Deníky odhadují šance lisabonské smlouvy po schválení sněmovnou, vystavují své zpravodaje „přívalům sněhu" na šampionátu v Liberci, vyvozují poučení z facky Miroslava Macka Davidu Rathovi a hodnotí způsob, jímž se k ní postavil soud. K tomu všemu zpívá Morrissey.
Hospodářské noviny zdůrazňují, že plán „vyměnit" lisabonskou smlouvu za radar občanští demokraté neberou jako odepsaný. „‚Pokud bude ve sněmovně ratifikován radar a schválí se lisabonská novela, nic nebude ratifikaci smlouvy v Senátu bránit,‘ řekl včera HN senátor Jiří Šneberger. Hlasy pro radar ale nejsou jisté. Navíc dubnový termín hlasování o lisabonské smlouvě v Senátu souvisí také s tím, že se čeká na další vyjádření USA k radaru - to by mohlo přijít na jarním summitu NATO." Podobně situaci popisují i Lidové noviny, podle nichž „ODS chystá past na Lisabon".
V Právu hlasování komentuje Lukáš Bek, podle něj „avizovaná rebelie Klausovi stranících Lisabonu skončila dřív, než začala. Ještě v lednu Juraj Raninec, Jan Schwippel a Alena Páralová vyhlašovali, že v ODS skončí, jakmile jejími hlasy smlouva projde, a nevylučovali v takovém případě přestup do právě narozené Strany svobodných občanů Klausova muže Petra Macha. Zpočátku alespoň na internetových stránkách figurovali coby sympatizanti. Nejdřív kvůli Machovu amatérismu zmizel Schwippel, teď už se k Machovi nehlásí ani Raninec. Páralová sice na ustavující sněm SSO dorazila, ale přestup neoznamuje."
Mladá fronta Dnes se na otvíráku taky zaobírá situací uvnitř ODS, píše, že její pražští poslanci, kteří mají blízko k Pavlovi Bémovi, začínají předsedovi vlády dělat potíže. "...včera několikrát zatopili premiéru Topolánkovi: hlasovali tak, že pomáhali levicové opozici. Platilo to například pro Jiřího Janečka (můj favorit - pozn. aut.), Jana Bürgermeistera či Petra Bratského. (...) Právě o těch občanských demokratech, kteří podpořili silnější evropskou unii, vzápětí primátor Bém řekl: ‚Obávám se, že vypověděli elementární věrnost programovým a ideovým kořenům strany. Prohloubila se vnitřní eroze strany. Bém jako by tím dal signál svým spojencům ve sněmovně: Skončete s tolerováním Topolánkovy vlády." Kořeni se vracejí na scénu. Jupí!
Daniel Kaiser se v poznámce pro LN některých odpůrců smlouvy v ODS zastává: „Z premiérova okolí se mezitím šíří zvěsti, že Mirek Topolánek by Páralovou a jí podobné, s nimiž je na kordy, rád vyprovokoval tak, aby jim na Lisabonu praskly nervy a ze strany odešli sami. Premiérův čistící zápal se dá pochopit v případě Vlastimila Tlustého, který je nejpozději od vířivkové aféry lidsky neúnosný. U ostatních zlobivých poslanců by ale Topolánek tlačit na pilu neměl. Být proti Lisabonu ještě neznamená být proti západní civilizaci a pro Rusko. (...) Současné vedení strany spor o EU účelově podřizuje takovým přízemnostem, jako je momentální klid v koalici nebo materiální zabezpečení padlých hejtmanů (viz dvojka Evžen Tošenovský na kandidátce do Evropského parlamentu)."
Kromě Lisabonu parlament schválil také zákon, který přesouvá odpovědnost za úklid sněhu z chodníků z majitelů domů na město. Utahuje si z něj Karel Steigerwald v poznámce pro MFD. „Majitelům domů se uleví, nebudou už muset zametat chodníky. Ale neuleví se jim mnoho, stejně nezametali. Od nynějška budou nezametat obce, těm chodníky patří. (...) Sníh je legislativní problém. Kuberův zákon o tom, kdo nebude zametat chodník, přesto prošel. Je to další vítězství naší mladé demokracie." Ne tak úplně související poznámka: bylo by fajn, kdyby se výraz „mladá demokracie" přestal používat (Steigerwald ho v citované poznámce píše se zjevnou ironií, to je něco jiného). Jednak ta česká demokracie po skoro dvaceti letech zas až tak mladá není, ten přívlastek mladá zároveň navádí ke shovívavosti, smiřování se s tím, co by u demokracie bez přívlastku jen tak snadno neprošlo.
Lidové noviny popisují dopady krize na mikroúrovni. „Za poslední měsíce například rapidně stoupl počet drobných krádeží. Lidé také hledají pomoc u odborníků. Psychologové a psychiatři však největší nával teprve čekají. Zato kartářky a astrologové již mají práce nad hlavu. V Ostravě počet krádeží potravin, kosmetiky a alkoholu vzrostl oproti loňskému roku téměř o pět set procent." To je hodně procent. Možná by někdo věci lépe znalý mohl napsat článek o tom, jak moc velký vliv na míru kriminality měla velká krize ve třicátých letech. Matně si vzpomínám, že očekávaná vlna zločinnosti tehdy ve Spojených státech nepřišla, vysvětlení proto jsou - pokud se dobře pamatuju - různá.
O možných dopadech krize pohovořila MFD s Milošem Zemanem, nelíbí se mu ani vládní, ani opoziční recepty na zmírnění přicházejících těžkostí, dojde i na typický zemanovský oslí můstek: „Jinak se taky v období krize více sází a pije, takže mi dovolte, abych vám dolil slivovici."
Pozoruhodný úkaz se dá najít v kulturní příloze LN, kde jsou hned čtyři recenze na novou desku Morrisseyho. Hned si díky tomu připadám trochu osvěžený - jako kdybych nakouknul zpátky do těch časů, kdy důležitější a víc hodna sporu než světodějné události z titulních stran byla otázka, zda je kytarové sólo mrtvé nebo věčné, a kdy mi škytnutí Davida Byrnea v hlavě rezonovalo hlasitěji než vyjádření delfské věštírny k vývoji úrokových sazeb. Díky, kolegové.
