Při pondělí se to z novin zrovna sype - samé šoky. Topolánek se nepohodl s Paroubkem! V ODS jsou rozpory! A především Iveta Bartošová odpustila Vendule Svobodové - smíření 2008!
Mladá fronta Dnes zkoumala, koho vysílá KSČM do krajských rad, kádry jsou to zjevně zkušené. „Například v Moravskoslezském kraji se stane náměstkem pro zdravotnictví komunista Karel Konečný. Otec nynější poslankyně Kateřiny Konečné (rovněž KSČM) byl před listopadem 1989 zemědělským tajemníkem okresního výboru KSČ v Novém Jičíně. V radě, což je krajská vláda, usednou dva další důležití předlistopadoví soudruzi. Dříve působili na krajském výboru KSČ a na národním výboru v centru Ostravy. V krajské vládě je uvítá hejtman ČSSD Jaroslav Palas - bývalý člen KSČ. Podobná situace je v Karlových Varech, což je další kraj, kde ČSSD uzavřela koalici s komunisty."
Právo tvrdí, že David Rath se dopředu pojistil proti tomu, aby po zvolení hejtmanem nemusel odcházet ze sněmovny. „Na počátku roku, kdy ČSSD vybírala volební lídry, si měl totiž na zasedání předsednictva prosadit, že v případě, že bude hejtmanem, nebude muset pustit poslanecký mandát. ‚Je to uvedeno v zápisu z jednání,‘ uvedl zdroj.
Mirek Topolánek v televizi řekl, že by klidně hlasoval pro Jiřího Paroubka, pokud by předseda ČSSD kandidoval na předsedu sněmovny. Paroubek mu vzkázal, že o funkci nestojí. Tomáš Němeček v Hospodářských novinách připomíná premiérova slova z loňského září, kdy byl dotázán, zda by Paroubkovi tu funkci nenabídl: „To teda nenabídnu. Ten člověk je největší problém české polistopadové politiky. Jeho odchod české politické scéně významně prospěje." Podle Němečka teď Paroubek Topolánka potřebuje. „Je pro něj lepší mít: 1) teď Topolánkovu vládu než úřednickou jmenovanou z Hradu, 2) co nejdéle dvojhlavou a rozhádanou ODS, 3) proti sobě ve volbách Topolánka než novou tvář. Musí se ale kvůli tomu drát do čela sněmovny a vypadat jako koupený? Riziko to je."
Alexandr Mitrofanov v Právu píše, že přijetí Topolánkovy nabídky by z Paroubkovy strany byla chyba, i když v roce 1996 se Miloš Zeman do čela sněmovny postavil. „Ale to je jiný příběh než ten, v němž chce hrát vedoucí úlohu Jiří Paroubek. Jeho cílem není konkordát s ODS, jak to bylo u Zemana. Má nastartováno k vítězství v příštích sněmovních volbách, k návratu do premiérského křesla a vládnutí buď s lidovci a zelenými anebo - pokud se ty dvě strany mezitím zaženou do nevolitelnosti - ke spolupráci s KSČM, kterou představí jako vynucenou okolnostmi. Topolánkův pamlsek dopadl mimo mísu." Nic proti Mitrofanovově analýze. Na základě svých bohatých zkušeností z rodinného stravování si ale troufnu tvrdit, že pobyt v míse je v životě pamlsku jenom taková mezifáze, nakonec je rozhodující, skončí-li v ústech, a odkud se tam dostal, nemusí být pro lačného strávníka rozhodující.
Do Lidových novin napsal zástupce hradního kancléře Petr Hájek článek o tom, jak psal minulý týden článek do Hospodářských novin a nijak zvlášť obměněnými slovy rekapituluje jeho obsah a reaguje na to, co o jeho textu vyšlo v LN. Především slova Petra Nečase, který Hájek přirovnal k Jaroslavu Kojzarovi z někdejšího Rudého práva. „Jenže já přece žádný protivník nejsem. Je však zjevné, že dnes už za něj pokládají, v ‚pevné jednotě‘ se svými mediálními protektory, současného čestného předsedu a zakladatele ODS. A je to srozumitelné. Václav Klaus se zieleniecovským ‚širokým rozkročením‘ jako ideovou i praktickou smrtí ODS svedl před deseti lety fatální bitvu, v níž - tehdy ještě - zvítězil. Klíčová pointa je proto v poslední větě článku, v němž pochopitelně nejde o mou maličkost, ale o neskrývané mýcení klausovských kořenů ODS: ‚Podle Nečase je správný koncept tzv. catch all party (strana snažící se zachytit co největší počet voličů.)" Představa prezidenta svádějícího vítěznou bitvu s „ideovou i praktickou smrtí" je hezký příspěvek ke konstrukci klausovského mesianismu, jen co je pravda.
Martin Weiss ve stejném deníku vyjadřuje pochybnost ohledně toho, že by ten „návrat ke kořenům" mohl být ODS nějak užitečný. „V idejích, které tvořily pro její členy příjemnou vyhraněnost, se ODS zabydlela počátkem 90. let, kdy byla levá část politického spektra zcela neschopná konkurence. Ta konstelace se už nevrátí, recepty, které přestávaly nést volební plody před deseti lety, je tím méně mohou přinést dnes. Bém mluví o tom, že je potřeba ‚méně státu, méně paternalistických, dirigistických zásahů shůry‘, ale ‚kořenová‘ ODS měla panickou hrůzu z odstátnění bank, železnic i zdravotnictví. A původní ‚ideová vyhraněnost‘ ODS zapovídala třeba pragmatickou protidrogovou politiku, jakou prosazoval tehdejší protidrogový koordinátor Bém. V kterém paralelním vesmíru může tohle dnes přinést ODS úspěch?"
Šíp přináší obligátní tipy na zvýšení sexuální výkonnosti, doporučuje mimo jiné petržel a alkohol k odbourání zábran. Cesta k celoživotnímu kanectví zjevně vede přes pravidelný přísun petrželovice.
