Podpis evropské smlouvy, pokračování sporu o to, jestli je správné, aby poslanci a další osobnosti vyzývali k neplacení poplatků, přesun premiéry Havlova Odcházení do Divadla Archa. Leona si vyšlápla na Vendulu.
Na prvních stranách deníků jsou snímky z ceremonie v Lisabonu, noviny připomínají, že předseda vlády dokumentem „není nadšen" - oblíbená a skoro stejně prázdná floskule jako „umím si představit". Hodno zdůraznění (a ambulantní konzultace s příslušným specialistou) spíš je, když někdo při podpisu nějakého obtížně čitelného dokumentu nadšení cítí. Občanští demokraté mají podle Lidových novin v plánu ratifikaci smlouvy zdržovat v naději, že mezitím dokument zařízne nějaká jiná země než Česko. „Občanští demokraté chtějí vsadit na zdržovací taktiku. Chtějí, aby smlouvu posoudil Ústavní soud. Podle senátora Jaroslava Kubery, který patří k jejím největším kritikům, chce zdržovat ratifikaci do té doby, kdy smlouvu potopí jiné státy. ‚Taktika vlády je jasná, zdržovat a čekat, že to někdo udělá za nás. Tahle taktika může vyjít, ale podle mě nevyjde,‘ řekl Kubera." Těžko říct. Je ale fakt, že tato takzvaná kutuzovská taktika (publikovatelnými výrazy shrnutá slovy „nebudeme do toho vrtat, však ono se to nějak zvrtá samo") někdy bývá docela úspěšná (viz Tolstoj, Vojna a mír). Je ale pravda, že na ruskou zimu, která byla rozhodujícím spojencem maršála Kutuzova ve válce s Napoleonem, se občanští demokraté spolehnout nemohou.
Právo přináší hned dva komentáře na podporu iniciativy pro neplacení u lékaře. Autorem jednoho z nich je Erazim Kohák: „Právo odmítnout, říci své NE!, je naprosto nezbytné pro svobodnou společnost. Představuje ochranu před omylností, před kterou člověka neochrání ani poslanecký mandát. Ten, kdo nese odpovědnost za věci veřejné, potřebuje počítat s poslušností, tedy se spoluprací občanů. Potřebuje ale také vědět, že pokud se zmýlí příliš nápadně, občané ho budou varovat svým NE!. (...) Jsem rád, že se děje něco nečekaného. Že lidé poslouchají zákon jako svéprávní občané, ne jako rabi." Platí tedy, že ten, kdo u doktora zaplatí, je nesvéprávný rab?
Rozčilenou polemiku se signatáři petice publikuje v Lidových novinách premiér Topolánek. „Ti, kteří vyzývají k nedodržování zákona, se staví po bok obdivovatelů zloděje Procházky. Těch, kteří si myslí, že okrást bohaté není zločin. To je logické vyústění ideologicky inspirované neúcty k zákonu."
Jan Švejnar shromáždil podpisy potřebného počtu zákonodárců, aby mohl kandidovat na prezidenta. Deníky mu ale velké šance nedávají, komunisti už dali najevo, že jim Švejnar nesedí. Píše se také o tom, že strany chtějí při prezidentské volbě kontrolovat, jestli jejich poslanci a senátoři volili správně. Jan Macháček v komentáři pro Hospodářské noviny připomíná, že tajnost volby prezidenta není zakotvená v ústavě, ale v jednacím řádu sněmovny. A popisuje také, jak se obchází. „Už při minulých volbách prezidenta existovaly různé seznamy, ale nové ‚sofistikované techniky‘ se projevily naplno až během loňských tahanic o volbu předsedy Poslanecké sněmovny. Jde totiž o to, jak vypadá hlasovací lístek. Respektive jak velké jsou kulaté terčíky, kde je kandidát zaškrtnut, jak daleká bude cesta k urně a kde bude sedět volební komise. Poslanci procházejí kolem komise s lístkem v ruce. Kdo lístek schovává nebo ho má nějak divně otočený, je automaticky podezřelý. (...) Každopádně: pokud se v parlamentu odehrávají tyto pokleslé procedury, bylo by asi přece jen důstojnější, aby byla volba veřejná."
Lidové noviny v té souvislosti píší o odporu, který se proti kontrole hlasování zvedá v ČSSD. „‚Já se kontrolovat nenechám a říkám to z titulu místopředsedy sociální demokracie,‘ říká poslanec Milan Urban. Není sám. ‚Takový postup by byl protiústavní a sociální demokracii by rozhodně neprospěl,‘ odpověděl na dotaz o kontrole hlasování poslanec Stanislav Křeček."
Na Nový roku bude mít Václav Klaus poslední prezidentský projev v tomto volebním období. Podle Mladé fronty Dnes se jeho televizní podoba bude výrazně lišit od těch minulých. „Václav Klaus bude stát na hradním nádvoří a za ním budou lidé. To je typické aranžmá proslovů amerických prezidentů s jasným cílem zapůsobit na podprahové vnímání: lid stojí za mnou, podporuje mě." Využívám této příležitosti k menšímu výkladu na téma „podprahové vnímání". Ten výraz si totiž kolegové zvykli používat nepatřičně. Podprahové vnímání je vnímání věcí, primitivně řečeno, o nichž člověk neví, že je vidí - proto, že se mihnou tak rychle, že je mozek není schopen zaregistrovat. Apel na podprahové vnímání třeba je, když někdo do filmu dá jedno okénko s obrazem, který jako by do něj nepatřil. Cokoliv, co člověk uvědoměle vidí (například lidi za prezidentem), nevnímá podprahově, ale, ehm, prahově nebo jak to říct. Jestli to viděné nějak interpretuje nebo vědomě vnímá záměr, s nímž to bylo aranžováno, je jiná věc. Konec výkladu.
Leona odpovídá otevřeným dopisem na nějaké věci, které bulvárním deníkům řekla Vendula. Další trvalka titulních stran - Iveta Bartošová - hostuje na Slovensku jako jedna z hostů turné skupiny Gipsy Devils. Deník Aha! to ohodnotil titulkem „Ta dopadla... Kšefty s cikány!" Kdybych měl v kapse kudlu, asi by se otevřela. Škoda že ji tam nemám.
Horoskop Blesku nevaruje ani tak mě, jako spíš vás: „Vaše energie bude dnes, ale i v dalších dnech, zničující." Pokud se vám podařilo dočíst Zápisník až sem, aniž by vám vybuchla hlava, můžete tedy mluvit o štěstí, mí milí adrenalinoví čtenáři.
Foto: Robert Zlatohlávek, Profimedia, Jan Schejbal
