Drby o volených, volících a kolabujících a spodní proud upřímné hrůzy z toho, že v pátek novináře čeká další kolo prezidentské volby. Prý by ten kšeft na Hradě vzala Jana Bobošíková. Hned jsem klidnější. Aňa Geislerová má nový účes. Asi tak.
Mladá fronta Dnes prezidentské volbě věnuje jenom sedm tiskových stran. Senátor Kalbáč na nich mimo jiné extenzivně popisuje setkání s mysteriózním mužem, který mu měl nad pisoárem nehledanými slovy naznačit, že by neměl volit Václava Klause. Deník také přibližuje sestavy zákulisních vyjednávacích týmů. „Zajišťovat hlasy pomáhali bývalí politici: exministr obrany Jaroslav Tvrdík, exnáměstek ministra spravedlnosti Jiří Vyvadil i exposlanec Michal Kraus, jenž musel politiku opustit kvůli takzvané kakaové aféře. ‚Před další volbou jsou klíčovými hráči lidovci a komunisté,‘ určoval Kraus cíle zájmu. Na Klausově straně se zase snažil bývalý ministr spravedlnosti Pavel Němec. Po chodbách se pohyboval s místopředsedou Nejvyššího soudu Pavlem Kučerou. A sháněli se po šéfovi lidovců Jiřím Čunkovi. Asi ho nesehnali, Čunek hlasoval pro Jana Švejnara."
Právo na první straně píše, že sociálně demokratický poslanec Evžen Snítilý, na nějž podle ČSSD občanští demokraté tlačili, aby volil Klause, až se z toho zhroutil, je vydíratelný. Na vojně se prý v sedmdesátých letech upsal komunistické vojenské kontrarozvědce. Po vojně ho podle deníku převzala StB. Dobře informovaný, leč nejmenovaný zdroj k tomu Právu řekl: „Ještě v lsitopadu 1989 měl ale dostat od StB poslední úkol. Údajně měl zjistit, co se v té době dělo v krajské organizaci Čs. Strany lidové v Hradci Králové, do které pan Snítilý vstoupil v roce 1987."
Hospodářským novinám zase anonymní lidovecký poslanec popsal promluvu, s níž se k zákonodárcům KDU-ČSL obrátil Mirek Topolánek. Vynechány z ní jsou údajně jenom vulgarismy. „Koalice končí, chápete to?! Chápete, co se stane, když Klaus nevyhraje?! Jste v háji! Předčasný volby a končíte! Končítéé, je vám to jasný?!!!"
Martin Weiss v Lidových novinách popisuje, jak průběh prezidentské volby vychází vstříc společenské poptávce. „Veřejnost bezpochyby touží po důstojné volbě. Jenže i přehlídka neschopnosti politiků v přímém přenosu svým zvráceným způsobem uspokojuje poptávku, a to poptávku po naštvanosti. Ta je u nás společenským pojivem, bez něhož by byl nemožný veškerý společenský kontakt. ‚Viděl jste tu volbu prezidenta? Já vám řeknu, to už je fakt neuvěřitelný, co tam dělaj,‘ spustil na mě v pátek v noci taxikář, jen jsme se rozjeli. Když jsem na něj zkusil politologa a zeptal se ho, jestli si myslí, že volby v Cechu taxikářů probíhají spořádaněji, odpověděl, že tohle je přece volby prezidenta a ta by měla mít nějakou úroveň."
Českých zákonodárců se v Hospodářských novinách trochu zastává i Jan Macháček. „Ve skutečnosti se však nestalo o moc více, než že legislativci byli v pátek déle v práci a šli tam i v sobotu (běžná zkušenost mnoha z nás). V rámci té práce je logické, že ti, co chtěli zvolit Václava Klause usilovali, aby se tak stalo tajně a rychle. Kdo si přál Jana Švejnara či alespoň pat, chtěl volbu veřejnou. Je jasné, že procedura volby předurčuje výsledek a pak je logické, že se o ní skoro deset hodin diskutovalo. Nebo snad považujeme - jako Lenin - parlament za ‚nedůstojnou žvanírnu‘? Chceme ‚důstojnou volbu‘ jako v putinovském Rusku? Nebo soutěž, která může být i tvrdá? Jak by asi dopadlo, kdyby konkláve přenášela televize, a reportéři před záchodem zpovídali kardinály?"
Bohumil Pečinka v politologickém výkladu pro Mladou frontu Dnes naznačuje zásadní úlohu jakýchsi „kruhů": „Jiří Paroubek rovněž udělal půlkrok směrem k vlivnému politickoekonomickému světu, jejž představuje předseda správní rady ČSOB Jan Švejnar a který léta odmítal Paroubka jako osobu, s níž je možné sednout si k jednomu stolu. Křehkost krátkodobého vítězství spočívá v tom, že ho tento svět stejně nikdy nepřijme. Jako Paroubek potřeboval Švejnara coby nástroj k destabilizaci vládní koalice, potřebuje tento svět Paroubka kvůli vlivu v sociální demokracii. O člověku v jejím čele má však úplně jiné představy."
Kromě toho, že nebyl vyhlášen nový prezident, byla vyhlášená deska roku. Taškařici přenášela Prima, Daniel Landa se s publikem rozloučil pozdravem „gibu", jenž podle Blesku nechtěl vysvětlit. „Podle informací Blesku se jedná o runový kámen s významem ‚dar‘ nebo ‚šťastné společenství‘." Všichni píší, že v zákulisí akce zkolabovala Iveta Bartošová. Odhalí někdo už konečně zjevnou souvislost mezi tímhle kolapsem a zhrouceními poslanců a senátorů na Hradě? Není za tím vším neviditelná ruka ducha Karla Svobody?
Na vyhlašování nominací na Českého lva přišla odbarvená Aňa Geislerová. Šok! Horor! „Děsivá proměna sexidolu Geislerové šokovala přítomné hosty," píše k tomu Blesk.
Horoskop Aha! mi předpovídá: „Se zájmem vyslechnete vyprávění kolegy, který zažil víkend, na jaký se nezapomíná. Připravte se na chvíli, kdy vás požádá o radu!" Tak co vy na to, Jiří, Pavle, Aleši? Že vy jste zase zlobili?! Čekáte na dobrou radu strýčka Štindla? Jenomže strýček Štindl zvažuje přípravu formou preventivního útěku. Nějak se tím budete muset popasovat sami...
Foto: Jan Zatorsky, Lucie Pařízková, Jan Schejbal
