11. 12.: Kantoři! Miliardáři! Muži v montérkách!
11.12.2008 11:52
Prašan možná na lyžařském mistrovství světa v Liberci nebude, státní prachy by se ale našly. Máme rozpočet, české děti neumějí moc počítat, jakpak se to asi projeví na rozpočtech příštích generací? Pokračování velrybářských zkazek.
Většina deníků má na první straně zprávy o mezinárodním průzkumu, z nějž vyšly čeští žáci hodně špatně, především v matematice a přírodních vědách vůbec. Čeští učitelé jsou zároveň ve srovnání s kolegy ze šedesáti do průzkumu zařazených zemí ti vůbec nejnespokojenější. „Učitel na ZŠ věnuje obrovský prostor a energii kázni, zápisům, kontrolám, dozorům a elektronickému systému, stěžují si čeští kantoři. ‚Do toho všeho má už tak přetěžovaný a stálým nárůstem administrativy znechucený pedagog zcela zdarma vytvářet kvalitní školní vzdělávací program, k čemuž není nijak vyškolen. To je nejkratší cesta k absolutní demotivaci a ztrátě smyslu učitelského povolání,‘ řekl Právu učitel ZŠ Ondřej Hník." No jo, mají to těžké, učitelé. Na druhou stranu bych si troufnul pochybovat o tom, že jejich podmínky jsou v globálním měřítku natolik extrémní, aby z nich vyplývala ta extrémní nespokojenost. Tuším za tím i vzácný český talent vytvořit systém, který prudí lidi, pak se jím nechat sám zprudit a úspěšně tu prudu šířit dál a trochu se v ní rochnit.
O důvodech potíží, které mají zdejší děti s matematikou obecně a slovními úlohami zvlášť promluvila s Mladou frontou Dnes matematikářka Dagmar Rathová z Podbořan, problém podle ní nespočívá ani tak v tom, že děti neumějí počítat, ale v tom, že „obecně čím dál méně čtou". „Práce s textem, to je alfa a omega všeho. Dřív jsem si dovolila dát do slovní úlohy i nadbytečné informace. Teď používám jen ty základní údaje, které budou při čtení potřebovat." Můj vnitřní fotřík, který rád do potomků hučí, ať si občas taky něco přečtou, je jejími slovy náramně povzbuzen, hned jak se vrátím, pustím se do nich.
Lidové noviny se rozepsaly o chystaném mistrovství světa v klasickém lyžování, vláda do něj nalila dalších 189 milionů korun (800 milionů z veřejných peněz už mistrovství stálo). Sportovní fanoušci zatím velký zájem o tu akci neprojevují mimo jiné kvůli drahým vstupenkám a nesmyslně předraženému ubytování v Liberci. „‚Zatím je zisk z prodeje vstupného pod hranicí dvaceti milionů,‘ říká Zdeněk Soudný, mluvčí organizačního výboru mistrovství. ‚Očekával se zisk 120 milionů.‘" Nemůžu se ubránit infantilnímu žertu - mluvčího s případnějším příjmením si organizátoři téhle promyšlené akce skutečně vybrat nemohli. Zbyněk Petráček věnuje mistrovství lehce uštěpačnou poznámku. Peníze podle něj půjdou na dovoz sněhu. „Až budou třeba v Afghánistánu pořádat světový šampionát v jachtingu, mohou se přiučit u nás. Že v té vyprahlé zemi scházejí vodní plochy? Nevadí, vodu navozíme. Že na ten monstrpodnik scházejí peníze pořadatelům? Nevadí, dodá je vláda. (...) Ano, ty peníze jdou na obchod se sněhem, de facto na boj proti změnám klimatu. Kdyby se Neumannová držela Klausova evangelia, věděly by, že s klimatickou změnou se nemá bojovat, ale přizpůsobit se jí, akceptovat, že není sníh. Jenže lyžařka Kateřina bojuje a Topolánkova vláda to platí."
Hospodářské noviny na titulní straně přinášejí překvapivé zjištění. „I miliardáři jsou jen lidé, rozhodli soudci". Text pod tím titulkem popisuje spor magnátů Berana a Komárka, prve jmenovaný řekl v rozhovoru pro Týden, že ho ten druhý, s nímž vede mnoho značně nepřehledných majetkových pří, asi chce nechat zabít. Komárek žádal omluvu a peněžní satisfakci. U soudu do jisté míry uspěl (pravda, místo sto milionů dostal sto tisíc). „...soud nepřímo řekl, že ani těžce rozhádaní byznysmeni na sebe nemohou bez důkazů házet špínu. Na rozdíl třeba od politiků a celebrit, kteří lži nebo urážky musejí často snést - jako daň za moc a slávu. ‚I miliardář je běžný člověk, nevidím v tom rozdíl,‘ říká soudkyně Ferešová."
Na komentářové stránce stejného deníku polemizuje politolog Karel B. Müller s představou, že prezidentovo tažení proti Evropské unii a lisabonské smlouvě představuje bez ohledu na věcnou správnost či nesprávnost Klausových idejí nějakou hodnotu, protože prezident na sebe bere společensky potřebnou roli „ďáblova advokáta". „Česká společnost má mnoho problémů, ale konformita ani úpadek kritického myšlení mezi ně nepatří. Problémem je spíš opak: slabá sociální soudržnost, rozsáhlá krize důvěry a nízká právní kultura. Pokud ‚ďáblova advokáta hraje jeden z nejvyšších ústavních činitelů, jenž si nenechá ujít jedinou příležitost ‚nandat to‘ jiným ústavním institucím, vede to k mobilizaci společenské konfliktnosti. (...) Problémem veřejné sféry v Česku není úpadek kritického myšlení, nýbrž jeho absence. Naším úkolem není (veřejné) kritické myšlení chránit, nýbrž se mu učit. K tomu ovšem nestačí veřejná témata navozovat. Důležitější je způsob, jakým s nimi zacházíme." Hezky to napsal ten politolog Müller.
Tomáš Sedláček se ve stejném deníku vyrovnává s tím, že vlády za pomoci velkých investic kvůli odvrácení krize posilují spotřebu, excesy konzumu přitom pro tu krizi připravily půdu. „Ani nám nezbývá nic jiného než do oslabeného těla dodávat větší a větší dávky antibiotik. Kdyby se nyní spotřeba prudce snížila, krize by se ještě prohloubila. Spotřebu jsme měli snižovat v dobách tučných. (...) Jenže to by Amerika nesměla zběsile nepřiměřeně zneužívat léky na krizi (totiž deficitní rozpočty a nízké úrokové míry) v době zdraví a blahobytu."
MfD dál popisuje případ Velrybář - úkaz z Dubí, kde během jednoho dne vstoupilo do ODS 370 lidí, kteří se pak mohli dostavit do restaurace U Pramene a po vyřčení hesla „Velrybář" si mohli svlažovat hrdla třeba i těmi nejvybranějšími položkami nápojového lístku řečeného hostince. Akce podle deníku souvisela s bojem o místopředsednické nominace uvnitř severočeské ODS, velrybáři z Dubí byli mobilizováni na podporu Petra Gandaloviče proti Aleši Řebíčkovi. „Muži v montérkách hned na své první schůzi hlasují o důležité věci. Nominují ministra zemědělství Petra Gandaloviče na místopředsedu strany. Jeho místní protikandidát, ministr dopravy Aleš Řebíček, na domácí teplické půdě překvapivě prohrává. (...) Poražený soupeř Řebíček bojoval stejně. Stranická buňka v Proboštově, jíž šéfuje Řebíčkův náměstek Jiří Hodač, přibrala naráz 142 lidí. Na Gandaloviče to však nestačilo." Ach, ta haškovská dimenze české politiky. Bylo by nám bez ní tak smutno. Ta těžká férovka mezi pány Gandalovičem a Řebíčkem připomíná známou anekdotu o volbách v Rusku. Jelcin se ptá tajemníka, jak si podle sčítání stojí protikandidát Zjuganov. „Má pětasedmdesát procent." Jelcin: „To je zlé." Tajemník: „To je v pohodě. My máme pětaosmdesát."
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.