17. 4.: Vzduchovky nabít! Bagry nastartovat!
17.04.2009 10:46
Ten slalom mezi kapkami deště za to stál. Topolánek a ODS budou mobilizovat, evidentně se jim to daří na Děčínsku. Deníky sestavují tabla nové vlády z tváří kandidátů předložených Janu Fischerovi k nezávislému výběru.
Hospodářské noviny promluvily s Mirkem Topolánkem, z rozhovoru podle deníku vyplývá, že předseda ODS chystá před podzimními volbami „druhou mobilizaci". „Kampaň ODS podle Topolánka bude útočit na Paroubka a komunisty a navíc v ní budou občanští demokraté volat po sjednocení hlasů proti levici. Až nápadně to připomíná slavnou ‚Mobilisaci‘ Václava Klause, který se s tím heslem snažil v roce 1998 porazit tehdejšího předsedu ČSSD Miloše Zemana. Sice se to tehdy Klausovi nepodařilo, ale faktem je, že i díky emocím a mobilizaci před ‚rudým nebezpečím‘ významně zvedl skomírající ODS."
Mladá fronta Dnes popisuje další případ uplatnění progresivních metod specificky severočeské personalistiky. Tentokrát jde o ODS na Děčínsku. „Ještě před půl rokem se musel děčínský primátor a zároveň předseda místní ODS Vladislav Raška dohadovat se svými politickými oponenty a stranickými buňkami v menších městech. Teď je ve svém ‚okrese na severu‘ skoro neomezeným vládcem. Oblastní sněm zrovna minulý týden odvolal funkcionáře, kteří Raškovi už delší dobu lezli na nervy, a zvolil šest nových ‚věrných‘ do oblastní rady. Tajemství Raškova vzestupu je přitom jednoduché a dávno vyzkoušené - minulý rok na podzim se ztrojnásobil počet členů místní organizace." Deník se za novou stranickou krví vypravil. „‚Pánové, jste členové ODS?‘ Dva ze tří bagristů firmy Zempra pokyvují hlavou. (...) Pravda je, že dva angažovaní bagristé, kteří rekonstruují most, se v politice příliš nevyznají. Jeden z nich tvrdí, že ‚ODS je lepší než KDU-ČSSD‘, druhý si láme hlavu se jmény místopředsedů. ‚Jak se jmenujou ty vylízanci z Prahy?‘ loví v paměti. ‚Takový ten s těma brejličkama,‘ vzpomíná. Jenže jméno Petr Nečas zná až ten třetí, který ovšem není členem žádné strany."
Lidové noviny mají na otvíráku text o minulosti pravděpodobných nejvyšších představitelů české zahraniční politiky v novém kabinetu. Kandidáti na ministra zahraničí a vicepremiéra pro evropské záležitosti Jan Kohout a Štefan Fülle oba studovali na sovětské škole pro diplomaty MGIMO. „Fülle, současný český velvyslanec při NATO, se ke členství v komunistické straně v žádném obecně dostupném životopise nepřiznává. Před pěti lety, kdy byl velvyslancem ve Velké Británii, však v odpovědích čtenářům na serveru Tiscali.cz uvádí, že se kandidátem KSČ stal už na gymnáziu v roce 1980 a posléze do strany vstoupil. ‚Ano, byl jsem (v KSČ). Nebyl jsem ale sběračem stranických funkcí a nikdy jsem tuto ambici neměl,‘ obhajoval se na serveru Fülle. V roce 1981 pak odjel studovat do Moskvy. Jeho slova o tom, že tam ‚studoval v době perestrojky‘, jsou proto částečně zavádějící: v roce 1981 se o žádné perestrojce nedalo mluvit."
V Právu píše Alexandr Mitrofanov o možnosti, že v Česku vznikne systém dvou stran, která se mu jeví čím dál pravděpodobnější. Mohlo by to podle něj přinést i změnu volebního systému pro volby do sněmovny z poměrného na většinový. „ODS je pro. Momentálně ale naráží na odmítavý postoj sociální demokracie. Může v tom být obyčejná nechuť ke změnám, zvláště když je nabízí ideový protivník. Nebo stále živená naděje, že po předčasných violbách se soc. dem. podaří sestavit většinovou vládu s lidovci a zelenými. Nakonec nelze opomenout ani oddanost tradici, podle níž se u nás do dolní komory parlamentu volí poměrným systémem, aby vynikla pestrost stran zastupujících různé skupiny voličů. Tato debata se před říjnovými volbami už neotevře. Po nich, zvláště v případě, že by se do sněmovny dostaly jen ODS, ČSSD a KSČM, se ale může stát velmi aktuální." K tomu můžu dodat jen rozhodné: nevím. Připadá mi, že pokud by ve sněmovně byly jen ty tři strany, neměli by sociální demokrati moc důvodů tenhle stav, který by asi vydržel delší dobu než jedno volební období a pro ně by byl velmi výhodný, nějak ohrožovat. Navíc - aby mohla změna volebního systému přinést taky nějaké výhody (myšleno pro lid obecný), musely by ty dvě zbylé strany být otevřenější. ODS i ČSSD mají velmi nepočetné členstvo, vliv lokálních organizací na volbu vedení nebo sestavování kandidátek je obrovský. Proto je taky možné dosáhnout zásadních změn jenom díky tomu, že někdo obvolal pár chlapíků na stavbě (viz výše). V zemích, kde většinový systém dobře funguje, to takhle není. Velké britské strany mají členů skutečně hodně - toryové skoro tři sta tisíc, labouristé asi dvě stě. V USA jsou zase republikáni a demokrati spíš taková volná organizační struktura, o nominaci kandidátů nakonec stejně rozhodují registrovaní voliči, pokud se jim chce přijít k primárkám. Obě ty varianty by současné české strany přivedly k menší míře kontrolovatelnosti a manipulovatelnosti místními i centrálními pohlaváry a tihle lidé zatím neprojevují sklony k dobrovolnému sebeomezení. Štindl amatérským politologem.
Martin Weiss v Lidových novinách publikuje text s přitažlivým titulkem „Jak být veřejným hovadem". Píše v něm o Davidu Rathovi a jeho „jemném" pobízení lidí, aby volali na soud, který znovu zavedl poplatky, a taky o výstavě, kde si lidé mohou vystřelit do fotek poslanců. „Opovržení, jakému se u autorů a předpokládaného publika těší politici, opravdu překračuje běžné meze. Představme si třeba, že by na místě terčů místo poslanců byly podobenky obyvatel sídliště Janov. Lidé, kteří by si na ně chtěli symbolicky vystřelit, samozřejmě taky existují. Ale střelnici pro ně nikdo neotevře, naopak je honí (po právu, pokud začnou dávat svým emocím manifestační průchod) soudy a policie. Ale u politiků je skupinová nenávist v pořádku. (...) Ale má smysl o tom debatovat s někým, kdo se vybavil visačkami jako ‚kurátor‘, ‚katedra výtvarné kultury‘ a ‚umělecká skupina‘, a ví toho tedy o lidskosti víc než my všichni dohromady? Takže jediný, kdo umělcům řekne, že se mu jejich výstava nelíbí, budou politici. Což bude pro umělce jen potvrzení toho, jak jsou dobří." Mně tahle výstava přišla jako další vyjádření typicky českého kýče, pro který mám pracovní název „hodný Honza ve zlém světě". Pokračování kýčovitého dojímání se nad obrazem sebe sama jako světce ve světě grázlů jinými prostředky - konkrétně vzduchovkou.
Právo na titulní straně hlásí, že „Čeští Romové opět zaplavují Kanadu", v lednu a únoru jich tam 570 požádalo o status uprchlíka. Beru si na pomoc Wikipedii a kalkulačku. Kanada má 9 984 670 kilometrů čtverečních. Takže to máme jednoho nově přišedšího českého Roma na 17 517 kilometrů čtverečních. Záplava jak noha.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.