Deníky obsáhle rekapitulují život architekta Jana Kaplického, kdekdo cítí potřebu vyjádřit se k Entropě Davida Černého, kromě sochařovy recese se řeší i příchod recese ekonomické. Jako každý týden stojí za připomenutí skutečnost, že je pátek, touhle jistotou ekonomická krize zatím neotřásla.
Materiálů o Janu Kaplickém se v novinách dá najít skutečně spousta, některé se pohybují na hranici vkusu. Lidové noviny otevírají zprávou o tom, že podle některých lidí architekta uštvaly české poměry a především způsob, jímž místní politici zatrhli jeho projekt Národní knihovny. Pro zdejší prostředí je to ideální téma, v odpovědi na otázku, kterou považuju za z principu nezodpověditelnou, si každý může řvát co chce. Petr Fischer ve sloupku v Hospodářských novinách vybízí k troše ticha. „Když se vzhledem k mrtvému hovoří o nevkusném jednání, říká se tím zejména, že ten, kdo takto jedná, nemá k zesnulému vztah. Je mu jako zemřelý člověk lhostejný. Proto je schopen provádět s ním cokoliv: předvádět rodící se mrtvolu, rýpat se v detailech umírání, nabízet zaručená svědectví a jiné ‚přínosné‘ detaily posledních hodin člověka."
Velice činorodě se včera projevoval předseda ČSSD Jiří Paroubek. Pro Právo napsal text o situaci v médiích. „Z posledních týdnů si nepamatuji v médiích - a to včetně tzv. levicových novin - snad jediný pozitivní ohlas k politice ČSSD. Že by politika ČSSD byla tak děsuplná? (...) Sociální demokracie proto vyvine veškeré úsilí, aby překonala situaci v médiích tak, aby občané získali o ČSSD objektivní informace." Tak to tedy chci vidět, jak to úsilí bude vypadat. Vlastně to radši vidět nechci. Na tiskové konferenci šéf ČSSD kritizoval premiéra mimo jiné za to, že v evropském parlamentu kritizoval českou opozici. „my jsme takovým lidem říkali, když jsme byli ve škole, žalobníčci. (...) Jestli neunese trošku kritiky, tak už opravdu potřebuje kojeneckou výbavičku. Měl by se nad tím zamyslet a měl by ty věci nést jako chlap." No, z vlastních zkušeností s mentalitou kojenců si troufnu říct, že kojenci snášejí kritiku celkem dobře, řeknete mu třeba, že si život představuje jako Hurvínek válku, a kojenec ani nemrkne, zato když nedostane najíst, to se panečku vytočí... Nicméně pobouření JP nad nedůtklivostí vlády je naprosto pochopitelné. Vždyť jen málokdo je znám tak příkladnou schopností přijímat kritiku věcně a klidně jako Jiří Paroubek.
Hospodářské noviny z titulní strany hlásí nástup recese v Česku, podle Davida Marka z Patria finance je jeho pravděpodobnost „vyšší než 50 procent". Uvnitř vydání je rozhovor s vládním zvláštním velvyslancem pro energetiku Václavem Bartuškou. Řeč je pochopitelně o zastavených dodávkách plynu a reakci Evropy na ně. „Je možné, že tato krize je zlomem, ale je brzy na hodnocení. Zatím je důležité, že se nerozpadla jednota EU - ‚klub přátel Ukrajiny‘ mluví stejně jako ‚klub přátel Ruska‘. A probírají se bezprecedentní opatření. (...) Kdo třeba kdy slyšel probírat výzvu, aby evropské firmy žalovaly Gazprom za porušení závazků? Šéfové Gaz de France nebo E.ON byli dosud vůči Rusku velmi vstřícní, plyn přece tekl čtyřicet let, i na vrcholu studené války. Nynější krize je pro ně šokující."
V Lidových novinách najdeme hned čtyři texty o Černého Entropě, vesměs velmi kritické. Martin Weiss: Kardinální problém Černého práce je nakonec to, že je odfláknutá. Kdyby opravdu dokázal dát dohromady 27 umělců, mohl být výsledkem počin, s nímž stojí za to se konfrontovat. Ale proč se konfrontovat s předsudky jednoho čecháčka. Ten navíc nedokázal dohrát svou roli až do konce. Chtěl urazit Bulhary, urazil je, a pak se jim omluvil za to, že je urazil? Co to má být?" Řekl bych, že MW opomněl to, že součástí Entropy jsou ty krásně zparodované rádoby teoretické pindy z příslušné brožury, které Entropu významově posouvají hodně jinam než k předsudkům jednoho čecháčka. No nic. Je až zarážející o co příznivěji na Černého dílo reagují lidé za hranicemi. Například na diskusních fórech třeba v britských novinách výrazně převládají pozitivní ohlasy. Reportáže z uvedení Entropy si všímají kontrastu mezi pohřebním vystupováním českých představitelů a reakcemi z publika přímo v Bruselu. HN: „Uvítal je (autory - pozn. aut.) hlasitý potlesk, ke kterému se zcela nezvykle přidaly i desítky novinářů. Mnozí z nich neskrývali svoje nadšení. ‚Tohle je velký úspěch, nikdy jsem neviděl tolik svých kolegů čekat kvůli umění,‘ vysekl Černému pochvalu redaktor dánské televize. (...) Zpravodajka agentury Reuters po tiskové konferenci přišla za Poszpiszylem, aby mu rozmluvila rozhodnutí vrátit Úřadu vlády dva miliony korun, kterými přispěl na tvorbu díla." Reportáž je uvedena titulkem „Nejsme uherák, volají Slováci". Já taky nejsem uherák a jsa si tím v rámci možností jist, odcházím se z toho tiše radovat.
