Potřebuje tady někdo trochu přiživit ochabující paronoiu? Vždycky pomůže přečíst si noviny. Dnes s intervencemi Mirka Topolánka a Marka Dalíka ve prospěch Petra Wolfa, hrozivým popisem poměrů v severních Čechách a zrádnými třísly Tomáše Rosického. Špatně se nám to bez kapitána pytlíkuje.
Na titulních stranách premiérovo přiznání (nebo jak to nazvat), že požádal Marka Dalíka, aby „pomohl" přeběhnuvšímu poslanci Petru Wolfovi odvrátit „mediální tlak" - konkrétně reportáž o vyšetřování poslancovy firmy kvůli údajnému zneužití dotací, měla si třeba účtovat zpracování studií, které byly volně dostupné na internetu. Dalík zašel za redaktorem Daliborem Bártkem a navrhoval mu, že by třeba mohl točit reportáž o něčem jiném, a zdůrazňoval, že redaktorova práce může pomoci sociální demokracii. Bártek si konverzaci nahrál. Právo: „Podle Bártka inicioval schůzku sám Dalík: ‚Řekl mi, aby se ta reprotáž nevysílala. Několikrát přitom zdůraznil, že jedná na přání pana premiéra,‘ řekl k tomu Právu Bártek. Naznačil, že Dalík mu nabízel výměnný obchod. ‚Navrhoval některá jiná témata pro případ, že by se reportáž nevysílala,‘ dodal reportér. Dalík podle něj vystupoval korektně, nešlo prý o žádný hrubý nátlak. K tomu ve stejném deníku Topolánek, podle něhož je Wolf vystaven „štvanici, honu na čarodějnice, v situaci, kdy ten jeho případ já pokládám za přestupek v nejhorším případě".
Lidové noviny přetiskují premiérovo vyjádření k tomu, že Bártek si rozhovor s Dalíkem nahrál. „Způsob, jakým se rozšířilo nezákonné šmíráctví v českých médiích, je něco, co nemůže nikoho nechat úplně chladným." Dalík zase naznačuje zkorumpovanost redaktora. „Bártek to dělal na zakázku socanů. Říkal jsem mu, že není dobré svrhávat vládu, aby tady vládl Paroubek například. Na tom přece není nic špatného. Bártek se mě pak ptal, kolik bych dal, kdyby natáčení reportáže zastavil. LN: Řekl si přímo o peníze? MD: Chtěl je po mně. Když to nahrával, tak to tam musí být. Jestli není srab, tak to zveřejní. Samozřejmě jsem mu říkal, ať raději točí proti socanům. Wolf v podstatě nic neudělal." Když už nic jiného, představují Dalíkova slova docela ilustrativní vhled do způsobu uvažování lidí na politické špičce, pomáhají rozpoznat hranice toho, co považují za normální a „samozřejmé".
K postoji předsedy vlády se ve sloupku Hospodářských novin vyjadřuje Petr Fischer. „Premiér má silné sociální cítění, nejsilnější, jde-li o politiky, kteří drží u moci jeho kabinet. Takoví lidé jsou hned předmětem štvanic, a proto si zaslouží pomoc premiérových mužů. (...) Obrana štvance je krásný projev humanity, pokud vám ale jako premiérovi není jedno, proč toho ‚chudáka‘ štvou." Topolánkova vyjádření jsou vůbec docela výmluvná - prezentuje se jako osamělý bojovník na vartě mravnosti, obklopený nepřejícími nepřáteli. Ke srovnávací studii se nabízí nedávný Paroubkův výstup ve stylu ukřivděný bafuňář chce dělat rozhovor pro Sport. Impulsivní vztekloun stahující se za ochrannou hradbu bludných představ versus veledůležitý a nerudný mudrlant formátu Brouka Pytlíka. Vyberte si.
Publicista Filip Černý v Mladé frontě Dnes píše o korupci v Česku jako o „systému", který podle něj stojí Česko každý rok desítky miliard korun. „Jako novinář tedy často sedím s lidmi, co se pohybují uprostřed tohoto systému, a říkají třeba: ‚Víte, už je to zoufalý, v posledních letech si klíčoví hráči za přidělení veřejné zakázky řeknou klidně o třicetiprocentní podíl.‘ S takhle vysokým spropitným se už samozřejmě nedá nic stavět. (...) Sám jev klientelismu překročil hranice státní správy. A tak se třeba ve sportovním marketingu uplácejí sponzoři (manažeři firem sponzorují vlastní kapsu), a dokonce už i kumštýři vědí, jak na to. Filmaři posílají část rozpočtů lidem od partnerů za to, že oni poslali peníze na film." Nastupující krize, kdy se jiné zakázky než právě ty veřejné stanou vzácnějšími (stejně jako firmy ochotné na něco sponzorsky přispět), tenhle „systém" jistě posílí. Jupí.
Jan Urban v komentáři pro Lidové noviny píše o severních Čechách - také v souvislosti s náhlou popularitou chomutovské primátorky Řápkové. „Severním Čechám nejpozději od roku 2005 vládne skupina lidí, která ovládla tamní vedení ČSSD i ODS. Většinu z nich spojují známosti z doby ještě před listopadem 1989. Nikdo jiný, jak naposledy prokázalo vyhnání skutečného vítěze posledních voleb Jaroslava Foldyny z ČSSD z povolebních vyjednávání, proti nim nemá šanci." Urban chválí studii o litvínovském sídlišti Janov, kterou zpracovalo Kocábovo ministerstvo. „...stejná skupina lidí, která řídí realitní kanceláře, jež sestěhovávají sociálně slabé rodiny z celých Čech do Janova, patří i mezi majitele domů janovského sídliště, kteří trestuhodným způsobem neplní svoje zákonné povinnosti. Stejně tak jsou spojeni i s firmami, které od severočeských špiček dostávají desítky milionů v dotacích na výstavbu hotelů a rekreačních zařízení - známý je třeba případ Hotelu 99 v Chomutově."
Šíp se snaží posunout hranici možností spinu, skutečnost, že se mění z deníku na týdeník, prezentuje v celostránkovém inzerátu jako svého druhu pomoc čtenářům. „Ničí vás krize? Obracíte každou korunu? Máme pro vás řešení! Kupujte Šíp jen jednou týdně..." Stejný deník na titulní straně oznamuje, že „Nahota zachránila Bartošové kariéru!". Že by tudy vedla cesta pro nás všechny?
