Fotky ministra vnitra, případně jiného činitele s rámovou pilou při přeřezávání hraničních závor (včera jsem z neznalosti anoncoval použití motorovky), reporty z oslav vstupu do schengenského prostoru, vzpomínky na železnou oponu, sváteční texty, televizní programy.
Petr Zavadil v Lidových novinách vypočítává všechny „opruzy", které díky vstupu do Schengenu odpadnou: - důležité listování pasem, policistův přísný výraz, pohledy do očí a cvakání do počítače; - přešlapování u bílé či červené čáry před policistovou budkou; -procházení klikatým labyrintem zábradlí tamtéž; - zdržení při přestupu na letišti (které se beztak stále prodlužuje zaváděním stále přísnějších bezpečnostních opatření); - kolony před hraničními přechody; - nutnost plánovat výlety, túry a procházky do sousedních zemí tak, aby trasa vedla přes oficiální hraniční přechody ;- a spousta věcí, které mě zrovna teď nenapadají. (...) Lidově se tomu říká buzerace. Náš svět je zase o něco svobodnější a normálnější."
Otvírák Hospodářských novin obsahuje i vzpomínku jednoho z autorů na první výlet za železnou oponu v létě 1989 - jelo se do Amsterdamu vozem žiguli. „V autě panovala stísněná atmosféra. Nebylo toho totiž málo, co bylo třeba vyplnit. Každý znal historky kamarádů, kteří žili v iluzi, že mají vše. Pak stačilo opomenout potvrzení o odevzdání braneckého průkazu či vojenské knížky - a výlet za oponu byl zmařen. Komunističtí strážci hranic nic nenechávali náhodě. Toho, který měl nejdelší vlasy, svlékli do trenek. ‚Vyšli jste z toho vcelku lacino,‘ znělo na rozloučenou po pětihodinovém stání na bavorské hranici."
I v souvislosti se Schengenem se píše o perspektivách Evropy, Jiří Hanák v Právu polemizuje s představou Jana Zahradila, podle nějž je dnešní situace v Unii analogií stavu po Vídeňském kongresu v roce 1815, jehož důsledkem byl revoluční rok 1848. Zahradil si myslí, že by se Unie měla rozvolňovat. Hanák jeho historickou analogii označuje za „strašlivé diletování", rozvolňování Unie by podle něj mohlo mít katastrofální důsledky. „... dřívější nebo pozdější nekontrolované sbližování Německa s Ruskem, vlastní cestu Francie a Británie a zoufalé hledání velmocenských partnerů malými zeměmi ku vlastní ochraně. To znamená návrat kam až? Před rok 1938? Do roku 1918? Ještě dále do kvetoucích dob nacionalismu?"
K podobnému tématu se v Lidových novinách vyjadřuje Josef Mlejnek Jr.. Píše o radě, kterou Unie ustavila, aby přišla s nějakým výhledem budoucnosti Evropy v letech 2020-30. Mlejnek od ní nic světoborného nečeká a budoucnost Evropy nevidí zrovna optimisticky. „Zdá se proto, že Evropě nakonec dodají pořádný impulz až barbaři před hradbami - vždyť bez sovětské hrozby by poválečné evropské sjednocování patrně nikdy nebylo tak intenzivní. Jak chce ale Evropa vůbec poznat své příští barbary, když sama neví, k jakým hodnotám se vázat?"
Právo otvírá zprávou, podle níž se budou cigarety zdražovat o osm, a ne o sedm korun. S tabákem související zprávu mají i Hospodářské noviny. Zaujalo je, že úřad vlády nakupoval erární cigarety pro zaměstnance i zahraniční návštěvy. Tahle destiletí stará tradice je podle deníku v rozporu s oficiální politikou boje proti kouření. Tiskový odbor vlády nejprve tvrdil, že se tak děje na žádost zahraničních delegací. „Na dotaz, jestli má úřad k dispozici nějakou písemnou žádost o pohoštění cigaretami, odpověděl o týden později, že ne." Dva týdny potom, co se HN o věc zajímaly, byla praxe erárních cigaret zrušena.
Zajímavou výzvu pro Jiřího Paroubka publikuje v Lidových novinách Miloš Čermák. Předseda ČSSD totiž nedávno vyzval publicistu Vladimíra Bystrova k jakémusi souboji psavců. Bystrov v jednom textu naznačil, že asi Paroubek ve skutečnosti není autorem všech textů, které jsou publikovány s jeho podpisem. Paroubek ho v odpovědi vyzval, aby se s ním sešel na redakcí určeném místě a dal si závod v psaní článku na redakcí určené téma. Uvidí se prý, kdo přijde s něčím kvalitnějším. Čermák k tomu píše: „Bohužel, Vladimír Bytrov výzvu odmítl, a to s tím, že ‚na příkaz, na objednávku‘ psát neumí. Škoda, beru to však jako svou šanci. Místopřísežně (byť poněkud účelově) prohlašuji, že taky nevěřím, že pan Paroubek své texty píše. (...) Očekávám, že výzva nebyla exkluzivně určena panu Bystrovovi, a že se tedy s panem předsedou utkáme. Sportu zdar." Přiznávám, že na představě, že politici nepíšou jimi podepsané články, nic skandálního nevidím. Považuju to dokonce za normální a při čtení výtvorů, které pod jménem našich milých činitelů v novinách vycházejí, mě naopak jímá podezření, že jsou i jejich skutečnými autory. Zvláště trnu při letmém procházení početných textů pana Paroubka. V zájmu nás všech by spíš, než motivovat předsedu ČSSD k další produkci, bylo přimět ho, aby si našel alespoň trochu schopného „ghostwritera".
Horoskopy jsou ke mně dneska docela vlídné. „Dostáváte se do vánoční pohody," konstatuje Blesk. Trochu mě zní vyhodila fotka objímajících se bratří Nedvědových na titulní straně Aha!, ale to se jistě spraví. V rámci udržení sváteční pohody v domácnosti Štindlových budu příští Zápisník publikovat až po Novém roce. Holt ty noviny budete muset nějakou dobu číst sami, já to za vás dělat nebudu. Věřím, že to zvládnete. Hezké svátky.
Foto: Robert Sedmík
