Na prvních stranách opět dosluhující ministr Kalousek - prý nakonec nebude tam, kde se včera na prvních stranách psalo, že bude. Na sportovních stranách exkurzy do mysli poslední dobou nejistého Petra Čecha.
Designovaný předseda vlády Fischer včera jednal s Jiřím Paroubkem, žádné velké drama to zjevně nebylo, dostal seznam ministrů a potvrdil, že už internalizoval mluvní normu české politiky. Právo cituje jeho vyjádření k účasti Miroslava Kalouska v kabinetu: „Jistě si ho v sestavě budoucí vlády představit dovedu, ale už jsem řekl, že dokud nebude o jménech dojednáno, nebudu vývoj komentovat." Dvě z mých nejoblíbenějších rétorických figur (mluvení o jménech místo o lidech a sdělování, co všechno si jeden „umí představit") v jedné sentenci. Gratuluju a těším se na příště.
Noviny se zabývají osudem a taky personou Miroslava Kalouska. Právo, které včera hlásilo zájem sociální demokracie dostat ho i do úřednické vlády, reflektuje to, že ČSSD dala najevo, že o nic takového nestojí. „Podle informací Práva se sociální demokraté zákulisně snažili Kalouska do vlády prosadit. Včera ale od této úvahy ustoupili. Oficiálně ve shodě s Topolánkem oznámili, že Kalousek do nestranické vlády nemůže vstoupit, i kdyby opustil KDU-ČSL."
Lenka Zlámalová v komentáři pro Hospodářské noviny popisuje, v čem podle ní spočívá atraktivita odcházejícího ministra financí pro partnery, jak se říká, napříč politickým spektrem. Jednak je to Kalouskova schopnost vést úřad a také jeho vlohy pro praktickou politiku. „Nikdo jiný se neumí tak dobře dohodnout s Klausem, Paroubkem i Topolánkem. Ministr financí se navíc tváří, že v politice končí a už ho nic neláká." Klaus a Paroubek o Kalouskovo setrvání ve funkci stojí prý proto, že „státní byznys tím zůstane pod kontrolou. Přestože teď nastoupí udržovací kabinet, hlavně na ministerstvu financí se bude dál pracovat na velkých obchodech: na obří zakázce na likvidaci ekologických škod za 120 miliard korun, na privatizaci ČSA a hlavně pražského letiště. Tyto příležitosti chce mít pod kontrolou ODS i ČSSD. (...) Druhým velkým úkolem bude krizový rozpočet na příští rok. I tam budou chtít obě velké strany vtisknout své priority a potřebují zkušeného neutrálního mediátora. ‚Starého okopaného vlka,‘ jak se Kalousek sám označuje."
Martin Weiss se v poznámce pro Lidové noviny podivuje prezidentově veřejně vyslovené podpoře setrvání Miroslava Kalouska v kabinetu. „Nejdřív se podílel na shození vlády, teď zas jako by nepochopil, co se stalo. A stalo se to, že se všichni dohodli, že jedinou cestou, jak dospět k té většině opřené o dohodu stran, jsou předčasné volby. Dospět k nim je raison d'étre Fischerovy úřednické vády.(...) Klausovi asi nedochází, jak pozoruhodně sklouzává k roli svého předchůdce při sarajevském atentátu. Tehdy také Tošovského vláda mohla vzniknout jen pod tou podmínkou, že se omezí na dovedení země k předčasným volbám. Ale kde se vzali, tu se vzali, přešli do ní ministři Lux, Pilip, Skalický a další. Havel se spojenci využili mimořádné situace k tomu, aby uskutečnili svou představu, jak by se mělo vládnout lépe, kdyby do toho nevstupovala pořád nějaká politika a volby. Ale zdá se, že Topolánek s Paroubkem se ze Sarajeva poučili lépe než Sarajevem uhranutý Klaus a promptně mu ukázali, že Kalousek jeho Luxem nebude."
Prezident zopakoval pochvalná slova na Kalouskovu adresu i v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes, deník jím otvírá dnešní vydání. Interview je vedeno v duchu velmi uctivém, dva moudří muži si v něm navzájem ukazují kousky ze své sbírky citátů a vůbec se častují duchaplnosti. „VK: ... V úterý vaše noviny věnovaly tři stránky totálnímu rozpadu maďarské ekonomiky, takže jenom má politická zdvořilost mi zabraňuje, abych k tomu cokoli peprného dál dodával. MfD: Peprné, ale to je přiléhavý výraz pro Maďarsko. VK: Proto jsem ho řekl." Wow, dodal by k tomu někdo mladší a dynamičtější, než je autor Zápisníku.
Podle stejného deníku se Zuzaně Paroubkové povedl výhodný obchod, prodala pastvinu v Jizerských horách za šestinásobek ceny, za niž ji s bývalým manželem pořídili. Na většině pozemku se podle deníku nesmí stavět. „Pastviny od ní koupila realitní společnost Louda Group z Poděbrad. Její majitel Pavel Louda se zná s vlivným pražským advokátem Miroslavem Janstou, jenž je jedním z nejbližších spojenců Jiřího Paroubka. Louda s Janstovou manželkou Kateřinou vlastní sklářskou firmu." MfD také připomíná nadaci Zuzany Paroubkové, která v množství vybraných peněz překonává o hodně víc zavedené podniky. „Přestože bývalá žena Jiřího Paroubka nezveřejňovala, jakým způsobem vybrané peníze investuje, poslali jí podnikatelé za prvních sedm měsíců existence jejího sdružení čtrnáct milionů korun. Přispívali uhlobaroni, majitelé kasin, ale i podnikatelé, kteří se s Paroubkem znali ještě z doby, kdy byl na pražském magistrátu. (...) Před rokem Paroubková slibovala, že se začne chovat jako každá jiná charitativní organizace. Vytvoří vlastní internetové stránky a na nich zveřejní účetní uzávěrku. Nic takového se nestalo."
Deník Aha! sledoval jeden den při práci Jana Kočku, člena známé pražské rodiny. „Dopoledne mu zabere třídění pošty, denní tisk a káva, kterou mu připravuje jeho dcera Gabriela. Ta u něj pracuje jako sekretářka." Mám to v podstatě stejné jako pan Kočka. Snad jen, že to kafe si vařím sám. A té poště vlastně taky moc nedám.
