S tou Belgií to nakonec dopadlo vcelku dobře a jinak... nic moc zvláštního jsem v novinách nenašel. V každém případě ale vyšly, což se počítá. Všichni jsou jacísi zmadonnění.
Hospodářské noviny se vracejí k souvislostem údajného švýcarského konta podnikatele Janouška. Psalo se dříve, že k němu mají přístup i důležití úředníci pražského magistrátu Jiří Toman a Peter Ďurica. Podle deníku mezi nimi a Janouškem existují i obchodní vazby. ‚„Když chcete stavět, Janoušek s Tomanem a Ďuricou jsou klíčoví,‘ řekl HN pod příslibem anonymity jeden z byznysmenů. A jeho slova podpořila i řada zastupitelů a politiků, které HN oslovily. Nikdo z nich ovšem nebyl ochotný se pod své tvrzení ‚podepsat‘. (...) Reportéři HN se už dříve pokusili s oběma úředníky několikrát spojit - volali jim na mobilní telefon, psali e-maily, čekali na vrátnici. Neúspěšně. Ostatně šance nebyly velké, oba muži mají na magistrátu velmi specifické postavení. ‚Pan Ďurica tady přes den často není, chodí sem hlavně večer, když jsou všichni pryč,‘ přibližuje pracovní den Ďurici jeden ze zaměstnanců úřadu."
Lidové noviny udělaly rozhovor s generálním ředitelem Českých drah Petrem Žaludou. Muž, který si v posledních měsících užil dost pozornosti potom, co byl zveřejněn jeho příjem, v interview mimo jiné řekl, že v kanceláři pije vodu Evian, láhev se prodává za 250 korun. Daniela Kaisera tím inspiroval k poznámce. „Nejde samozřejmě o to, kolik stokorun by ČD ušetřily přechodem na českou Dobrou vodu. Jde o to, že ředitel státního podniku, jehož nejrůznější pracoviště doslova smrdí korunou, cítí potřebu používat statusové symboly i v práci. (...) Dokud se v pracovnách generálních ředitelů pije Evian, dokud málem každá česká firma, od úctyhodných až po ty, které neumějí nic jiného než krást peníze z městských rozpočtů a převádět je do Švýcarska, nese anglický nebo kvazianglický název, a dokud celebrity a politici dávají svým dětem ‚cizinecká‘ křestní jména, víme, že nemalá část českých elit je zakomplexovaná. A to se jednou v nějakém historickém součtu musí projevit." Pár poznámek: hezký příklad kvazi světovosti před časem daly právě České dráhy, když síť rychlých občerstvení na nádražích pojmenovaly La Rocket. Francouzský člen plus anglické substantivum - vítej, světe. K těm komplexům - myslím, že jsou často tím motorem, který člověka mezi elitu dotlačí, takže se asi nedá čekat, že by míra komplexů mezi elitou - českou i jakoukoli jinou - nějak skutečně výrazně poklesla. Nezdá se ovšem, že by ta zakomplexovaná část místních elit se nějak snažila dostat ty komplexy pod kontrolu, ukočírovat je.- Vlastně ji k tomu ani nic nemotivuje, v tom je asi ten největší problém. V Česku to jen dobarvuje tu hrdé křupanství, tu kolotočářská představa úrovně. Jinak s těmi jmény to jinde není zas až tak odlišné (viz zrovna ta Madonna, Brad a Angelina a spousta dalších). Samozřejmě cosi vypovídá, když místní politici se chovají jako zahraniční pop zpěváci.
Alexandr Mitrofanov z Práva si na Facebooku četl konverzace mezi sociálními demokraty a demokratkami, v komentáři z nich obsáhle cituje. Martina Aubrechtová ze severočeské organizace ČSSD: „Slušnost je staromódní, to řekl osobně náš krajský šéf. Nepotřebujeme prý lidi, kteří chtějí něco dělat pro ostatní, ale potřebujeme lidi schopné přitáhnout peníze, aby se dali uplatit další." Podle Mitrofanova to „nejsou ojedinělé hlasy, které by nevypovídaly nic podstatného o situaci v ČSSD". Možná jsou a možná nejsou, v zásadě bych ten Facebook tolik nepřeceňoval.
Stanislav Komárek na svých cestách dorazil do Irkutska, reportážní text o tom napsal do přílohy Práva Salon. „V řadě tváří se zračí zoufalství, rezignace, popuzení, zloba a vypitost těch, co zůstali. Cizinci vyvolávají v těchto regionech dodnes velkou pozornost, místy upřímný zájem. Servis či možnost ubytování jsou neobyčejně bědné a předražené, lhostejnost se proplétá s mentalitou predátora - cizince ne decentně holit, ale stáhnout z kůže. Nechceš holoubku? Nech. Nejbližší ubytovna pět set kilometrů."
Mladá fronta Dnes má v příloze šest rozhovorů s místními osobnostmi. První z nich vede Jaroslav Kmenta s Karlem Randákem, bývalým šéfem rozvědky a významným aktérem toskánské aféry. Interview to není nijak konfontační, naopak velmi vstřícné. I tak v něm ale dojde na zásadní odhalení. Kmenta: „Jak takové sledování probíhá?" Randák: „Chodí za vámi lidé a fyzicky vás sledují, pak přestanou, pak zase sledují." Žjova, koho by to napadlo...
Všechny deníky řeší dnešní koncert Madonny, zpěvačka vystoupila z letadla, sedla do auta a nechala se odvézt do hotelu. Blesk v té souvislosti konstatoval, že „její příjezd probíhal téměř stejně" jako před třemi lety. Příště by asi měla seskočit padákem, jinak nám zevšední.
