Nová pravidla Bruselu: TV reklamy bude víc

Členské země Evropské unie ve čtvrtek potvrdily uvolnění pravidel pro reklamu v televizním vysílání a další změny pro audiovizuální služby v Evropské unii. Ministři kultury EU dosáhli politické dohody o směrnici, která také umožňuje v televizním vysílání reklamní používání výrobků, tedy product placement.

"Schválení směrnice by v České republice mohlo vést k vypracování nového zákona o rozhlasovém a televizním vysílání," řekl náměstek ministra kultury Jaromír Talíř, který ČR na jednání zastupoval.

Podle schválených pravidel zůstává maximum reklamy na hodinu vysílání 12 minut. Filmy a zpravodajské pořady budou moci být přerušovány reklamou každých 30 minut namísto současných 45 minut. U ostatních pořadů je rozmístění reklamy volné.

Product placement s upozorněním

Směrnice také poprvé umožňuje televizím product placement, který by tak měl přinést při výrobě evropských filmů další prostředky. Členské státy totiž mohou tento druh reklamy povolit ve filmech, seriálech, sportovních a zábavních programech "lehčího žánru".

Na začátku a na konci programu musí být ale jasné upozornění na umístění výrobku. Vůbec nesmí být product placement v dětských pořadech, dokumentech a zpravodajství. Omezení se naopak nebude vztahovat na zámořské filmy, kde neměla vysílající televize kontrolu nad product placement a nic z něho nemá, dodal Talíř.

Dnes schválenou novelu směrnice známé jako Televize bez hranic ještě bude schvalovat ve druhém čtení Evropský parlament, ale mělo by jít o formalitu. Měla by tak vstoupit v platnost do konce roku a státy pak budou mít dva roky na to, aby ji převedly do svého práva.

Nový zákon v ČR 

V ČR zřejmě vyvolá rozsáhlou novelu nebo nový zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, řekl Talíř. Tento zákon má za sebou již několik novel a nyní jej čeká další kvůli digitalizaci. "Myslím, že by bylo načase udělat nové znění, které by zahrnulo změny a zákon by zjednodušilo a zpřehlednilo," řekl.

Směrnice dává členským zemím možnost, aby přijaly přísnější omezení, než jaké doporučuje unie. Dělá rozdíl mezi běžným vysíláním, jemuž je divák "pasivně" vystaven, a službami na požádání, které aktivně získává třeba na internetu nebo objednáváním filmů u kabelových televizí. V případě služeb na požádání budou platit jen "kvalitativní" kritéria, například, že pořady nesmějí podněcovat k rasovému násilí. Na tyto služby se nebudou vztahovat kvantitativní pravidla o reklamě.

Ve směrnici také platí zásada země původu, která již byla základním kamenem původní směrnice Televize bez hranic z roku 1989. Podle ní poskytovatelé audiovizuálních služeb, kteří nejsou provozovateli vysílání (například poskytovatelé videa či zpráv na vyžádání), budou muset dodržovat pouze předpisy země, kde jsou usazeni, a nikoli 27 různých vnitrostátních právních systémů.

Foto: archiv