10. 6.: Předsedové a jejich smutné postavy

Deníky popisují razii, při které bylo zatčeno několik neonacistů.  Miroslav Kalousek ve velkém „outsourcuje" lidovou stranu, Petr Hájek má spoustu názorů, Kateřina Brožová posichrovala svou kandidaturu, Jiří Šlégr to má taky dobré, ne tak Martin Bursík, i když kdo ví...

Novou stranu Miroslava Kalouska (s názvem TOP 09 jsem se pořád ještě nesrovnal natolik, abych ho byl schopný bez komentáře a odstrašujících uvozovek použít) podle dnešních vydání Karel Schwarzenberg podpoří (Právo včera psalo, že se tak asi nestane). Hospodářské noviny: Bývalý šéf diplomacie to zatím oficiálně neoznámil, podle zdrojů HN je ale již definitivně rozhodnutý. Až dosud podporoval Stranu zelených. Pro odchod se rozhodl po rezignaci Martina Bursíka, dnes už bývalého předsedy zelených." Lidové noviny: „Podle informací LN z Kalouskova okolí bude Schwarzenberg do vzniku i chodu nové strany zapojen. Všichni ale úzkostlivě tají, jakým způsobem. Kalouskova původní představa, že by byl populární exministr zahraničí předsedou TOP 09 a on ‚jen‘ výkonným místopředsedou. I včera z Kalouskova okolí a od politiků, kteří do TOP 09 hodlají vstoupit, prosakovaly informace, že ‚jsou nějak domluveni." Do Kalouskovy partaje mezitím hlásí přestup mnoho lidoveckých poslanců, senátorů a lidí, které strana vyslala do státních úřadů. Martin Weiss k tomu ve sloupku LN poznamenává, že Kalousek by nějaký „exodus" lidovců pod jinou značku povzbuzovat neměl. „Prvořadé bude, zda se mu podaří získat ke spolupráci nějaké respektované osobnosti a fungující struktury odjinud. Lidovci totiž nejsou zas takovým národním pokladem, abychom potřebovali dvoje. To, že poslanec za Orel či Sazku bude tentokrát kandidovat s jinou nálepkou, opravdu málokoho nadchne."

Komentátoři se ohlížejí za dráhou Martina Bursíka v čele zelených, podoba soudu - logicky - závisí na politické orientaci autora. Jan Keller v Právu pro Bursíka velké pochopení nenachází. „V každém případě se za poslední tři roky podařilo promarnit vekou šanci. Výsledkem je, že jinde chytají zelení druhý dech, u nás už jen sípou z posledního. Martin Bursík s Kateřinou Jacques jsou šťastní lidé. Dopady svého počínání si vůbec neuvědomují." Petr Kamberský v HN bývalému předsedovi zelených vyčítá, že „ve všech kritických situacích zvolil zásadové, politicky vzato ale konfrontační a destrukční řešení." Za příkla považuje mimo jiné i jeho střet s vlivným píáristou Jaromírem Soukupem, který zeleným pomohl s kampaní, a jehož si Dana Kuchtová přivedla jako prvního náměstka na minsiterstvo školství. „Kdo ví, jak by bez jeho peněz (a billboardů) strana dopadla. Lapidárně a cynicky řečeno: před volbami si od Soukupa půjčil a po volbách nechtěl platit politické úroky. Když Kuchtová odmítla ‚svého‘ náměstka pustit a premiér ji na Bursíkův nátlak odvolal, bylo cítit konec už ve vzduchu. Martin B. ‚zásadově tvrdil ‚Nenechám se nikým manipulovat‘ - jenže fakticky se dostal do války s vlivným majitelem mediální agentury i s levým křídlem vlastní partaje."   Necítím se na to hodnotit, co udělal Bursík špatně nebo dobře, připadá mi ale, že od samého začátku byla ta jeho mission dost impossible. Jeho představa, čím by ta strana měla být, se, myslím, s realitou zdejších zelených tloukla natolik, že to jinak asi dopadnout nemohlo.

S Martinem Bursíkem volně souvisí i Poslední slovo v dnešních Lidových novinách. Tomáš Baldýnský v něm popisuje, jak se s kamarády z hospody vyběhli podívat k Vltavě, když tam zelení měli provádět jakousi mysteriózní provokační akci. „... jediné, co jsme viděli, bylo vřele nablblé a zelené Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí..., které se posunovalo přes zhaslá hradní okna. Bylo to opravdu hořké zklamání." Popisuje, jak tah dál pokračoval, zaznamená, co svým zdejším známým řekla v Londýně žijící Ivanka, řeč šla o těch vejcích. „Jak násilně a fanaticky to působilo, jak balkánsky! Jak nechápala, co se u nás děje. Jak se za nás styděla. A co tohle má znamenat? Proč je nám líto, že vášně před volbami někdo ještě nerozdmýchával víc? Copak nám není nic a nikdo svatý? Připadá nám rozumné nadávat na všechny stejně, nemůžete si vybrat něco, čemu budete věřit? Na což nikdo nedokázal racionálně odpovědět. Vy jste jako žáby, říkala, zahřívané v hrnci, které si ničeho nevšímají. Věci, které se dneska dějí a připadají vám normální, by vás před rokem vystrašily. A dneska se jim už smějete a máte pocit, že je to zábava. Copak vás dnes neděsí věci, jimž se budete smát zítra?" pěkně jim to dala, Ivanka...

Když už jsme u těch vajec. Jiří Paroubek v obsáhlém textu pro Právo vyvozuje poučení. Zase dojde na jeho oblíbené historické analogie, dokazuje, že si ledacos tak trochu pamatuje, přesně to ale nikdy není. Média podle něj byla jednoznačně na straně vrhačů. „Začala apoteóza a popularizace těchto ‚hrdinů‘ smutné postavy v tisku bez rozdílu jeho zaměření. Příklady prvních ‚hrdinů‘, Pavků Korčaginů nové doby, mocně podpořené tiskem dodaly odvahu dalším ‚hrdinům‘ a celá rozsáhlá komunita mladých lidí dostala terč." Hrdinové smutné postavy - zjevná narážky na „rytíře smutné postavy", Dona Quijota - opravdu chce JP svým kritikům fakticky lichotit, přirovnávat je k idealistovi vedoucímu marný boj s mašinou větrných mlýnů? Jinak, když JP píše o Pavkovi Korčaginovi, myslí asi Pavku Morozova. Médiím připisuje „savonarolovský fanatismus a nenávist k sociální demokracii". Co „savonarolovského" na českých médiích vidí - zuřivé hlásání askeze, skromnosti a sexuální zdrženlivosti? No páni...

Mladá fronta Dnes věnuje zaslouženou pozornost nové knize Petra Hájka, v níž hradní vicekancléř mimo jiné popisuje 11. září a ledacos ostatního jako mediální mýtus. O bývalém prezidentu Havlovi píše mimo jiné toto: „Pacifistický levicový intelektuál Havel se na vrcholu politické pyramidy kafkovsky metamorfoval v radikálního neomarxistu." No jo, to se mu to metamorfuje na vrcholku pyramidy, někteří lidé si holt žijou. A jasně, každá proměna čehokoli v cokoli je kafkovská, protože Kafka přece napsal povídku Proměna. Taky každý proces je kafkovský a každý zámek je kafkovský. A každý idiot jak z Dostojevského.