Logická otázka po návratu z dovolené - stalo se během mé nepřítomnosti něco zásadního? Odpověď trochu jako z nekonečné anekdoty o Čurilovi Plenkovičovi: stalo i nestalo. Povědomí představitelé sehrávají nové variace povědomých rolí. Jeden se do toho dostane celkem rychle, zábavnější by ale možná bylo vyslechnout si ještě jednou tu nekonečnou anekdotu o Čurilovi Plenkovičovi. V každém případě to alespoň podle novin vypadá, že nejsem ten jediný člověk, který v téhle zemi jel na dovolenou.
Toskánských krajinek s českými pupky je v dnešních vydáních o poznání míň, deníky spíš referují o vysoké nezaměstnanosti a reálné možnosti jejího dalšího růstu. Taky řeší otázku, jestli byla slova Ladislava Jakla o velké koalici skutečně tak bláznivá, jak tvrdí předsedové občanských a sociálních demokratů. Prezident s vnuky a novináři vystoupal na Sněžku. Fotbalová reprezentace bude zítra hrát přátelák s Belgií, snad jí moc pralinek do svatyně nenapadá.
Lenka Zlámalová v Hospodářských novinách píše o paradoxním způsobu, jímž mnozí lidé v česku zažívají krizi, a který se podle ní brzy může změnit. „Prožíváme dobu, kdy se propouští a na druhé straně klesají účty za jídlo, benzín, plyn. Rohlík za 90 haléřů tady v posledních letech nebyl k mání. Protože platy stále ještě mírně stoupají, většině lidí i v krizi roste životní úroveň. (...) To nejhorší ale ještě vůbec nemusíme mít za sebou. Firmám se měsíce propadaly zisky o desítky procent, a přesto se snažily udržet co nejvíc lidí. Nebyla to žádná charita. Šéfové jen měli v paměti, jak ještě předloni v časech boomu kvalitní lidi těžko hledali. Proto se s nimi teď těžko loučí. Je to podobné jako se zdražováním, jsou to stále živé zážitky. Ze dne na den ale může přijít zlom, kdy buď přestanou věřit v rychlý konec krize, nebo už prostě nebudou mít na výplaty."
Prezidentův tajemník Ladislav Jakl v rozhovoru pro ČRo řekl, že od podzimu bude v česku vládnout velká koalice, předsedové obou velkých stran zareagovali víceméně shodně - Jaklovi z horka přeskočilo. K tomu Zbyněk Petráček z Lidových novin. „Fakt, že někdo argumentuje jako blázen, ještě neznamená, že nemusí mít pravdu. (...) Jaklovy argumenty mohou působit tak, jako by byl na jedno oko - to pravé, klausovské - slepý. Důkazem chystané společné vládní party občanských a sociálních demokratů bylo prý už hladké sestavení přechodné vlády. Hrome, to už se všichni opravdu definitivně zbláznili a zapomněli, jak prezident Klaus položil lídrům stran nůž na krk? (...) Jakl ovšem správně upozorňuje, jak velké strany hrají divadlo. Pozorovatel to chtě nechtě musí zaznamenat v situacích, kdy se rozhoduje třeba o vykázání novinářů z kuloárů sněmovny nebo o důležitém zákonu o emisních povolenkách pro ČEZ." V zásadě souhlasím, zajímavým námětem k debatě ovšem může být otázka, které oko je klausovské. Kromě toho pravého podle mě přichází v úvahu ještě skryté oko v trojúhelníkovém důlku zasazené doprostřed čela. Politicky vzato by sice takový orgán mohl představovat nepřijatelnou analogii centrismu, brán jako ilustrace postavení zřícího v řádu všehomíra by ale mohl posloužit dobře.
Zástupce šéfredaktora MfD Jiří Kubík v komentáři rekapituluje toskánskou aféru. Tvrdí, že „zůstávají dvě základní otázky: 1. Kdo byl ochoten zaplatit nemálo peněz (podle znalců až půl milionu korun) za nejméně třídenní šmírování v Itálii. 2. Kdo je oním záhadným majitelem toskánské vily, kde pár týdnů relaxoval Topolánek s rodinou a kamarádem Markem Dalíkem. (...) Je to práce pro novináře. A zároveň jejich nelehká zkouška: vyznat se ve spleti náznaků, nevsadit na jedinou stopu, nepropadnout jedné z mnoha navzájem se vylučujících teorií." Zní to tak výchovně... Zatím bych si ale troufnul pochybovat, že právě dění kolem dovolenkové aféry představuje nějaký vrcholný výkon české investigativní žurnalistiky. Už jenom ten - zdaleka ne poprvé použitý - vyprávěcí postup ve stylu: fuj, někdo roznáší po redakcích nějaké šmírácké fotky, pojďme se na ně všichni podívat. Kolegové to ale mají těžké, jejich práce je často vymezena zadáním "vyznat se ve spleti náznaků" do šesti hodin odpoledne a mít celou kauzu vyřešenou do konce velmi krátkého času, kdy bude ještě někoho zajímat (zajímá dnes někoho švýcarské konto pana Janouška?). To nějakou dobu na reflexi skutečně nedává a vytváří to závislost na často pofiderních zdrojích, dělá to z médií průtokový ohřívač podivných materiálů. To vůbec neznamená, že by na tom toskánském případě nic nebylo. Kromě těch ekonomických souvislostí (docela podrobně je popisuje poslední Respekt) mě na něm zarazily detaily v řádu věci možná podružné, ale stejně... Znamená to, že členové té skvělé skvadry bafuňářů a lobbistů jsou spolu rádi, že jejich představa ideální dovolené je být zavřený v jednom baráku s Johanesem, Řebíčkem, Janstou a dalšími? Jsou tak laciní, že je možné je utáhnout právě na tu dovolenou, která nakonec nemusela být nad jejich finanční i organizační možnosti? Nenapadlo třeba Mirka Topolánka, že když se jeho minulé prázdniny i s fotkami v novinách probíraly ještě nedávno, mohl by si při výběru příští prázdninové destinace dát trochu bacha? Mohl, ale nemusel. Je možné v tom vidět dost brizantní kombinaci arogance a hlouposti, jež některým lidem velí nechat se radši opakovaně přistihnout při lži než říci něco, co by se alespoň vzdáleně blížilo pravdě... Možná taky pragmatické spolehnutí se na kolektivního Alzheimera a na to, že reakce bude sice hysterická, ale taky podvědomě rezignovaná a hlavně krátkodechá.
Konečně praktická rada v horoskopu: „Hlaste se na drobné úkoly. Když potom půjde o něco namáhavého, můžete klidně říct, že vy už máte svou porci dobrovolné práce za sebou." Odcházím složit pár beden s cukrovou vatou a odnést je do skladu peřin. Kdyby přišli kvůli tomu vykydávání žumpy, tak že vzkazuju, že mi je fakt líto.
