2. 4.: Vymknuta z úst jména šílí

Se zaujetím pro detail hodným možná lepší věci deníky popisují peripetie včerejší slovní přestřelky ohledně toho, kdo se s kým dohodl či nedohodl. O dost víc přehlednější průšvih nastal včera večer na Spartě, ani ten neprošel nezaznamenán. Obyvatelům Prahy se doporučuje zavřít oknama, pokud kolem pojede Obama.

Lidové noviny na titulní straně popisují případ Ukrajinky Antoniny Vynokurové, která má být vyhoštěna z Česka, požádala tady o azyl, doma po ní prý šla mafie. "Žena sehnala přes agenturu místo v pekárně v Ostrově nad Ohří. Pracovala až 17 hodin denně za 45 korun na hodinu. Azylant si musel každé dva měsíce prodlužovat žádost, ale agenturou a pekárnou jí bylo znemožněno jezdit na úřad do Prahy, čímž se dostala do ilegality. Dotlačit pracovníky do této pozice je cílem většiny agentur. Člověka, který ztratil všechna práva, je ještě jednodušší vykořisťovat a okrádat. ‚Vždycky, když k nám šla cizinecká policie, nám dopředu zavolal vedoucí, že nemáme nikam chodit. A že když nás chytí na ulici, máme zavolat a oni to zařídí. Všechno je to propojené,‘ říká. V roce 2007 viděla v televizi policejní výzvu cizincům, aby svědčili proti vykořisťovatelům. Zažádala o azyl na základě vykořisťování v Česku a oznámila úmysl podat trestní oznámení. Policie ji ale do programu na ochranu obětí obchodování nedoporučila, žádost o azyl bude zamítnuta a správní vyhoštění nabývá účinnosti 16. dubna." Historie docela předvídatelná o nic méně proto šílená.

Vyslovovat teď nějaké předpovědi budoucího vývoje místní politiky je teď o trochu riskantnější než dřív, události běží trochu rychleji nebo se přinejmenším tak tváří a mizí potřebná pauza mezi vyslovením prognózy a jejím nenaplněním, která jindy spolehlivě zahladí nějaké ty analytické mýlky. Teď ovšem hrozí, že si naše dnešní chybné předpovědi bude ještě zítra někdo bude pamatovat. Zrovna dneska tak nepůsobí příliš prorocky komentář Petra Uhla v Právu, který v titulku klade rétorickou otázku, zda „Klausova hvězda pohasíná". „Předložením dohody politických stran začne Klausovi zapadat jeho hvězda - pomalu končí období, kdy podle ústavy rozhodoval on. A přitom nebude moci odmítnout kandidáta na premiéra, kterého mu navrhnou strany společně, to by popřel sám sebe a svůj požadavek hned po přijetí demise vlády." No, nezdá se, že by se strany nějak hrnuly do předkládání čehokoliv, zítra už ale třeba bude mít Petr Uhl pravdu, na rozdíl ovšem od pozítřka.

Martin Weiss v Lidových novinách naznačuje, že rozčilení poslanci ODS by se měli zklidnit, premiér podle něj dělá, co může, a moc toho nemůže. „Co může Topolánek dělat, když nemá vládu ani většinu? Jen mluvit. Má ale v repertoáru vlastně jen dvě vystoupení. 1) ‚Já se tu snažím dělat něco pro lidi této země a oni sobecky shodili vládu uprostřed předsednictví,‘ ale to už lidi vzali na vědomí a započítali. 2) ‚Tak si, Paroubku, běž na Hrad za Klausem a sestavte si vládu - ale bez komunistů. Nejde to, co?‘ Topolánek sází na to, že tahle cesta je zaminovaná. Ale jak moc jsou ty miny ještě funkční? S komunisty se už dávno baví kdekdo. Jejich hlasy pro úřednickou vládu by možná způsobily menší detonaci, než Topolánek doufá."

Premiér v krátkém rozhovoru pro Hospodářské noviny vyjadřuje údiv nad tím, že Klausovi vadí jím používaný termín „letní překlenovací vláda". „Právě Václav Klaus v minulosti uspěl s tím, že vytvořil pojmy jako opoziční smlouva, sarajevský puč, toleranční patent... Letní překlenovací vláda je z tohoto soudku a budu to nazývat zásadně letní překlenovací vládou. Protože to má přesně tento charakter." Ne, že bych nechápal ten pocit, který se Topolánek snaží vyjádřit, ale.... „budu to zásadně nazývat letní překlenovací vládou". Skutečně zásadovost na tom nejpotřebnějším místě.

Včera jsem si utahoval z rozšířeného zvyku místních politiků, používat slovo „jméno", když se mluví o nějakém člověku. Laťka je v tom ohledu dneska zase o kousek výš. Právo cituje prezidentova tajemníka Jakla, který reaguje na spekulace o složení té úřednické a zásadně letní překlenovací vlády. „Nechci říkat, jestli dá (prezident - pozn. aut.) dopředu bianko souhlas s každým sebedivočejším jménem." No to bych písk - jinak bychom taky mohli dopadnout tak, že by v korunách stromů na Karlově náměstí vyšilovala zdivočelá jména a impulsivně si přeskupovala hlásky a to zodpovědný činitel nemůže dopustit. Sociálně demokratický poslanec Urban zase v reakci na možnost, že by se ministrem zahraničí mohl stát Jan Kohout, stejnému deníku sdělil: „Neříkám ani ano, ani ne. Je to jméno, které má velkou váhu." Pokud je kritériem při výběru ministrů váha jména, přebíjí Kohouta naprosto jasně někdejší redaktor Novy Jan Tuna.