Deníky se ohlížejí za kariérou soudkyně Naděždy Žákové, soucítí s Pavlem Nedvědem, který se titulu Ligy mistrů už nedočká, zaznamenávají potíže privátních lékáren. Všude fotky z dějiště střílení do dětí v Německu. Umřel komentátor Práva Pavel Verner.
Lidové noviny píší o Naděždě Žákové jako o soudkyni, která jako členka senátu pražského vrchního soudu určovala podobu ochrany osobních a autorských práv - končila totiž u něj většina odvolání proti rozhodnutím první instance. Rozhodla například ve prospěch Miloše Zemana, kterého žaloval novinář Ivan Brezina za to, že o něm tehdejší premiér do médií říkal, že bere peníze od ČEZu. Davidovi Rathovi přiznala odškodné za pověstnou facku od Miroslava Macka. Verdikty soudkyně Žákové dvakrát kritizoval Ústavní soud. Žáková také zamítla žalobu manželů Schwarzerových, které policie neprávem a velmi drsným způsobem stíhala jako „padělatele cédéček". Odškodnění jim Žáková nepřiznala. „Jak je to možné? Podle advokáta Václava Vlaka za na první pohled absurdní nepoměr mezi vysokým odškodným za facku Rathovi a nulovou satisfakcí za daleko větší zásah do života Schwarzerových může právní názor Naděždy Žákové a jejího senátu. ‚Zastávají princip takzvaného objektivního hlediska zásahů. Mají za to, že lidem nepřísluší omluva ani náhrada újmy v případě, že je poškodil stát při výkonu svých pravomocí, tedy většinou v trestním řízení,‘ říká Vlk."
Řečený stát teď ukazuje velmi vlídnou tvář zavedeným českým firmám. Vláda chce zvýhodnit ČEZ ve sporech s černými odběrateli. LN: Ministerstvo průmyslu a obchodu totiž navrhuje zákon, který umožní ČEZ nechat lidi bez proudu, dokud nezaplatí jím vyčíslenou náhradu škody.
Hospodářské noviny zase otevírají zprávou o chystané změně zákona, která by znemožnila například televizím pořádat soutěže o peněžní výhry. „Podle informací HN lobbovala za změny v návrhu zákona hlavně Sazka, které vadilo, že kvůli nejrůznějším soutěžím o peníze přichází o sázkaře."
V Právu Jiří Hanák vzpomíná na včera zesnuvšího kolegu Pavla Vernera. „Myslím, že prožil šťastný život, byť si za normalizace užil svoje. Příroda jej obdařila početnou rodinou a také nemalým spisovatelským a novinářským talentem. Psaní věnoval každou chvíli, jako by tušil, že knot jeho životní svíce dohořívá."
Mladá fronta Dnes našla další informace k případu bývalého vídeňského starosty Helmuta Zilka. Před deseti lety měl dostat Řád bílého lva. Tehdejší šéf ÚDV Václav Benda ale vzápětí potvrdil, že Zilk byl v šedesátých letech agent StB a Zilk vyznamenání nedostal. Havel se za to na Zilkově pohřbu omluvil. Podle MFD Zilk s tajnou policií skutečně spolupracoval - v šedesátých letech, kdy pracoval jako novinář a ředitel televize. StB mu také vyplácela docela velké peníze. Často jezdil do ČSSR, kde na něj v recepci hotelu pravidelně čekala obálka s několika tisícikorunami. Tehdejšímu řediteli rakouské televize se zde dokonce tak líbilo, že vyjádřil přání mít v centru Prahy malý byt. Vnitro se po něm začalo poohlížet. Při další schůzce zase naznačil, líbil by se mu například lustr nebo lampy z českého skla. Vše také neprodleně dostal a vyzdobil si jimi svůj vídeňský byt. No jo - lustrem to začíná a pozitivní lustrací končí. Deník ale naznačuje, že Helmut Zilk mohl být agentem dvojitým, že ho ve skutečnosti řídila CIA. Poté, co k Američům přeběhl Zilkův český „řídící orgán" Ladislav Bittman a o Zilkovi mluvil, agentovu kariéru to nijak neohorzilo. „A to je pro řadu historiků i odborníků na tajné služby nepochopitelné. „Zilk podle nich musel být pod ochranou CIA. Otázkou je, zda pro ni Zilk pracoval už v době kontaktů s StB nebo až po Bittmanově útěku." Historie jedna složitá... Jako člověk, kterého někdy vysílí i četba novin po ránu, nicméně žasnu a trochu se taky stydím, když pomyslím, na to, co všechno jiní stíhají - šéfovat televizi a ještě dělat pro dvě tajné služby.
HN věnují speciální přílohu desetiletému výročí českého vstupu do NATO. Petr Kamberský se v deníku hrdě hlásí k tomu, že jako první z Čechů zkropil oltář Aliance vlastní krví. Pracoval tehdy v komentářové redakci MFD, kde se vstup do NATO slavil - zřejmě dost nestřídmě. Slavící, když dopili a šli, asi trochu hlučeli, skandovali jméno tehdejšího šéfa aliance Solany. „Nevyhnutelně tak přišla i slovní potyčka mladého hulváta s postarším mužem ‚bolševického vzezření‘. Vše by skončilo bez boje... kdyby se do hádky nevložil holohlavý pracovník ostrahy pasáže Sevastopol. Ten přesně odhalil viníka a zpacifikoval jej přímým úderem ‚do oblasti nosu a očí‘. (...) Vyprávěnka přináší už jen jediné pobavení, a to sice z následného protokolu Policie ČR. Poškozený: ‚Pod vlivem jsem nahlas vykřikoval Solana! Vyšetřovatel: A co znamená ta Solana?"
Součástí pracovních povinností Vojtěcha Ryndy z LN bylo také sledování televizního dramatu Deset podob lásky podle scénáře Pavla Kohouta a Jeleny Mašínové. Zážitek to byl zjevně silný. „Postavy tu s dramatickým výrazem sdělují věci jako ‚Já mám taky duši‘ či ‚každá žena je nejdřív panna‘. Když chce některá z postav vyjádřit emoci, většinou vyjde polonahá na balkon a zařve, případně něčím bací o zem."
Šíp zaujme lehce morbidním titulkem. „Naporcovaný kuchař se vrátil do Bavorska". No páni. Taky bych chtěl mít tuhý kořínek. Ale až takhle?
