Nekoupíme transportéry, budeme kupovat dražší jídlo, život je tak těžký, hlavně když se jeden jmenuje Vendula, případně Leona. Liverpool zválcoval Marseille, ještě že tak.
Rozhodnutí kabinetu nekoupit rakouské transportéry Pandur obezřetně komentuje Jan Macháček v Hospodářských novinách. Podle něj vláda možná rozhodla dobře a možná taky ne. „... další arbitráž proti českému státu je pravděpodobná. Česko-rakouské vztahy utrpí po včerejšku vážnou trhlinu. A vůbec nejhorší by bylo, kdyby český stát získal pověst země, která ruší smlouvy podle toho, kdo je zrovna u moci. Mimochodem: předseda rakouských socialistů Gusenbauer sliboval před loňskými volbami, že určitě zruší zakázku na stíhačky Eurofighter. Když se dostal k moci, nic takového neudělal. Informací je zatím málo, ale už teď je jasné, že jednoznačně dobrých řešení je pomálu. Vláda sáhla do armádní Panduřiny skříňky.
Podle Mladé fronty Dnes zároveň kabinet jednu obří státní zakázku chystá. Měla by se týkat čištění ekologických škod a její celkový objem má prý být sto dvacet miliard. Plán svěřit práci za tyhle peníze jedné firmě má podle deníku podporu Miroslava Kalouska. „K návrhu se před projednáním vládou měly šanci vyjádřit jen ministerstvo životního prostředí a Úřad vlády. Ostatní ministerstva jej nedostala, včetně toho pro místní rozvoj, jež má veřejné zakázky na starosti. (...) ‚Je absurdní, že u tak velké zakázky se k tomu nemohly vyjádřit všechny úřady. Měla by to být široce diskutovaná věc,‘ míní David Ondračka z Transparency International."
Stejný deník vyslal do ulic jednatřicetiletou reportérku namaskovanou jako osmdesátiletá paní, aby zjišťovala, jak se v Praze žije starým lidem. Zkušenosti získala smíšené, hodně lidí bylo prý ochotných, taky ale narazila na tramvajáka, který ji zavíral do dveří, přezíravou úřednici, nezdvořilého pokladního, auta kolem ní jezdila, když na přechodu nestihla přejít. Od taxikářů na nádraží vyslechla blbé kecy. „‘Tý jo, Ivane, ta je teda jetá!‘ prohlásil jeden z nich směrem ke kamarádům. ‚Odkdy vozíš venkovský slepice?‘ zaznělo z hloučku."
Právo věnuje dva komentáře blížící se prezidentské volbě. Alexandr Mitrofanov píše o šancích Jana Švejnara a připomíná „trauma", které pro sociální demokracii znamenalo vítězství Václava Klause před necelými pěti roky. Naznačuje, že Švejnar by mohl být zvolen i hlasy k současnému prezidentovi kritických zákonodárců ODS a vůbec stoupenců Mirka Topolánka. „Švejnar s Topolánkem mluví. Topolánek jistě nechce zmizet z čela vlády a strany. Může ODS vyrobit vlastní prezidentské trauma, kdy bude hlasy jejích volitelů Klaus vyhnán z Hradu? Proč by nemohla. ČSSD se tak vystavuje riziku, že jí podporovaný kandidát buď neprojde, nebo se po vítězství začne chovat podle dohod s jejím největším rivalem. Záruka, že Švejnar nepůjde na ruku ODS, neexistuje. Jediná, která by přicházela v úvahu - že novému prezidentovi to nedovolí jiný světový názor - v tomto případě neplatí. Švejnar by klidně mohl být Klaus v bleděmodrém."
Student politologie Jiří Koubek zkoumá postoje lidovců a komunistů k prezidentské volbě. „I v těchto dnech je cosi spojuje: naprostá nejednotnost a váhání ohledně postupu při prezidentské volbě. Příčina je jasná - nejednotnost uvnitř parlamentních klubů. Podotýkám, že je stále řeč o týchž dvou stranách, které při hlasováních dlouhodobě vykazovaly zdaleka nejvyšší míru vnitřní shody."
Tomáš Zahradníček v Mladé frontě Dnes píše o blížících se „osmičkových" výročích a nachází souvislost mezi nimi a sólovou, jak to říci, protiprotioteplovací (platí že protiprotioteplovací se rovná oteplovací?) kampaní Václava Klause. Česká média si podle Zahradníčka prezidentovo téma nechala snadno vnutit, o Klausovi je přitom známo, že si pro svá veřejná vystoupení vybírá ta témata, která jsou pro něj výhodná, a ne ta, jež jsou důležitá. „Nikdo zato neslyšel Klause takto titulovat (nejnebezpečnější nepřítel - poz. aut.) Usámu bin Ládina a neviděl ho bojovat proti obnovování ruského vlivu ve střední Evropě nebo jiným nebezpečím. (...) Jedno mají všechny osmičkové roky, které si zanedlouho budeme připomínat, společné - novináři si ve své většině nechali vnutit druhořadá témata, nebyli schopni samostatně uvažovat, rozlišovat podstatné od nepodstatného a iluzorní nebezpečí od skutečných. Česká veřejnost pak opakovaně zažívala šok ze srážky s realitou, protože byli svými politiky připravena na všechno, jen ne na to, co se mohlo stát."
Blesk a Aha! naštěstí mají v prioritách pořádek, první stranu věnují tomu, že zesnulý skladatel Karel Svoboda kdysi měl cosi s nějakou jinou ženou, než byla ta jeho, doufám, že si rozumíme. Aha! se od toho odráží k úvahám nad tím, kdo je tedy ta „láska" z písně Ještě že tě lásko mám. Blesk sveřepě jde za odpovědí na podstatnější otázku: Kdo je tady blbý? Bořek, manžel Leony, tvrdí, že blbá je Vendula. Snad se dočkáme i dalších názorů.
Horoskopy do mě dneska šijí ze všech stran. MfD: „Úřadům se dnes raději vyhýbejte. Momentálně jste silně netrpělivý..." Blesk: „Je možné, že po zdravotní stránce se dnes necítíte nijak dobře. Nejraději byste zalezli do postele s hrnkem čaje a knihou. Také to udělejte." Aha!: „I když po tom netoužíte, vypadá to, že ve vašem životě nadejde zlom, s nímž se musíte nějak vyrovnat." Odcházím se zašít s hrnkem čaje na nějaký úřad. Uvídíme, jaké překvápko mi tam život přichystá...
Foto: archiv Týdne, Jan Schejbal, Profimedia
