Dneska trochu stručněji, potřebuju stihnout nějakou projekci. Varování ministerstva financí: Všichni umřeme a nebudeme mít na pohřeb. Arsenal (pozor, přichází sportovně komentátorská metafora vlastní výroby) vysadil do zahrádky Evertonu šest banánů. Usain Bolt běžel fakt rychle.
Pondělní vydání většinou bývají zaplevelená recyklovanými výroky z nedělních televizních debat. Tentokrát to ale byla slova značně výživná. Ministr financí Janota řekl, že Česko je nasměrované na maďarskou cestu vedoucí ke státnímu bankrotu a bude proto nutné osekat výdaje a zvýšit daně. Jaroslav Plesl v Lidových novinách píše, že díky tomu, že Janota není svázán ohledy na volební kampaň, si mohl dovolit říci pravdu o státních financích ještě před volbami. „Lidé v obou hlavních táborech se pořád tváří, že po volbách jim zbude prostor k nějaké autonomní rozpočtové politice. ODS vzbuzuje dojem, že se vyhne zvýšení daní, ČSSD zas slibuje desítky miliard na protikrizová opatření nejrůznějšího druhu. Ve skutečnosti však bez ohledu na výsledek voleb čeká každého ministra financí jen jedna jediná věc. Škrty na straně výdajů a zvyšování daní. To samé budou muset respektovat i poslanci. Takže je v podstatě jedno, komu volič svůj hlas v říjnu odevzdá."
Alexandr Mitrofanov v Právu poznamenává, že dramatický vývoj státních financí přichází před mimořádnými volbami, které budou hodně vyhrocené mezi stranami i jejich příznivci. „Stoupenci modrých - podle výraziva jejich stránek - považují zastánce sociálních přístupů za rudou či oranžovou chamraď. Tady diskuse končí, začíná nenávist. Příznivci levice ovšem rovněž nebývají k pravicovým protivníkům o nic tolerantnější. Kromě verbálních útoků na modré, černé nebo ‚topové‘ se lze dočíst o zaručených metodách, jak si poradit s deficitem. Jejich společným jmenovatelem je, lapidárně řečeno, dojení bohatých. A bude-li nutné, se zapojením policie a konfiskací majetků těch, kdo vypadají zvlášť mohovitě. To je náběh na maďarskou cestu, pokud jde o připravenost společnosti vybíjet si svůj vztek v pouličních bitkách místo v debatách. Druhá komponenta, státní snědený krám, už je také dosažitelná. Bude mít ať už ODS, nebo ČSSD v sobě dost hazardu, aby spojila své jméno s nástupem tohoto vývoje? Pokud ne, měly by obě strany únikovou cestu, která by je zbavila přímé odpovědnosti. Velkou koalici." Na okraj kolegovy chmurné vize jenom podotýkám, že my, obyvatelé mediálních bublin, máme sklon přeceňovat věci, které lidi píšou na internetu, vidět v nich nějaké věrné echo vox populi. Nemusí to tak být, ta kontinuální výměna invektiv probíhá v aréně, kde pravidla implicitně formulují ti nejobhroublejší a účastní se právě ti, kdo podle těchhle pravidel chtějí hrát. Jestli to ale znamená, že Mitrofanov jenom maluje čerta na zeď? To bych si tvrdit skutečně netroufnul.
Stejný deník publikuje rozhovor s dietologem Štěpánem Svačinou, který má za varující, že počet obézních lidí v Česku stoupnul za poslední čtyři roky o 450 tisíc lidí. Jednoho by napadlo, že nadcházející éra utahování opasků by tenhle trend mohla nějak zmírnit, jenomže ty potraviny, z nichž se nejvíc tloustne, bývají ty nejlacinější, takže těch obézních možná ještě přibude. Pamatuju se, jak v nějaké staré anglické detektivce vyjadřovala slečna z lepších kruhů údiv nad tím, jak moc lidí ve válečných letech ztloustlo (ne, že by se tahle vágní vzpomínka dala brát jako o fakta opřený argument, ale stejně...)
Hospodářské noviny otevírají zprávou o „superdávce", kterou chce v případě volebního vítězství vyplácet ČSSD. „Po dobu tří let by ji dostávaly rodiny s dětmi, které mají průměrné a podprůměrné příjmy. Sociální demokraté by ji vyplácely z dividend bohatého ČEZ, podobně jako třináctý důchod, který má činit 2400 korun." Velmi nestřídmé zjevně budou i výdaje velkých stran na předvolební kampaň. Mladá fronta Dnes: „ČSSD a ODS sice oficiálně uvádějí, že za politickou reklamu utratí dohromady přes 400 milionů korun, ale ve skutečnosti to bude víc. Železným pravidlem každých voleb je, že konečná částka bývá o 40 i více procent vyšší než ta plánovaná. (...) Ta největší reklamní masáž vypukne v září. A nebude před ní útěku. Billboardy, inzerce v médiích, pódia na náměstí a nově i internet. Masivnost ostře vedené kampaně má dva důvody - jednak strany zaplatí více, a jednak jsou reklamní služby oproti minulosti levnější."
Podle LN sociálním demokratům z průzkumů vyšlo, že si lidé nepřejí vstup komunistů do vlády. Jiří Paroubek se proto prý během kampaně bude od KSČM distancovat. Předseda sociálních demokratů na tohle téma podle deníku napsal ještě nepublikovaný článek, LN z něj citují: „Sociální demokracie například vždy považovala za jednu ze základních hodnot nedotknutelnost soukromého vlastnictví a podnikání. Nezdá se mi, že by se reprezentanti KSČM k této otázce dostatečně přesvědčivě vyjádřili. (...) Věcí, které mi na současné KSČM vadí, je mnoho. I kdyby se její představitelé náhle, spontánně a bez podmínek omluvili za zločiny komunistické minulosti, nebude to stačit. V této chvíli je ale spolupráce mezi sociální demokracií a KSČM na vládní úrovni nemožná." Jako člověk, kterého představa vstupu komunistů do vlády zneklidňuje, bych asi měl mít radost. Představa, že postoj k takhle zásadní otázce ČSSD formuluje na základě průzkumů, mě ale zneklidňuje ještě víc. Znamená to, že kdyby vyšly trochu jinak, psal by pan předseda jiný principiální text?
Z vážných myšlenek mě vytrhl zvukomalebný titulek Blesku: „Zápasnice funěly v tuně protlaku". Když funět, tak v tuně. Co v tuně? Funět!
P.S. Zítra Zápisník nevychází z kombinace důvodů pracovních, osobních a atmosférických nebo jak to říct.
