13. 7.: Důvěřivý Rath, upřímný poslanec, ohrožené Libido

Vliv krize na nápojové lístky, vliv krize na obrat severočeských nevěstinců, vliv SNB na ČT dnes a zítra, vliv něčeho na mě. Věnováno všem, kdo si při pondělku připadají trochu k ničemu, asi jako neon nad vchodem do zkrachovavšího veřejného domu na hlavní ulici v Dubí.

Lidové noviny na první straně popisují vývoj situace v České televizi, je to vývoj velmi pěkný. Ve středu skončí funkční období současného ředitele Jiřího Janečka, dočasným šéfem se pak stane Vladimír Karmazin - muž s působivým cévéčkem, mimo jiné dělal před revolucí v Táboře esenbáka. Deník předpokládá, že z pěti kandidátů, kteří postoupili do druhého kola volby, nikdo vybrán nebude. „...může se naplnit scénář politické dohody ODS a ČSSD, o kterém se hovoří několik měsíců. Tedy že by ze současných kandidátů nebyl zvolen nikdo a poté by byla vyhlášena nová soutěž. Do té by se mohl přihlásit i ředitel zpravodajství Milan Fridrich, na kterém se ODS i ČSSD shodnou. Fridrich komunikuje jak s Langerem, tak s Tvrdíkem." K tomu ve sloupku Martin Weiss: „...chystaná volba ředitele ČT dosáhla transparentnosti a nezávislosti, o jaké se nám ani nesnilo. Je zcela transparentní, že volba nového ředitele ČT je totálně v rukou politiků. (...) Když už politici přisuzují České televizi takovou moc (v čemž ji notoricky přeceňují), měli by taky chápat, že to, co zatím vyšlo najevo, je diskredituje víc než cokoli, co by mohla vysílat nezávislá, profesionální televize." Je skutečně zvláštní, jak moc úsilí věnují lidé, kteří sami sebe vnímají jako praktické, pragmatické nebo jak to říct, něčemu tak nepraktickému. Nemyslím si, že by skutečnost, že ředitel ČT je pro některou stranu přijatelný, přinesla té straně nějaký praktický užitek, stejně jako nepřízeň ČT, dalo-li by se o něčem takovém mluvit, nikoho vážně nepoškodila. Možná politici - stejně jako všichni ostatní - podléhají kouzlu televize. Nebo je ta péče o volbu ředitele projevem pudové obrany vlastního teritoria - ovlivňují, protože ovlivňovat mohou, lidi by třeba začali mít roupy, kdyby politici neovlivňovali.

Hospodářské noviny přinášejí další podrobnosti pozoruhodné kariéry Filipa Bušiny, blízkého spolupracovníka Davida Ratha. Podle deníku vymyslel docela spolehlivou metodu zajištění si pravidelného příjmu. Jedna jeho firma organizovala výběrová řízení, jiná jeho firma ta výběrová řízení vyhrávala. „K dokonalosti dovedl Bušina tento systém loni na podzim ve Středočeském kraji. To když jej David Rath jmenoval investičním náměstkem středočeských nemocnic, spadajících pod kraj. Firma EPG potom posílila. ‚Přišlo doporučení kraje, ať ji používáme,‘ řekl HN ředitel nemocnice Kolín Petr Chudomel, ale kdo konkrétně pokyn vydal, neřekl. Sám Rath se k podivné roli Bušiny a jeho firem vyjadřovat nechce. ‚Já žádné důkazy nemám, pokud je máte, dejte mi je,‘ posílá SMS a dál již nekomunikuje.

Jiří Kubík v komentáři pro Mladou frontu Dnes připomíná hejtmanovo vyprávění o tom, jak se s Bušinou seznámil: „‚Inženýr Bušina mi byl představen zhruba před rokem a půl jako člověk, který má několik vysokých škol, manažerské tituly, je úspěšný podnikatel.‘ Kdo vám ho představil? ‚Někdo, už nevím.‘ Kdo vám dal onen životopis? ‚Někde jsem ho dostal.‘ Zkoumal jste jeho minulost? ‚Neslyšel jsem o ní.‘" Kubík Rathovu verzi má za pohádku, pokud by ale byla pravdivá, měl bych pro pana hejtmana tip na Bušinova nástupce. Nevím tedy, jestli je ten dobrý muž ještě naživu, ale hodil by se pplk. Brabec, blahé paměti, jedna z nejvýraznějších osobností na osobnosti přitom velmi bohatého pedagogického sboru na vojenské katedře UK v době pozdního komunismu. Ten o sobě taky se značným uspokojením říkal, že se z něj na stará kolena stal „učitel na několika fakultách".

HN popisují kauzičku poslance ODS Daniela Rovana, bere 140 tisíc ročně za členství v dozorčí radě České pošty. Poslanci přitom podle zákona za členství v dozorčích radách státních podniků nemají být honorováni. Rovanovo vysvětlení: „Já tam ale nejsem z pozice poslance, mě nominoval bývalý ministr vnitra, ne sněmovna." Příklad nikterak pokročilého stadia jinak ale vcelku rozšířeného rozštěpení identity (něco říkám jako politik, něco jako občan). Poslanec to vysvětlení dále rozvedl: „Tohle přece není o tom, jestli jsem poslanec. To je o nějakých příležitostech a možnostech." Tam, kde by ji člověk čekal ze všeho nejméně, občas vybafne nečekaná (a taky asi nechtěná) upřímnost.

MfD na titulní straně popisuje neutěšený stav erotického byznysu v pohraničí, může za to prý nová dálnice a hlavně krize, kterou pocítili němečtí a rakouští zákazníci. „V dubí je ta změna vidět na první pohled. V hlavní Ruské ulici, která prochází celým městečkem a ještě nedávno ji lemovaly výlohy nevěstinců, je téměř pusto. Výkladní skříně jsou prázdné, dříve barevné neony ve tvaru polibků a ženských siluet jsou rozbité. (...) Těch, které zůstávají otevřené, je skutečně už jen pár - třeba podnik se jménem Kiss, Venezia nebo Libido. Nevěstinec Sauna už otevírá jen o víkendu." Musejí to být smutné procházky mezi Kissem a Libidem. Stejný deník píše o dopadech krize na trh s destiláty. „Češi se vracejí k tradičním druhům alkoholických nápojů. V kurzu je letos rum a spolu s ním fernet a vodka. A raketový vzestup vykazuje spotřeba tradiční ‚zelené‘, tedy peprmintového likéru. V prodejnách se daří také griotce, staré myslivecké a čistým destilátům, jako je slivovice a hruškovice." Alespoň že náruč zelené mámy zůstává otevřená pro všechny ty marnotratné syny, co se spouštěly s tou flundrou whiskou. Život se tak vrací do starých kolejí: příští stanice uragán v puse, přespříští stanice tornádo v hlavě, konečná zastávka mátové zmatení.    

.