Smrt Jana Kaplického a zdravotní potíže Václava Havla jsou leitmotivy prvních stran, dneska velice chmurných. Dál rozhovory s Davidem Černý, který v nich působí nezvykle zakřiknutě, rozbory jeho instalace Entropa, popisy premiérova vystoupení na půdě Evropského parlamentu, úvahy o důsledcích výpadku dodávek plynu. Provoz.
Ty dvě největší zprávy včerejšího dne si troufnu pominout, to nejdůležitější se dá shrnout do tří slov, pokud někdo chce vědět víc, bez problémů si to najde. Jenom jednu volně související poznámku. Taky jsem se včera koukal na internet na zprávy o Havlově hospitalizaci, taky jsem tam viděl ty nenávistné a sprosté ohlasy, kvůli kterým byly nakonec diskuse zrušeny prakticky všude. Asi by bylo namístě vyjádřit lítost nad těmi, kdo si za daných okolností dají s něčím takovým „práci". Ne ale, že bych jí byl schopen. Nezmůžu se na to, abych za těmi sešklebenými a škodolibými výrony viděl nějakou třeba zoufalou lidskou bytost, jsem schopný rozeznat jenom smrad kanálu, zadržet dech a zdrhnout.
Teď k tomu Davidovi Černému. Dal několik rozhovorů, trochu v nich tančí mezi vejci, tak trochu se hájí, tak trochu omlouvá. V Mladé frontě Dnes: „Doufal jsem, že to bude sranda, ale jako sranda už to nevypadá." V Právu: mluví obšírněji: „A to, že to dělalo 27 lidí, je opravdu součást konceptu. Je to součást hry na velké umění, je to součást hry na umění, které je jakoby politicky nekorektní. Je to prostě hra! (...) Ještě pořád doufám, že Mirek Topolánek i Saša Vondra budou schopní to vzít. Ano, udělal jsem si z nich trochu legraci, to je pravda. Proč by se ale všichni museli brát tak strašně vážně, nekonečně na nebesích sedící."
Podle Lidových novin se vicepremiér Saša Vondra bude za černého plastiku asi omlouvat. „Byl jsem uveden v omyl, uvedl jsem celou řadu lidí v omyl a mým zvykem je se s těmi věcmi vždycky čestně vyrovnat (...) šli jsme do rizika a součástí rizika byla ta mystifikace, o které jsem nevěděl. Kdybych to věděl, tak by to dílo nikde instalováno nebylo." Zbyněk Petráček ve stejném deníku vládu nabádá, aby se z rozruchu kolem Černého plastiky nehroutila, aby se za ně postavila. „Před půlmiliardovým společenstvím, které teď na půl roku řídí, by dala najevo, že neměla pod kontrolou ani výtvarný doprovod vlastního předsednictví. Dokázala by, že ji doběhl, že ji ke kapitulaci přiměl mystifikátor Černý. Jak by si potom chtěla poradit s mystifikátorem Putinem. Jenže doma bude muset tak jako tak vysvětlovat, jak to bylo se zadáním tohoto vládního projektu, mystifikace či prostě kšeftu Davida Černého." MfD se na názor na Entropu ptala různých znalců umění. Rektor VŠUP Pavel Liška dílo chválí. „Je velmi vtipná a provokuje. I tím, že se snad ještě umíme smát sami sobě. A výstižně charakterizuje i Čechy, známé pivní vtipálky, jimž není nic svaté a rádi si utahují z druhých. Entropa má spoustu dimenzí, které do Bruselu patří. A není urážlivá." Jinak věc vidí Marek Pokorný z Moravské galerie v Brně. „Plastika, jakkoliv se zdá prostorově působivá, bohužel nepřekračuje úroveň komunálního humoru, jenom v předimenzované podobě." A teď to nejdůležitější: co na to já? Asi tak: přijde mi to jako docela dobrý rýpanec, do byrokraticky organizovaného uměleckého evropanství, které přispívá k zamořování vzduchu novou verzí ptydepe. Nebo je v Entropě možné vidět i nějaký komentář k češství, pan Liška používá lichotivě znějící slova o „vtipálcích, jimž není nic svaté", stejně tak by se dalo mluvit o broucích pytlících, kteří nepotřebují vytáhnout nos ze sklenice piva, aby něčemu porozuměli, vystačí si se svými stereotypy. A pokud jde o tu mystifikaci. Možná si David Černý neuvědomil, že pokud chce někdo mystifikaci dotáhnout do konce, vyžaduje to značnou bezohlednost vůči mystifikovanému, v tomhle případě např. k vládě a některým jejím členům zvlášť. Z veřejných vystoupení DČ v posledních dnech mám dojem, že umělec zas až tak bezohledný být nechce, čemuž se nejde divit. Nakonec se vmanévroval do pozice, která je těžko udržitelná, jako by chtěl být ohleduplným mystifikátorem, což, myslím, z principu nejde. Trochu v tom lítá, docela s ním cítím.
Hospodářské noviny obsáhle referují o plynové krizi, přinášejí mimo jiné rozhovor s ruským analytikem Michailem Krutichinem z agentury RosEnergo. Podle něj má výpadek dodávek dvě příčiny. „Tou první je, že Gazprom začal pociťovat nedostatek plynu jak pro vnitřní potřebu, tak pro export. Problémem je, že Gazprom neinvestoval do nových ložisek, a ta stará pozvolna vysychají. (...) Druhým důvodem může být snaha jedné části ukrajinských politiků odstranit z obchodu mezi Ruskem a Ukrajinou prostředníka, společnost RosUkrEner-go, což se spoustě lidí v Kremlu nelíbí, protože se na této společnosti přiživují. Vyloučením té firmy by jednoduše přišli o peníze."
Ještě z Bruselu. Mirek Topolánek odpovídal na otázky poslanců Evropského parlamentu, deníky se víceméně shodnou, že to proběhlo docela klidně. Zdejší euroskeptiky musel nadchnout britský liberální demokrat Graham Watson, který podle MfD ve své řeči mimo jiné vznesl dotaz: „A proč dovolujete, aby byla Evropa zesměšňována?" Když se poslanec ptá předsedy vlády na něco takového a implicitně dává najevo, že výkonná moc by se měla zesměšňování zabránit, je to pro kudlu v kapse dostatečný důvod k okamžitému otevření se. Právo osobnost poslance Watsona osvětluje jiným citátem, ve svém vystoupení použil i slova... Milana Baroše! „Už nejsem zelenáč, ode mě se očekávají góly. Dávání gólů je má práce. Co platí pro Milana Baroše, platí i pro vás." A já myslel, že zoufalé pokusy o chytrý vtip jsou hlavně pražská specialita... Tady už se zmůžu jenom na omráčené mlčení.
