Další detaily kuřimské kauzy a názory na ni, další rozjímání nad propadákem české reprezentace na Euru, vzdálené volání lisabonské smlouvy.
Mladá fronta Dnes udělal rozhovor s psychologem a soudním znalcem Slavomilem Hubálkem. Popisuje v něm svou verzi pozadí případu. „Týrání považovali za jakousi terapii. Techniky a manipulace v rámci své víry v převtělování velmi detailně studovali. Do toho zapadá i společná výchova Aničky. Ta přece musela mít určitý cíl. (...) Byla předurčena k výjimečné spasitelské roli. A ti kluci byli nejspíše krok po kroku vychováváni - výstižněji řečeno drezírováni - ke specifické životní roli. Třeba k otrocké oddanosti vůči své spasitelce. Snad se měli v budoucnu stát jejími ochránci, kteří by na lusknutí prstu splnili doslova vše."
Další psycholog Jeroným Klimeš v komentáři pro Lidové noviny soudí, že kuřimská kauza kvůli svým extrémním okolnostem a unikátním příčinám nezvýší citlivost české společnosti vůči týrání dětí. Upozorňuje v té souvislosti na poměry v kojeneckých ústavech. „Z kumbálu Mauerových se můžeme zbláznit, ale v kojeneckých ústavech panují srovnatelné podmínky - děti se tam tupě, celé hodiny, kolébají zprava doleva a vrhnou se na každého dospělého, který otevře dveře. Pověsí se vám na nohy, že ani nemůžete pořádně jít (tzv. desinhibovaná přítulnost)."
Pro Hospodářské noviny případ komentuje Tomáš Němeček. Připomíná, že snaha omezit týrání dětí je možná v rozporu s trendem čím dál rozšířenější výchovy mimo tradiční rodinu. To zjištění se podle něj nemusí líbit ministryni Džamile Stehlíkové. „Strana zelených říká, že žádný typ soužití nelze vyzdvihovat. Zrovna v tom by s ní většina vřele souhlasila: podle jednoho starého průzkumu STEM míní 60 procent Čechů, že výchova dítěte bez otce je stejně kvalitní jako v úplné rodině. A kdo si myslí něco jiného, musí být vesničan, lidovec nebo obojí. (...) Ministerstvo práce a sociálních věcí za loňský rok uvádí 562 případů fyzického a psychického týrání v úplných rodinách a 634 v jiných typech rodin. ‚Jiné typy‘ jsou přitom dosud zřetelná menšina. Jenže rychle rostoucí."
Právo referuje o pokračujícím soudu s Romanem Vaškůjem a Petrem Šmiřákem, kteří se měli nějakými fintami za hranicí práva snažit pomoci Jiřímu Čunkovi z bryndy. „Soudce Jiří Barbořík nechal v soudní síni promítnout záznam z poslední schůzky obou žalovaných s Urbanovou a jejím partnerem Jaroslavem Rúčkou, která byla policisty monitorována operativní technikou. Je na ní zachyceno jednání o finančních a jiných kompenzacích za to, když Urbanová podepíše čestné prohlášení, že její výpověď proti Čunkovi byla předem připravená vyšetřovateli." Obhajoba tvrdí, že to celé ale byla policejní provokace, v jejímž rámci měli Urbanová a Rúčka obžalované k trestnému jednání tlačit.
Lidové noviny na první straně dál řeší armádní byt poslance Severy - ačkoliv na ministerstvu obrany působil jenom krátce, dostal smlouvu na dobu neurčitou, teď v bytě bydlí Severův švagr. Ve sloupku to glosuje Martin Weiss. „Co udělá Čunek se Severou? Pošle ho bydlet do kontejneru jako ve Vsetíně? Kdepak, už si osvojil pražské způsoby. Může Severovi poskytnout přístřeší ve svém stotřicetimetrovém služebním bytě."
Mladá fronta se snaží přijít na detaily možné dohody mezi občanskými a sociálními demokraty o „příměří" v době českého předsednictví EU. „Jeden z členů nejužšího vedení ODS pod podmínkou anonymity řekl, že si dovede představit dohodu o předčasných volbách výměnou za toleranci současné vlády během evropského předsednictví. Nabízí se úvaha, zda Paroubek také nepřijde s požadavkem, aby se stal šéfem sněmovny místo svého kolegy Miloslava Vlčka. ‚O personálních požadavcích zatím vůbec nehovoříme,‘ řekl včera Paroubek. Na stejné stránce deník popisuje další aktivity činorodého předsedy ČSSD, hostování v putovní show Jiřího Krampola. „Dramaturg by měl v příštím díle raději vyškrtnout báseň o nebezpečích druhé mízy, opouštění manželky zašívající ponožky a odchodu k mladé milence. Když ji Jiří Krampol přednáší, Jiří Paroubek hned neví, zda se smát, nebo tvářit vážně."
Bulvární deníky spekulují o tom, že za otřesnou hrou českého týmu v závěru utkání s Tureckem může nadmořská výška Seefeldu, kde byla reprezentace ubytovaná. Úplně ji to tam prý vysálo. Blesk si všiml, že česká modelka a přítelkyně italského brankáře Buffona Alena Šeredová před utkáním s Francií zpívala italskou hymnu s rukou na srdci. Redakci to uvedlo do stavu patriotické vztekliny. „Zrádkyně Šeredová", „Zapomínáš, že jsi Češka!" Hřímá v titulcích. „Občanství má ale stále u nás. Proto její zpěv italské národní písně Čechy pekelně vytočil. ‚Co to mělo znamenat? Je z tebe snad Italka?‘, ptá se národ. (...) Tak proč jsi takhle plivla na svoji vlast?" Článek doprovází i polosvlečená fotka Aleny Šeredová, jenomže já se pořád ne a ne pekelně vytočit. Vyloučí mě za to Blesk z národa?
Horoskop Šípu mě dneska dobře odhadl. „Jste odvážní, ctižádostiví a nelítostní, to vám dává úspěch."
V Právu je svérázný inzerát označený hezkou zarážkou „Sebeprezentace". „Já, ing. Stanislav Jedlička, M. S., jediný absolvent globální Washingtonské univerzity (USA) v české republice, chci být prezidentem České republiky. Jsem proti radaru USA v ČR. Jsem proti vyslání elitních speciálních jednotek české armády do nejnebezpečnějších oblastí Afghánistánu. Zdvořile žádám pana Václava Moravce o okamžitý prostor v jeho otázkách." V duchu citovaného horoskopu panu Jedličkovi nelítostně sděluji: „Nemáte nárok, Stando. Prezidenta tady budu dělat já, pokud se mi zrovna bude chtít. A kdyby se mi náhodou nechtělo, vždycky tady bude ještě můj pes - jestli si tedy někdy pořídím psa. Plyšáků máme každopádně doma dost. Ale do Otázek, tam klidně jděte, pro mě za mě tam můžete třeba i odpovídat." K rozumnějším úvahám mě přivádí titulek magazínu MfD: „Je čas proniknout do světa míchaných nápojů". Že by?
