V novinách šustí stránky lisabonské smlouvy (Ha! Jak poetické!), doznívá echo pověstného pohlavku, který dal zezadu Miroslav Macek Davidu Rathovi, je cítit rozechvělé očekávání svistotu závodních běžek ve stopách na Liberecku.
Poslanci lisabonskou smlouvu nestihli schválit do uzávěrek deníků, ale výsledek byl vcelku jasný, takže se jejich debata i tak stala předmětem komentářů. Petr Kamberský si pro poznámku v Hospodářských novinách vybral titulek Lisboa o Muerte, čímž mi dal po ránu šanci projevit svoje hindopišství - „Lisboa" říkají Portugalci, „o Muerte" je pro změnu španělsky. Jinak vytýká Mirkovi Topolánkovi „hloupou" taktiku měnit schválení smlouvy za radar. „Jako by premiér Topolánek neznal elementární vyjednávací poučku: Nikdy nedávej ultimátum, které nechceš či nemůžeš dodržet. Ten obchod byl od začátku špatně spočítaný. I velmi skeptický prezident Václav Klaus prohlásil, že pokud lisabonskou smlouvu schválí celá Evropa, on samojediný ji blokovat nebude."
Jiří Hanák v Právu píše, že si Lisabonská smlouva prošla „křížovou cestou" - nevím, jestli se dá schválení parlamentem považovat za analogii ukřižování, ale budiž. Hanák zmiňuje myšlenkový vývoj, kterým ve vztahu k dokumentu prošel ministr Říman. „Byl proti vstupu republiky do EU, dnes by prý hlasoval stejně, pro LS však ruku zvedne, protože chce ‚zůstat v hlavním proudu‘. Tuto logiku by pochopil snad jen absolvent vysoké školy patafyzické."
Daniel Kaiser ve sloupku pro Lidové noviny vytýká poslancům ODS „fatalismus", který v debatě o smlouvě projevovali. Jako kdyby smlouva byla smrt, kterou lze maximálně trochu odložit. Předseda Topolánek se vyznal, že pro smlouvu bude hlasovat spíš hlavou než srdcem. Stejně odevzdaná byla i většina poslanců ODS. Místopředsedovi vlády Bursíkovi se přesto zdají nesnesitelné i ty drobné odklady, které si občanští demokraté dopřávali a které jsou ve skutečnosti pouhým symbolickým reptáním těsně před kapitulací. Podle Bursíka "už toho bylo příliš".
Mladá fronta Dnes otevírá zprávou o konci alejí podél českých silnic. „A letos poprvé úřady spočítaly, kolik kmenů padne - za rok 2009 to bude nejméně 8961. Pro kácení mají silničáři i policisté jasný argument - při nárazu do stromu umírá příliš mnoho lidí. Loni 177, což představuje pětinu dopravních nehod. Nový údaj o plánech silničářů zveřejnila česká inspekce životního prostředí, podle které se kácí v mnoha případech zbytečně. ‚Nejde nám o osamělé stromy, které stojí v zatáčce a jsou skutečným rizikem pro řidiče. Potíž je, že jsou nesmyslně káceny celé aleje,‘ říká mluvčí inspekce Oldřich Janeba." Nechce se mi brát ty zabité lidi na lehkou váhu, ale stejně mi představa těch mizejících alejí docela rve srdce.
A teď k tomu MackoRathovi. HN v souvislosti s tou kauzou píšou i o profesní historii soudkyně Naděždy Žákové, která případ rozhodovala. Jindřich Šídlo celou kauzu ve sloupku shrnuje, začíná konstatováním, že žádného sympaťáka v ní není možné najít a pokračuje: „Nejlepší by bylo, kdyby je soudkyně Žáková oba poslala dovyřídit si to někam ven. Rath ale dostane sto tisíc odškodného. Kolik? To ležel týden v kómatu? Nedivme se ale. Vnitro vítězí nad rozstřílenou obětí policejního přehmatu, Zeman usvědčený ze lži nad novinářem Zvěřinou... Podepsána vždy doktorka Žáková: spravedlnost pro všechny silné."
Zbyněk Petráček v Lidových novinách nezůstává u toho, že „souboj" Macka a Ratha byl střetem dvou narcisů. Aktéry se snaží klasifikovat přesněji a dochází k tomu, že Macek je narcis dandyovský a Rath narcis plebejský. A plebejec nad dandym u veřejnosti vyhrává. „Upřímně řečeno, Macek by nejspíše prohrál i v lidovém hlasování, ale rozhodně ne poměrem 100:0. Zažitá hospodská kultura u nás i barová kultura v Americe řeší tyto věci jinak než nečekaným záhlavcem zezadu. Pojď ven, zní klíčová výzva. I rituály vesnických zábav si vypěstovaly své mechanismy pro útok - vrazit do někoho a hned na něj vyjet: Co do mě vrážíš?! Ale je-li desperát napaden zezadu, jako třeba ‚Divoký Bill‘ Hickok v deadwoodu, sympatie se přiklánějí na jeho stranu."
HN má uvnitř vydání pozoruhodný kulinářský dvojboj, zaměřený na obě krajnosti sociálního spektra. Reportáž z Děčínska, kde popisují docela tvrdé dopady krize na místní lidi, je uvedena štěpným titulkem „Krize zmenšila lidem v Děčíně svačiny". Na protější straně deník popisuje projekt „nejlepšího šéfkuchaře na světě" Marca Veyrata, který chce někde v lese u Berouna otevřít gastronomický komplex za sto padesát milionů korun, jenž by měl být „propojením dokonalého jídla s přírodou". „Marc Veyrat je znám svou vášní pro nezvyklé suroviny, které jsou běžně dostupné. Ve své restauraci Auberge de l'Eridan například s oblibou čaruje s kopřivami." No, jestli se nám ta krize bude vyvíjet způsobem, jaký naznačují poslední zprávy z burzy, stane se možná „čarování s kopřivami" disciplínou rozšířenou do vrstev daleko širších než je skupina excentrických šéfkuchařů.
A ještě k tomu veřejnému stravování - pražská restaurace, která nechala zákazníky rozhodovat o ceně jídla, toho rychle nechá. Majitel se svěřil Blesku: ‚„Jeden pán nezaplatil ani za to pití.‘ Slušnou sumu prodělal i na dvojici mladíků, kteří si naporoučeli každý téměř za tisícovku. ‚Nechci to ani komentovat, nechali mi třicet korun za tři chody.‘" No jo. Asi to tak muselo dopadnout, ale nemůžu říct, že byl tenhle druh připomínky ve věci povahy „trvalého bydliště" byl ten nejpříjemnější.
Podle Aha! se chce moderátor primáckého pořadu Nic než pravda Petr Šiška přihlásit do konkurzu na generálního ředitele České televize. „Postrčila mě k tomu nabídka z mediálně-politických kruhů." Zima ještě neskončila a v hlavách už kvetou nápady. Co se dá asi tak čekat za dva měsíce?
Update: No, tak jsem zas jednou hrál chytráka a pěkně se mi to vyplatilo. Jak mě nezávisle na sobě upozornili komentující čtenář a autor mnou citované poznámky o Lisabonské smlouvě, říká se Lisabonu Lisboa portugalsky i španělsky. Chyba vznikla jízdou v protisměru slovníkem. Mea culpa (latinsky - alespoň doufám).
