Tachecí: Léčím se a chci se vrátit na Radiožurnál

Rozjezd "nového" Radiožurnálu pod vedením Barbory Tachecí provázely nečekané turbulence, vrcholící peticemi a odchodem zkušené novinářky do bohnické psychiatrické léčebny. V rozhovoru pro časopis Instinkt, který probíhal přímo v bohnické léčebně, mluvila Tachecí vůbec poprvé o své nemoci i o práci v Radiožurnálu.

CELÝ ROZHOVOR PŘINESE ČASOPIS INSTINKT VE ČTVRTEK 13. BŘEZNA

Jak se cítíte bez hustě popsaného diáře?
Je to, jako by se zastavil čas, nikam nepospíchám, nemám nervy, že jsem něco nechala nedodělané. Dokonce to zdejší zvláštní mrtvo dospělo do paradoxního stadia, že už si ani nemůžu číst knížku, protože mi to přijde jako práce. A nemám výčitky, že jsem za den nic neudělala. Cítím se docela dobře. Ovšem jen v tom kontextu, že vím, že to jednou skončí. Beru to jako dovolenou, abych se dala do kupy.

Vidíte důvod svého zhroucení právě v tlaku proti vám?
V první řadě není pravda, že jsem se zhroutila. Nejsem tady ze svého rozhodnutí, ale proto, že máma a můj přítel viděli, jak mi nesvědčí stav, ve kterém jsem, a poprosili o radu lékaře-odborníky.  

Co je vašemu srdci nejbližší z trojice televize - rozhlas - tisk?
Rádio. Něčím mě fascinuje, neumím to popsat.

Ale proslavila vás televize.
Mně byla relativní sláva na obtíž, netěšilo mě, když mě poznávali lidi na ulici. Přišlo mi to absurdní, protože televize i z člověka, který je naprosto bezcharakterní a samolibý, dokáže udělat národního hrdinu. Kdyby nějaký pořad moderoval masový vrah, vsaďte se, že by si našel svoje fanoušky. Je to podivné kouzlo.

Další z projektů, které jste rozjížděla, byla obnova Frekvence 1. Jak znělo zadání?
Jednoznačně: překopej vysílání tak, aby Frekvence měla víc posluchačů. Ve spolupráci s francouzskými poradci se za dva roky Frekvence stala lídrem trhu.

Frekvence je komerční rádio, neměla jste problém s tím, že najednou musíte posluchače v první řadě bavit?
Vůbec ne, respektuji zadání od akcionáře v komerčním rádiu stejně jako zadání od generálního ředitele v médiu veřejné služby.

Znamená to, že byste mohla šéfovat bulvárnímu plátku?
Nemám problém s komerčním světem. Vnímám to tak, že od doby, kdy Féničané vynalezli peníze, není nic sprostého je vydělávat. Samozřejmě výhradně legální cestou.

Co vás přitahuje na rozjíždění nových projektů? Trocha rizika?
Trocha rizika určitě, trocha napětí, jestli to vyjde, a hlavně to, že můžu stavět něco nového, vymýšlet změny, leckdy až revoluční. Došlo mi, že nejsem dobrý udržovač, ale umím věci rozjíždět, překopávat. Z Frekvence jsem proto odcházela s lehkým srdcem, Radiožurnál byl další výzva.

Chcete se vrátit?
Určitě se chci sejít s generálním ředitelem a uvidíme. Jsem stále zaměstnanec, nyní na nemocenské.

Jak zpětně hodnotíte svoje vystoupení v Dobrém ránu?
Viděla jste to?

Viděla.
A co si o tom myslíte?

Že jste si tím pod sebou zbytečně podřízla větev a poštvala si veřejné mínění proti sobě.  
Já pouze chtěla, aby se divák něco dozvěděl o novém Radiožurnálu

Ale dozvěděl se od vás jen to, že je moderátor nepřipravený a klade špatné otázky...
No právě. Vždyť on mi nepoložil jedinou otázku o tom, co se v Radiožurnálu změnilo. Česká televize neodvysílala ani půlminutovou reportáž o změnách ve vysílání. Čekala jsem proto, že se mě na to moderátor zeptá, ale on na mě rovnou vytáhl petice, aniž by divák tušil, co se děje. To je podle mě neprofesionální. Mnohokrát se mi potvrdilo, že ti nejhalasnější kritici se ani nenamáhali si Radiožurnál naladit a zjistit si, o jaké změny vlastně jde. Připomnělo mi to sedmdesátá léta, kdy pracující lid sborově kritizoval Chartu 77, ale nikdo ji nečetl.

Foto: Tomáš Nosil, ČTK, Karel Šanda