Napálit patrně nejvíc lidí najednou se povedlo Orsonu Wellesovi před 70 lety. Jeho dramatizaci románu Válka světů o invazi Marťanů na Zemi v podobě fiktivního zpravodajství vzalo vážně 1,7 milionu Američanů. Toto dílo se dodnes připomíná jako nejslavnější rozhlasová hra všech dob, která svému tvůrci otevřela cestu do filmových studií. A vzniklé panice napomohla podle pozdějších analýz i atmosféra napětí a úzkosti v předvečer druhé světové války.
Když 30. října 1938 večer začal Welles s malou skupinou herců z Mercury Theatre v newyorském rozhlasovém studiu vysílat nově upravenou verzi slavného románu Herberta George Wellse, nikdo netušil, co se rozpoutá. Hra měla dvě části. První byla zrežírována do podoby běžného vysílání, kdy do bloku zpráv a hudby začaly přicházet vstupy s informacemi o erupcích na Marsu. Následovala reportáž o dopadu obrovského meteoritu na americkou farmu Grover's Mill u Trentonu ve státě New Jersey: "Jsou slyšet hlasy zděšených lidí, kteří se přišli podívat. Reportér oznamuje, že 'meteor' oválného tvaru začíná vyzařovat světlo, pohybuje se, že z něho - proboha - vylézají jakési zrůdné bytosti."
A v dalším vstupu zaznělo: "Nejméně čtyřicet lidí zahynulo na místě dopadu meteoritu, - vše je spáleno a zničeno." Následovaly nové zprávy o dopadech podobných těles. Ze všech prý vylézaly podivné bytosti, které spalovaly ničivými paprsky vše živé. "Armáda je proti smrtícím paprskům bezbranná. Slyšíme výbuchy. Zůstala poslední vysílací stanice. Je nutné evakuovat město, opusťte New York!" volal hlasatel.
Druhou, civilnější část hry už asi nikdo neposlouchal, byť bylo čtyřikrát během první části oznámeno, že se jedná o rozhlasovou hru. A vypukla panika. Lidé brali útokem obchody, zamykali se s rodinami ve svých domech, matky s dětmi prchaly do lesů. Jiní skákali do aut a ujížděli z města, další se schovávali v metru, mnozí si balili obličeje do mokrých ručníků, aby se ochránili před bojovým plynem mimozemšťanů. Někteří měli pocit, že skutečně cítí plyn či vidí vzdálené záblesky.
Mnoho lidí též spěchalo na "místo činu" a několik z nich, vybaveno střelnými zbraněmi, si údajně spletlo vodárenskou věž na farmě za marťanskou loď a začali na ni pálit. Na původně opuštěný Grover's Mill se tak přihnaly davy a nakonec byla vyslána policie na jejich kontrolu. Pro lidi, kteří dorazili později večer, tak už scéna vypadala přesně podle popisu událostí v rozhlasové hře.
Během vysílání hry stoupla sledovanost z milionu posluchačů na šest milionů. Podle historických pramenů asi 1,7 milionu z nich uvěřilo, že je to pravda, a 1,2 milionu bylo "bytostně zděšeno".
Nevídanou reakci posluchačů se později snažily vysvětlit psychologické a sociologické výzkumy. Podle nich v té době panovala nejistota z budoucnosti, hrozba fašismu i komunismu, dozvuky světové hospodářské krize a nezaměstnanost. To vše se odráželo i v chování lidí. Během srpna, září i října 1938 si miliony Američanů zvykly poslouchat denně rádio, které je seznamovalo s událostmi v Evropě a s vývojem mezinárodní krize. Mnoho lidí později v dotaznících uvádělo, že se domnívali, že invaze Marťanů je ve skutečnosti skrytý útok Němců či Japonců, že katastrofa je aktem války.
Zděšení rodiče volali svým dětem, známí telefonovali přátelům, rádiový přijímač byl zapnut na veřejných místech, kde zděšení jedněch znásobovalo zděšení druhých. A tak i lidé, kteří zpočátku nevěřili v autentičnost vysílání, po telefonátu zapnuli rádio, slyšeli působivé vysílání a byli přesvědčeni, že Marťané vskutku chtějí opanovat svět.
A Orsonu Wellesovi jeho husarský kousek vynesl pozvánku do filmových studií, kde v příštích dvou letech natočil svůj nedůležitější snímek Občan Kane, který je považován za jedno z vrcholných děl světové kinematografie.
Foto: archiv
