16. 4.: Ryby pleskají, chobotnice ztrácí půdu
16.04.2008 10:37
Na titulních stranách samí slavní lidé, Helmut Kohl, který se bude ženit, Vladimír Putin, který se prý rozvedl, papež, u nějž se svatba ani rozvod hned tak čekat nedají.
Jinak se činí i místní veličiny, Lidové noviny si například pohrávají s myšlenkou, že by se předsedou KSČM mohl pro změnu stát Miroslav Grebeníček. Na funkci ho nominovala základní stranická organizace v Litoměřicích. Podle deníku bude Grebeníček svůj návrat konzultovat s mateřskou břeclavskou organizací, nicméně možnost, že by se do volebního boje skutečně pustil, považují LN za nepravděpodobnou. „Přestože se expředseda ke kandidatuře dosud jasně nevyjádřil, očekávají jeho kolegové, že Filipa bude jenom napínat, ale k jeho vyzývatelům Stanislavu Grospičovi a Miloslavu Ransdorfovi se nepřipojí. Tomu by nasvědčovala i Grebeníčkova slova z březnových Haló novin. ‚Ambice přenechávám schopným čtyřicátníkům a padesátníkům,‘ napsal."
Mladá fronta Dnes dál zásobuje čtenářstvo zprávami z okolí bytového komplexu na Floridě, kde si pořídila apartmán rodina Grossových. Dnes se dozvídáme, že „Stanislav Gross má výhled přímo na temně modrou zátoku, nad jejíž hladinu občas s pleskáním vyskakují ryby". Redaktor se do komplexu Hidden Bay dostal i na exkurzi a navštívil byt Vivian Schlesinger-Fulopové, která je sousedkou Grossových. „Nezná prý Grosse ani jeho známého, skladatele Františka Janečka, který bydlí ve vedlejším domě." Vskutku nešťastná to žena. Deník referuje i o postupu vyšetřování prazvláštního obchodu, jímž si bývalý premiér na floridské útočiště vydělal. Žádný velký postup se, přesněji řečeno, nekoná. Na případu pracuje protikorupční policie. „Na protikorupčním si někteří řadoví vyšetřovatelé dobře pamatují zlatou éru, kterou tento policejní útvar zažíval za ministra vnitra Grosse. Mnozí z nich nedají na bývalého premiéra dodnes dopustit. Současný ředitel Jiří Novák už ke ‚Grossovým dětem‘ nepatří. I on má však důvod k opatrnosti. Kolem případu se totiž ‚motá‘ řada vlivných lidí. Třeba většinový majitel nedávno ještě ‚Grossovy‘ společnosti Moravia Energo Tomáš Chrenek, který se otevřeně hlásí k přátelství s Ivanem Langerem."
Hospodářské noviny popisují zdržovací taktiku, s níž se pražský magistrát prý snaží nechat vyhnít kauzu Kaplického návrhu nové budovy Národní knihovny. Radnice podle HN spoléhá na to, že antimonopolní úřad bude o věci rozhodovat dlouho, mezitím knihovně propadne nárok na pozemky, protože nebude mít stavební povolení. „‚Pokud Národní knihovna dané termíny nesplní, tak to usnesení nebude naplněno, a právní nárok knihovny k tomu pozemku na Letné skutečně asi zanikne,‘ říká Pavel Klega, pražský radní, který má na starosti městský majetek. Lhůta Ježkovi vyprší na konci roku. A ředitel knihovny připouští, že termín už stihnout nemůže." Poučné. Nemůžu si ale nerýpnout do pěkně zkřížené metafory, jež text otevírá. „Kaplického chobotnice ztrácí půdu po nohama". Fakt? Chobotnice? Půdu? Nohama?
Právo zaznamenalo slova předsedy vlády Mirka Topolánka o novém slovenském tiskovém zákonu. Nejprve obecně zkritizoval úroveň mediální i politické kultury v zemi, pak schoval mikrofon redaktorovi ČT, který si jeho vyjádření chtěl nahrát. Dále pravil: „‚Jsem bytostný demokrat, ale na druhou stranu si myslím, že aspoň minimální možnost chránit si svou čest a jméno by tu být měla. A to prostě náš tiskový zákon ve své současné podobě nepodporuje,‘ řekl Topolánek v narážce na slovenský tiskový zákon. Pro regulaci médií se vyslovil už dřív šéf ČSSD Jiří Paroubek. ‚To, že je třeba upravit vztahy mezi svobodou tisku a odpovědností, je zřejmé v každé zemi,‘ řekl nedávno za přítomnosti premiéra Róberta Fica v Praze."
Petr Fischer se v komentáři pro Hospodářské noviny dělí o zážitek z opery o Miladě Horákové a obhajuje koncept politického umění, kterému v Česku pšenka zrovna nekvete. „Spousta lidí tenhle ‚aktivistický‘ postoj odmítá. Proto se také tolik diskutérů na internetu rozčílilo, že takové angažované umění, jako je opera o Horákové, kterou ani neviděli, nechce. Je to prý stejně odporné jako komunistická propaganda a budovatelské divadlo. Umění ve službách politiky je ale přece něco úplně jiného než politické umění, tvorba, která svobodně, ale přitom zaujatě reaguje na to, co se dělo a děje. Umění musí být angažované, zaujaté, ať už se hraje o mezilidských vztazích, zločinech režimu, maluje graffiti na zeď, kálí v Národní galerii nebo vytvářejí hřiby ve vysílání České televize. Umělec, který chce být ‚mimo dění‘, ať už vědomě nebo nevědomě, žije ve sterilním vzduchoprázdnu a podle toho také vypadá jeho dílo." V zásadě souhlasím. Chvilku jsem si ale v duchu pohrával s myšlenkou, jak přesně rozlišit zaujaté a nezaujaté kálení, pak jsem toho nechal. Hlavně nekálet ve vzduchoprázdnu. To je jasné.
Horoskop MfD se mě snaží navnadit. „Najednou pochopíte, o čem je potřeba mluvit , a vzápětí se do toho taky energicky dáte." Ani náhodou, mám trochu ponětí o tom, jak končí ti, kdo energicky promlouvají o věcech, o nichž je mluvit potřeba. Nehodlám proto opustit terén bezpečné irelevance. Ať se snaží jiní, třeba vy...
Foto: ČTK, Robert Zlatohlávek
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.