Reportéři vyrazili do Vítkova, aby zjistili detaily o romské rodině, která se stala obětí brutálního žhářského útoku. Deníky taky řeší otázku, jak moc se sblížili Václav Havel a občanští demokraté a ledacos dalšího, počasí prý bude nějaké.
Politolog Jan Charvát píše v komentáři pro Mladou frontu Dnes, že stát fakticky pomáhá extremistům tím, jak nešikovně proti nim postupuje. „Pokud je zároveň ochoten tvrdě kriminalizovat jednu část neonacistických aktivistů za držení transparentů s nápisem ‚Národní odpor‘ a současně toleruje jiné části téže skupiny násilí páchané jak na příslušnících minorit (útok na plzeňský bar Ural), tak přímo na příslušníky policie (obě janovské demonstrace), je jeho chování zjevně neadekvátní. Tato jasná disproporce pak z dlouhodobého hlediska krajní pravici posiluje. Aktivisté odsouzení za držení transparentu získávají aureolu mučedníků, zatímco násilníci získávají dojem beztrestnosti."
Trochu podivný úkaz se v souvislosti s Vítkovem objevil na první straně Práva, mám na mysli text nadepsaný „Vypálený dům ve Vítkově zdědilo šest Němců". Jde o to, že historie té budovy skutečně byla dost složitá. Radnice ve Vítkově dědice sama hledala, nakonec našla šest potomků původní majitelky. Podle notářky, která s nimi komunikovala, „ti dědicové přitom neměli o nemovitost zájem, navrhovali dokonce, aby ji město darovalo církvi. Takový postup ale není podle správního řádu možný." Nic moc dalšího konkrétního v textu není, deník přesto tvrdí: „Do jaké míry může změna majitele souviset s nedělním žhářským útokem, zůstává velkou otázkou." Mám pocit (jasně, možná neoprávněný), že velkou otázku z té věci dělají jenom noviny a že zatahovat do kauzy, ve které možná figuruje už jedna národnostní nenávist, dalšího oblíbeného místního strašáka - Němce - je... Nevím. Ne moc pěkné.
Hodně se toho napsalo o sympatii, kterou projevil Václav Havel k „nové ODS", a Mirek Topolánek naopak k okruhu lidí kolem bývalého prezidenta. Oba se podle dnešních vydání snaží ten obraz nového „krásného přátelství" trochu korigovat. Deníky také citují některé poslance ODS, kteří se hrozí toho, že by se jejich strana mohla nakazit pravdou a láskou (skutečně strašná představa). V Lidových novinách Daniel Kaiser občanské demokraty kárá za to, že v rámci odstřihování se od osoby svého zakladatele Václava Klause zbytečně opouštějí i některé jeho názory. „Topolánkovou slabinou je, že k některým částem Klausova světonázoru se v jeho světonázoru nevyskytoval žádný protějšek, takže si ho prostě pořídil prostou negací Klause. Nejvíc to přirozeně bylo vidět tam, kde se prezident vyprofiloval nejvíc: na evropské integraci. (...) O kvalitě strategického uvažování v dnešní ODS jsme dostali nestrašnější zprávu z nitra jejího senátního klubu: prý i leckteří dosavadní kritici Lisabonu pod dojmem údajného Klausova podílu na pádu vlády budou teď prezidentovi natruc hlasovat pro smlouvu. Pro smlouvu, která má platit ještě dlouho poté, co už tu nebudou oni, ani Klaus, možná ani Senát." Topolánkova strategie sjednocování pravice může být podle Kaisera úspěšná, ale může znamenat intelektuální vyprázdnění ODS. „Kritika Bruselu a různých módních směrů, jakým je třeba teorie globálního oteplování, bude spolu s Klausem vykázána na okraj do bezprostředního sousedství skutečných extremistů." NO... Znamená to snad, že za Klausova vedení byla ta strana nějak intelektuálně „plná"? Já prezidentovo - podle mě neblahé - intelektuální dědictví vidím spíš v tom, že významně přispěl k tomu, že se tady intelektuální život často jenom markýruje, redukuje na produkci „silných názorů" opřených o argumentaci, svědčící tak nanejvýš o tom, že pisatel na sebe neklade zrovna velké nároky. A je, bohužel, pravda, že to rozdělení do floskule si vyměňujících svépomocných part přijali i Klausovi odpůrci - všem to asi nakonec vyhovuje. Kaiserova obava z marginalizace Václava Klause je taky docela přepjatá: ten člověk je prezident (může být prezident marginalizován?) a taky je to jedna z největších českých celebrit. Marginalizace Václava Klause ve veřejném životě je pravděpodobná asi stejně jako marginalizace Karla Gotta ve světě pop music.
Hospodářské noviny se zajímaly o novou stranu, kterou chce prý založit končící ministr financí Miroslav Kalousek. Dostaly z něj následující vyjádření: „Já zatím také nevylučuji vůbec nic, protože zatím nevím, jestli nějaká strana vznikne. Teď o tom přemýšlím a řekl jsem, že se rozhodnu do konce května, tak se mě prosím každý den neptejte, jestli jsem se nerozhodl náhodou dřív." Podle deníku „zatím není jasné ani to, jaký by měla mít nová strana program. Jedním z bodů by ale mělo být volání po nízkých schodcích státního rozpočtu." Budeme volat a nebudeme vůbec nic vylučovat - to vypadá docela nosně.
MfD se ve sportovní rubrice ptá. „Slavia prohrála. Je to důvod k panice?" Zajímalo by mě, jaká by měla být moje požadovaná reakce, pokud bychom došli k názoru, že to důvod k panice je. Stačí, když si budu u monitoru kousat nehty, nebo se ode mě čeká bezcílné pobíhání ulicemi doprovázené neartikulovanými zvuky? Jako osoba při úterku lehce zvláčnělá bych dával přednost té první variantě. Šlo by to nějak zařídit?
