Včera jsem nečetl a nezapisoval - zasáhla nečekaná rodičovská povinnost. Sorry, stane se. Nic zas až tak důležitého jsme, myslím, neprošvihli. Dnešní vydání jsou plná zpráv o evropském summitu, na němž se řešil konflikt na Kavkaze, a o smrti Tomáše Bati. Lucie Bílá se nám rozvádí, Blesk a Aha! zprávu tisknou bílým písmem na černé ploše. Chápu - je to pro nás všechny strašná rána.
Většina deníků včera formulovaný evropský postoj vůči Rusku a Gruzii chápe jako spíš zdrženlivý, vůči Rusku nijak konfrontační, titulky zdůrazňují, že unie nebude zavádět vůči Moskvě sankce. Výjimkou jsou Lidové noviny, podle nichž "Unie dala Rusku ultimátum: Do týdne pryč z Gruzie". Podle Hospodářských novin "po ambiciózní ´palebné přípravě‘ nakonec přijeli Češi na mimořádný unijní summit s ´rozumnou taktikou‘ bez silných slov. I v Bruselu ovšem šéf diplomacie Karel Schwarzenberg Rusy popíchl, když zopakoval možnost bojkotu olympiády v Soči 2014." Deník rovněž cituje ministrova slova, podle nichž „Rusko je mnohem slabší, než jsou mnozí přesvědčeni. Kdo opírá své ambice jen o plyn a ropu, nemá žádnou budoucnost."
Právo v článku na první straně cituje různé významné sportovce a sportovní činovníky, kterým se nápad bojkotovat olympiádu v Rusku - nijak překvapivě - moc nezamlouvá. Článek emotivně uvádí: „Pomalu ještě doznívá radost z medailí, které přivezli čeští olympionici z Pekingu, a minstr zahraničí Karel Schwarzenberg a vicepremiér Alexandr Vondra navrhují bojkot zimních OH v Soči v roce 2014 kvůli konfliktu Ruska s Gruzií."
Tomáš Němeček má v poznámce pro HN nápad s bojkotem olympiády za efektní, ale nerealistický. „Pobouření západních mocností na čínským zválcováním Pekingu nevydrželo ani šest měsíců. Jak by mohlo pobouření nad ruským zválcováním Gruzie vydržet šest let? (...) Možná je potíž v tom, že se hledají levné ‚sankce proti prestiži‘: žádáme hodně, jsme ochotni obětovat málo. K opravdu rychlému stažení na linie před 8. srpnem by Rusko přiměli vojáci NATO v Gruzii. Jenže tak těsně se Západ vázat nechce. Logicky: na to je Michail Saakašvili příliš nevypočitatelný."
Jan Rybář v Mladé frontě Dnes má výsledek summitu za další důkaz nemohoucnosti Evropy: „...její narychlo svolaný summit ke Gruzii musel potěšit Rusko i euroskeptiky. Evropa totiž propásla unikátní šanci ukázat, že tváří v tvář krizi dokáže jednat jako velmoc: razantně a jednotně. A že má tedy její sjednocování do budoucna vážně smysl. Jenže se tak nestalo - summit skončil smrští víceméně bezzubých prohlášení, tedy právě tím, co je na unii často děsivé. (...) Rusko si gruzínskou válkou dokázalo, že může být velmocí. Evropa si gruzínskou válkou dokázala, že velmocí být neumí."
Ve stejném deníku Jefim Fištejn projevuje značné zděšení nad novou ruskou učebnicí dějin let 1900-1945. „V knize se školáci dočtou, že počet obětí tzv. Velkého teroru býval dříve záludně přeháněn. Oprávněně lze za oběti pokládat jen úředně popravené, na něž se dochovaly soudní ortely. Tím se počet obětí rázem sníží o řády - nevejdou se mezi ně statisíce a miliony popravených mimosoudně, zemřelých v gulazích nebo odkroutivších si lidojedské, takřka celoživotní tresty. Byl třeba v sovětském trestním zákoníku takový paragraf 58. Rozvraceči republiky dostávali podle něj ‚dětské metry‘: deset let natvrdo a pět let zbavení práv. Byla mezi nimi nejen technická inteligence, ale také dělníci udaní pro neplnění stachanovských norem nebo zemědělci za paběrkování. Autoři to označují za nezbytnost. Hospodářství potřebovalo inženýry - tož za katr s nimi, tam zahálet nebudou. ‚Teror je třeba hodnotit jako pragmatický nástroj řešení hospodářských úkolů.‘"
Deníky se intenzivně věnují reklamní kampani, která za státní peníze inzeruje úspěchy vlády. Citují ostrou kritiku, která v té souvislosti zazněla od vůdčích představitelů opozice, těm zároveň připomínají, že v dobách vlád ČSSD to nebylo jiné. Martin Weiss v Lidových novinách věc komentuje: „V určitém ohledu je ale vládní reklama relativně neškodná. Její očividná nepatřičná političnost funguje jako bezpečnostní prvek. K tvrzením politiků automaticky přistupujeme kriticky a předpokládáme u nich jednostrannost. Když do podobných samochvalných aktivit vkládá větší prostředky Evropská unie, pozastavuje se nad tím málokdo - jako by evropský sjednocovací proces byl stejně bezkonfliktní a apolitický jako propagace jedení ryb, do níž mimochodem česká vláda vkládá 150 milionů, což je několikanásobně víc, než stojí její kontroverzní reklama." Svatá pravda. Na druhou stranu ta reklama na ryby byla podle zpráv v médiích zadána nějaké hodně spřátelené agentuře, není to však „samochvalná aktivita". Spíš samo... honná? Tolstolobik si ty prachy ale zaslouží, o tom žádná.
Oblíbeným koníčkem Práva je ochrana Benešových dekretů před prolomením. V dnešním vydání deník informuje, že už prolomeny byly - Nejvyšší soud rozhodl o vydání kusu lesa rodu Walderode. Zpráva ale nějak nepopisuje, jakým způsobem ten možná precedentní rozsudek dekrety prolamuje. Cituje v tom ohledu jedině mluvčího NS Petra Knötiga, podle nějž se nic takového nestalo, protože na Karla Walderodeho se ty dekrety nevztahovaly.
Na pozoruhodnou informaci narazí čtenář ve sportovní rubrice Hospodářských novin. Sparta bude hrát v poháru UEFA s Dinamem Záhřeb, Josef Káninský ve sloupku píše o známém nacionalismu fanoušků toho klubu. „Ovšem nedivím se chorvatským kolegům, že před duelem Poháru UEFA s gustem popsali, jak sparťanští ultras podpořili bosenskosrbské válečné zločince. ‚R. Mladić, R. Karadžić - držte se! Slovany nerozdělíte, smrt EU!‘ Tak tohle vystavil takzvaný kotel sparťanů v hledišti v prvním ligovém kole." Je docela příznačné, že ideologie fotbalových chuligánů, kteří mají blízko k neonacistům, se nijak moc neliší od názorů, na něž člověk zhusta narazí mezi krajní levicí. Taky je vlastně zvláštní, že militantní imbecilní panslavismus hlásá kotel Sparty, a ne Slavie - kvůli názvu.
Horoskop MFD mi doporučuje: „Nenechte se odradit mlčenlivým člověkem, z něhož musíte každé slovo páčit." Já z něj ale nic páčit nechci. Já se jím chci stát.
