15. 6.: Někdy je lepší nezvažovat. Chci svítit!

Venku docela dusno, na stránkách novin spíš vzdušno - při neděli toho do vydání nebylo moc co dát - stane se. Řeší se šance Kalouskovy strany, osud snahy prosadit Alenu Borůvkovou do funkce místopředsedkyně sociální demokracie, volby v Íránu. Máme taky novou ministryni spravedlnosti, která má názorů na rozdávání.

Lidové noviny otevírají průzkumem veřejného mínění (obvyklý příznak zpravodajsky trochu pomalejšího dne). TOP 09 vzbudila podle něj zájem 40 procent lidí, z nezanedbatelné části (18 procent) to jsou voliči ODS. Moc nevím, co lze z kladné odpovědi na otázku, zda by nějaká strana „mohla vzbuzovat mé sympatie", dovodit. Určitě ne to, že ji všichni ti lidé nebo jejich významná část budou volit. Podle deníku nemají aféry, o nichž se psalo v souvislosti s Miroslavem Kalouskem, velký vliv na to, jak lidé stranu vnímají. Vadily asi čtvrtině respondentů bleskového průzkumu, 66 procent je nevnímalo jako problém. Petr Fischer v komentáři pro Hospodářské noviny píše o tradici, odpovědnosti a prosperitě, které si Kalouskova partaj vetkla do štítu. „Tradice se musí žít, nejen využívat pro reklamní slogany. Buď je všudypřítomná v konání i v myšlení, nebo není vůbec. Dá se taková vazba k tradici vystopovat v politické kariéře Miroslava Kalouska, lemované pozoruhodnými milníky a kotrmelci? Pak je tu ‚Odpovědnost‘. Odpovídáme nejen sobě, ale především řádu, jejž vytváří tradice. V odpovědnosti ji kultivujeme a ona kultivuje nás. Odpovědnost je totéž, co neustálé přiznávání se k hodnotám tradice. Politici ovšem chápou odpovědnost omezeně. Jako vykazování zisků a ztrát, přičemž k ziskům se hlásíme, ztráty přikazujeme jiným. To platí i pro spiritus agens nové strany Miroslava Kalouska. Vůči jiným (například premiérovi Grossovi či Jiřímu Čunkovi) moralizuje snadno, vůči svým hříchům nikoli."

Snaha Jiřího Paroubka o „facelift" sociální demokracie dvakrát nedopadla. Kateřina Brožová se kandidatury nakonec vzdala, Alena Borůvková nedostala potřebné tři pětiny hlasů. Jiří Paroubek se po neúspěšné volbě před kamerami tvářil, že se nic zas až tak zásadního nestalo. Přímo na místě ale podle Práva docela zuřil. „Podle informací Práva si vyřídil účty s kritiky ve svém závěrečném projevu, ke kterému už nebyla možná debata. Jak prozradil jeden z členů ÚVV, Paroubek hovořil zvýšeným hlasem a použil několikrát výraz ‚hnus‘, když se pouštěl do Jaroslava Foldyny za vyjadřování ke kandidatuře Borůvkové." Pavel Máša v Úhlu pohledu Lidových novin píše o krátké kariéře Aleny Borůvkové jako o dalším z řady projevů „marketingové politiky". Za jejího průkopníka označuje Václava Klause, „jenž razantně odmítal kritiky předvolebního ‚slavného koncertu Lucie Bílé‘".  Připomíná i novou českou europoslankyni Andreu Češkovou (ODS), která v Praze vedla nákladnou osobní kampaň. „Je až dojemné, jak se rádoby političky Borůvková a Češková nechtěně shodly na tématu, k němuž se cítily být povolány promluvit. ‚Jako matka prosazuji zřízení firemních školek,‘ ujišťovala pravicová Češková. Paroubkova favoritka zase nahlížela na svět ‚tím svým prizmatem školek a jeslí‘, k nimž přihodila ‚bezpečnostní otázky, radar a tak dále‘.  (...) Zamýšlená místopředsedkyně Borůvková vnímala coby potenciálně zrádnou plochu svou podobnost s mediálním obrazem herečky Brožové. Bylo to pro ni natolik vážné, že dokonce váhala, zda jí k ochraně postačí změna účesu, či si bude musit dokonce obarvit vlasy. Nakonec usoudila, že tak drastický krok není nutný. ‚Paralela mezi námi není žádná kromě barvy vlasů. A vlastně ani v ní ne. Já jsem přírodní blondýna,‘ vysvětlila politička, která ani neví, kolik hejtmanek a poslankyň má její vlastní strana." No - na jednu stranu Mášův text zavání některými mužskými stereotypy (zájem o „školky a jesle" mu připadá jako příznak méněcennosti nebo čeho). Na druhou - v těch stereotypech asi přemýšlejí i stranická vedení, když vytahují dopředu kandidátky, které jim - na rozdíl třeba od jiných - tak vyhovují.

Ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová se mediálně činí, vyšel jí článek v dnešním Právu, poskytla rozhovor HN a v jistých kruzích „kultovní" příloze MfD Ona Dnes. Pro Hospodářské noviny promluvila mimo jiné o hrozící materiální bídě české justice. „Ale víme, že u nás jsou konkrétní rezervy jako všude. Konkrétní příklad: začali jsme do zahraničí létat s nízkonákladovými společnostmi nebo levnějšími linkami, referenti spí v pokojích po dvou. Letím teď do Norska a zvažuji, že poletím normální turistickou třídou, a ne první. Zrušili jsme na ministerstvu noviny do každé kanceláře, ty si přece každý může koupit za své." Na rozdíl od jiných se mnou nepraští zjištění, že ministr někam letěl v business class. Vydávat ale „zvažování" toho, že by mohl letět turistickou třídou, za příklad hrdinného sebeomezování se... Ach jo. V rozhovoru pro Ona Dnes ministryně odpovídá na otázku po okolnostech jejího vstupu do komunistické strany v roce 1987. „Bylo to naivní. Nabídl mi to starší spolužák na fakultě, který vypadal jako řecký bůh. Blonďatý, s nádherně řezanými rysy. (...) Byla jsem hrdá. (...) Jak to vysvětlit? Studovala jsem politicky angažovanou školu, kterou práva určitě byla. Organizovala jsem kulturní akce, sportovní akce. Pořádala jsem promítání filmů na kolejích. Všechno jsem do té doby organizovala prostřednictvím SSM, jinak to nešlo. Jsem aktivní typ, kam vlezu, tam dříve či později začnu něco pořádat a organizovat. Takže mi to připadalo jako logický krok. Není to nic, nač bych byla hrdá, ale takové byly mé důvody."  Docela evokativní vyprávění. Hned jsem si vzpomněl na vlastní spolužáky, kteří odpovídali tomu typu „aktivní svazák", jejž ministryně popsala, a polilo mě... něco mě polilo. Na druhou stranu - nevím tedy jak v Olomouci, ale v mém zorném poli ty studentské stranické skupiny, celoškolské výbory a tak dále - tedy žádná sbírka řeckých bohů - nebyla. Dovolil bych si taky podotknout, že naivita, na kterou paní ministryně to svoje tehdejší rozhodnutí hází, je tak nanejvýš okolnost. Ne vysvětlení, jímž by se to dobrovolné spojení s organizací lidí, kteří byli všechno možné, ale naivní tedy ne, dala nějak vyřídit. Jestli paní ministryně tímhle způsobem mluví v rozhovoru pro Ona Dnes - je její věc, nakonec členství v KSČ, zdá se, dneska vadí už jenom málokomu. Jestli takhle mluví i sama k sobě.... tak je to taky její věc, ale docela smutná.  

Další zprávy z lesů: Blesk opakuje doporučení brát si tam na houby kosu. České hvozdy prý „houbaři berou útokem" a nosí si odtud  „majestátní hřiby". Aha! píše o unikátním úlovku pana Pšeničného, stal se jím čtyřkilový sírovec žlutooranžový. „Seděl na pařezu jako král a svítil do dálky."  A kruci. Cestou do práce jsem spřádal plány právě na tohle - sednout si někam na pařez a královsky tam svítit. Jestli mě při tom někdo utrhne, zakusí hněv mého uraženého majestátu. Ani kosa mu nebude nic platná.