Kvůli tomu stálo za to vstávat do tmy a tmou se na pracoviště přesouvat. Francouzský prezident je raněn nepřítomností evropské vlajky na některých českých oficiálních místech, Pavel Bém je možná v Antarktidě, ale určitě se to neví - šťastná to země, která řeší otázky tak zásadní.
Tak nejdřív k té vlajce. Pavel Verner v Právu se v přeshraničním sporu Klause a Sarkozyho staví na stranu francouzského prezidenta. Jednak srovnává způsob, jímž se obě hlavy státu chovaly po hádce s Danielem Cohnem-Benditem. „Zatímco český prezident reagoval na Cohn-Benditovu drzost jako hysterická madam, Sarkozyho ponechala hádka se zeleným nevycválancem v poklidu. Jak se tak hezky říká, bylo to pod jeho rozlišovací schopnosti." Nějakou relevanci Verner přiznává i Sarkozyho raněným pocitům ohledně vlajky. „Nejde o fangličkářství, jde o vyjádření postoje. A prezident republiky není absolutistický monarcha, jehož protievropské obsesi by se měla podřizovat celá země. Symboly zdobící Pražský hrad nejsou privátními značkami prezidenta. Mají vyjadřovat politiku státu."
Zbyněk Petráček v Lidových novinách má Sarkozyho vystoupení za projev narcismu, za nímž je možné najít politický účel. „Je zajímavé, když jeden narcis narazí na ještě většího narcise. Český prezident narcistně lpí na své suverenitě a odmítá evropskou vlajku na Hradě. Francouzského prezidenta zas narcistně ‚zraňuje‘ její nepřítomnost. Skvělé téma pro táborové fanoušky. Eurofederalisté vzývají Sarkozyho a klnou Klausovi. Euroskeptici vzývají Klause a nadávají Sarkozymu. (...) Dělá to (Sarkozy - pozn. aut.) z narcismu, či je za tím nějaký záměr? Asi to myslí dobře, cítí, že je třeba EU ‚postavit do latě‘. Věří si, že on to dokáže, ale jen tehdy, nebude-li mu ‚do toho nikdo kecat‘.(...) Pro Sarkozyho, muže bez komunikačních schopností Angely Merkelové, není narcismus cílem, ale prostředkem, jak ukázat evropským špičkám, že vše kontroluje. Že přepustí Praze předsednictví EU, ale Topolánka bude vodit jako medvědář medvěda."
Stejný autor se ve stejném deníku pouští do daleko podstatnějšího tématu - sedmdesátého výročí Rychlých šípů. Osvětluje mimo jiné i možnosti využití seriálu jakožto politologické pomůcky. "’Koho volíš? Losnu, nebo Mažňáka? Ale třeba Bahňáka.’ Tato hláška, Dušínova ledabylá odpověď na dotaz jednoho ze stínadelských Vontů, uvádí zvláštní kapitolu, (...) chcete-li dítěti vysvětlit většinový systém, zaveďte ho s Rychlými šípy do Stínadel, tajemné čtvrti, kde si kluci volí Velkého Vonta. ‚Jen žádné radění! Žádné doporučování, žádné navrhování! Jsem pro to, aby se volilo tak, jak se má: která parta má nejvíc přívrženců, z té ať se Velký Vont zvolí,‘ říká neurvalý kandidát Vít Dabinel. Lépe by ustavení vlády nepopsal ani Miroslav Macek. Foglar, ač nikdy v Americe nebyl, narouboval americký systém voleb do poměrů českých klukovských part. Podobně jako uchazeč o Bílý dům musí získat co nejvíce volitelských hlasů z co nejvíce států unie, uchazeč o Velké Vontství musí získat podporu co nejvíce stínadelských ulic a jejich náčelníků." No páni, že mě to nenapadlo dřív a možná by ta analogie šla dotáhnout ještě dál - není náhodou ježek v kleci obdoba toho atomového kufříku, který musejí mít američtí prezidenti po ruce? V kontextu dnešních novin navíc skutečně vynikne, oč je výraz „Velké Vontství" hezčí než „předsednictví".
Václav Klaus včera vystoupil na Fóru Hospodářských novin - téma bylo Rok 2008 očima hlavy státu. „Při této příležitosti se pustil do své ‚bývalé‘ ODS. Na připravené tabuli a na sugestivně jednoduchém grafu ukazoval, že vláda v Bruselu (při rozhovorech o tzv. klimatickém balíčku - pozn. aut.) nic moc nevyjednala. (...) O domácí politice příliš nemluvil, i když za nejdůležitější událost označil vlastní únorové zvolení. ‚V domácí politice byla jistě nejvýraznější událostí únorová volba prezidenta republiky, která leccos vypověděla o naší politické scéně. Ale protože se týkala mne, nebudu toto téma nijak rozvíjet,‘ skončil poměrně rychle prezident Klaus."
Mladá fronta Dnes rozebírá dopady krize na zdejší fotbal a konstatuje, že „hrozba úbytku profesionálních klubů existuje především ve druhé lize: otevřeně se mluví o těžkých problémech Fulneku, potíže s přežitím mohou mít i další. (...) Situaci vyostřuje skutečnost, že už dnes, kdy krize ještě naplno neudeřila, nejsou kluby v komfortní kondici. Jablonecký šéf Miroslav Pelta včera přiznal, že jeho klub má v rozpočtu mezeru 30 milionů korun, a tak bude žádat o pomoc město."
Martin Weiss v Lidových novinách komentuje probíhající vznik české odnože irského hnutí Libertas. Pomohl ji zaregistrovat europoslanec Vladimír Železný. Weiss připouští, že Železného účast soupeřům Libertas pomůže projekt kritizovat jako extremistický. Říká ale, že „uspět v politice proti establishmentu je nesmírně těžké. Outsiderství má svou vlastní logiku.Rebely od establishmentu nikdy neodlišuje jenom názor. Mají v povaze něco, čím se liší od jiných ambiciózních lidí, kteří nakonec uzavřou s establishmentem smír - zejména pocit ukřivděnosti a odhodlání na domnělé či skutečné křivdy nezapomínat. Svou odlišnost si pěstují a vystavují. A když se rozhodnou jít do politického podniku, zbývají jim do party zase jen jiní outsideři." Dál Martin Weiss připomíná extravagantního nizozemského politika Pima Fortuyna, jehož strana taky přitahovala lidi, které nechtěl přijmout establishment, tedy „dědicové suchých, střízlivých, ale velmi sebejistých protestantských měšťanů, kteří vládnou Nizozemsku, přesvědčení, že je to tak ku prospěchu věci." Asi takhle - v politickém i mediálním establishmentu jistě funguje jakýsi „stádní reflex", který vede ke zveličování hrozeb statu quo, jež přicházejí od těch outsiderů, o nichž MW píše. Nedomnívám se ale, že by se jako o outsiderovi dalo mluvit právě o Vladimírovi Železném. Respektive je to asi tak stejný outsider jako třeba Miloš Zeman. Tedy někdo, kdo se ne navzdory establishmentu, ale právě v rámci toho establishmentu dostal až na vrchol... a pak z něj spadnul. MW může argumentovat tím, že Železný měl - podobně jako ti outsideři, o nichž píše - v určitých kruzích pověst párie. Jenomže ty kruhy v době vrcholu Železného kariéry - tedy v době opoziční smlouvy - neměly faktickou politickou moc. Ty kruhy, kde skutečná moc byla, se hodně a hodně snažily vycházet s tehdejším ředitelem Novy co nejlíp. Na pana Železného bych označením outsider neplýtval - jeho dnešní skutečně okrajové postavení je spíš výsledkem toho, že nakonec nebyl zas až tak velký insider, jak si třeba myslel. Venku je ještě pořád tma a já přesto polemizuju. Jsem na to hrdý.
Jinak deníky pokračují ve snaze lokalizovat pražského primátora Pavla Béma. Hospodářské noviny v titulku hlásí, že „Bém utajeně dobývá Antarktidu". Tak o tom neříkejme tučňákům, není proč jim kazit Vánoce.
