Deníky jdou ve stopách výpravy fanoušků Baníku na pražskou Slavii, počítají nezaměstnané a docházejí k čím dál větším číslům, společně s prezidentem měří Zemi teplotu.
Reakce na vyvádění ostravských fotbalových chuligánů je v dnešních vydáních dost pobouřená. Lidové noviny na titulní stranu daly velikou fotografii, na které baníkovec zpoza řady policejních těžkooděnců ukazuje do objektivu vztyčený prostředníček, doprovází ji titulek „Jak dlouho ještě?". Tomu odpovídající tón zvolil v sousedícím sloupku Martin Weiss. „Jako by to byli příslušníci okupačních vojsk anebo výprava nějakého katarského prince. Zákony pro ně neplatí, každý jim jde z cesty a raději o tom moc nemluví. Ale jsou to Češi a své zvláštní postavení si vybudovali kvůli policejní nečinnosti a kultu fotbalu, zasahujícímu i nejvyšší politická místa. (...) České dráhy si po nich troufly požadovat jízdné. Se zlou se potázaly, není divu, když je navykly na přepravu ve zvláštních vagonech. Jakpak budou asi dráhy, jež jinak vymáhají náhradu za způsobené škody i od neúspěšných sebevrahů, kompenzovat normálním cestujícím utrpěnou újmu?"
Mladá fronta Dnes do toho fotbalového vlaku vyslala inkognito svého reportéra, vystupoval naplněn silnými zážitky. Na cestu se vybavil modrobílou šálou, k tomu, aby se s rolí důkladně sžil, mu to ale nepomohlo. „Pozornosti spolucestujících jsem stejně neunikl. Snažil jsem se tvářit nenápadně, což však mělo opačný účinek. ‚Dáš si kořalku?‘ praštil mě do kolena třicetiletý Martin. Jakou? Nenapadne mě lepší odpověď. ‚Jakou, ty vole, ještě si vybírej,‘ ušklíbne se a podává ještě neotevřenou láhev vodky. (...) Po neplánované hodinové pauze se rozjel náhradní spoj. Expresní vlak byl zčásti zaplněn cestujícími, a tak fanoušci často postávali i v uličce mezi kupé. Já jsem si stoupl vedle dívky, která se hned po rozjezdu vlaku vyzvracela na podlahu. ‚To byla ta slivka,‘ komentovala to."
Hospodářské noviny otevírají zprávou o plánech sociální demokracie ve zdravotnictví, podle deníku zahrnují i poplatky za jídlo v nemocnici, možná „minimální poplatek za recept" a změnu ročních stropů, po jehož dosažení by se už neplatilo za léky. Místo fixní částky by to mělo být procento ročního příjmu. Na komentářové stránce HN se Jiří Leschtina vrací k vyloučení poslankyň Zubové a Jakubkové ze Strany zelených. „A jestliže chtěl (Bursík - pozn. aut.) exemplárním potrestáním před nastoupenou jednotkou zastrašit ostatní její členy? To je ve straně aktivistů, dobrodruhů, snivců i výstředníků asi tak účinné, jako když školník pouští hrůzu na teenagery ženoucí se po skončení vyučování po schodech. Bursík určitě ví, že teď naštval příznivce, kteří stranu volili i pro její uvolněnost a kvas, jimiž se lišila od velkých partají. Snad věří, že ti, kteří nechtějí hlasovat pro ČSSD ani ODS, nebudou mít jinou možnost. Aby se nepletl." Plést se Bursík jistě může. Jenom ty dřívější poměry ve straně bych zas až tak neidealizoval. Už za minulého vedení byla pro zelené spíše než „kvas" typická krvavá vojna, ve které se žádné velké ohledy nebraly. Jde přece o princip, že, a to se pak na nějakou tu ránu vedle nesmí hledět. Matička země by nám to neodpustila.
Podle Práva si teď vyloučeným poslankyním nadbíhají premiér i šéf opozice. Deník cituje Mirka Topolánka: "Obě poslankyně, které budou nezařazené nečlenky Strany zelených, jsou v režimu vyjednávacím jako ostatní nezařazení poslanci, takže je možnost s nimi jednat individuálně, a v tomto smyslu s nimi jednat budeme." Je sice teprve úterý, přesto si ale myslím, že favorita na sentenci měsíce máme už teď. Uznávám, že paním Jakubkové a Zubové závidím status „nezařazeného nečlena", po něčem takovém se pídím větší část života. Na druhou stranu před režimem vyjednávacím bych asi dal přednost režimu spacímu, i když vlastně - je-li vyjednávání vedeno způsobem v místě preferovaným a obvyklým, nastoupí spací režim jaksi samovolně.
Stejný deník hrdě přetiskuje text, který zveřejnil poradce Jiřího Paroubka Jiří Vyvadil na blogu na idnes.cz. Vyjadřuje se v něm ke sporu mezi Právem a předsedou ČSSD, který minulý týden nabral docela komické obrátky (předseda ČSSD se při vypočítávání křivd, jichž se na něm média dopustila, rozjel tak, že nezapomněl ani na Paroubka trestuhodně opomíjející deník Sport). Vyvadil připomíná komunistickou minulost šéfredaktora Práva Zdeňka Porybného, naznačuje, že ministr vnitra Langer možná na leckoho ledacos ví. „Možná ví všechno i o Zdeňku Porybném. A možná je to jen má spekulace. Co však není spekulace, je, že není náhodou, že 14 dní před sjezdem ČSSD se Zdeněk Porybný po dvaceti letech rozhodl psát a cílem je onen Paroubek. Je ale dobré, že se doba změnila. Krvavé články, které dnes píše a psal i před lety, nemohou dnes nikoho zničit, naopak mohou pomoci. Jen ať si Zdeněk Porybný píše. Dokud ještě Právo vychází. Bude-li tak Porybný pokračovat, tento deník zanikne. Netvrdím, že za měsíc, ale dříve či později ano. A nesoudím tak z jeho aktuální situace, ale z logiky věcí a souvislostí." No... jestli v tomhle textu někdo chce najít skrytou hrozbu, moc se nepředře. Pro specialistu na logiku věcí a souvislostí mám jednu šokující informaci - dříve či později zanikne všechno.
Horoskopy pro moje znamení. Aha!: „Někdo po vás bude chtít, abyste zavolali inkognito jeho protějšku a načapali ho při nevěře. Máte z toho špatný pocit a neuděláte to." Šíp: „Nebudete se dnes cítit právě nejlépe. Bude to však právě váš špatný pocit, který vám nakonec dodá sílu a odhodlání k činu. Zřejmě na tom ještě vyděláte." Snažím se v tom nějak vyznat. Možná budu mít špatný pocit z toho, že nepochopím, jak je možné načapat anonymním telefonátem někoho při nevěře. Budu z toho mít špatný pocit, a proto se zamyslím ještě jednou, přijdu na to a nechám si to patentovat? Nebo teda co? Přepnout na spací režim? Tím se nikdy nic nezkazí.
