Na titulních stranách Barbora Špotáková a výročí invaze, občas v kombinaci - LN a HN v otvírákovém titulku zvýrazňují slova oštěpařky, podle nichž nechtěla 21. srpna prohrát s Ruskou. Prezident Klaus také mluvil o Rusku, komentátoři rozebírají, co řekl o Rusku v uplynulých dnech.
V rubrice Úhel pohledu Lidových novin dostává Klaus už druhý den po sobě za uši. Po Petrovi Placákovi o prezidentově postoji ke konfliktu na Kavkaze a Rusku vůbec píše Bohumil Doležal. „Na téma Gruzie byla u nás v poslední době napsána řada hrozných hloupostí. Vévodí jim jednoznačně názory Václava Klause z MF Dnes. Gruzínci se podle něho chovali tak, jako kdyby se ‚ČSSR‘ v roce 1968 pokusila obsadit Podkarpatskou Rus. Srovnání je úplně nesmyslné. Podkarpatská Rus byla součástí ČSSR, ČSR se jí formálně vzdala v roce 1945 a o jejím navrácení sní od té doby jen pár beznadějných excentriků." Hlavním tématem Doležalova článku je však polemika s analogiemi mezi dnešním Kavkazem a osmašedesátým vůbec. Podle autora nemístná. Situace v Gruzii je podle ní spíš podobná (nikoli identická) tomu, co se dělo v roce 1938. Malá a v mnoha ohledech chybující demokracie je pod tlakem mocného imperiálního souseda, který k tomu využívá menšinu na jejím území. Západ ve vztahu ke krizi podle Doležala trpí podobnými iluzemi jako v osmatřicátém. „Především je tu mylná představa, že to, co Gruzie potřebuje, je humanitární pomoc a pozorovatelé. Pozorovatelé budou bezmocně pozorovat, jak se Rusové v Gruzii zabydlují. Nikdy neodtáhli odnikud, kam se nacpali, bez silného a trvalého mocenského tlaku. Za druhé je tu představa, že musíme být opatrní, jinak vypukne nová studená válka. Ve skutečnosti už vypukla ruským zásahem v Gruzii a měli bychom to vzít na vědomí. V této chvíli prohráváme. Za třetí, to, že Západ má v Gruzii své strategické zájmy, není žádná hanba, Rusové je tam mají taky, a narozdíl od Západu už nic jiného. Za čtvrté, je iluze myslit si, že v narůstajícím konfliktu mezi Ruskem a Západem něco spravíme tím, že se poděláme. Vyšleme jen signál, že jsme zralé a chutné sousto."
V Právu se Alexandr Mitrofanov rozhořčuje nad podle něj neiniciativní a příliš progruzínskou politikou české vlády. „Bezvýhradně se podřizují pohybům Bílého domu, protože jsou přesvědčeni, že jen tak lze zajistit bezpečnost země. (...) Česká vláda působí dojmem, že je buď paralyzována strachem z Ruska, nebo líná jako veš. Že nechce udělat jediný samostatný krok a není schopna podívat se ani do nejbližší budoucnosti."
Mladá fronta Dnes otiskuje znění prezidentova projevu, v němž Klaus mimo jiné tvrdil, že 21. srpen 1968 nebyl dílem Ruska, projevem jeho povahy, ale komunistické ideologie, která s dnešním Ruskem nesouvisí. Vladimír Kučera to na vedlejší stránce komentuje, uvažuje o tom, zda jsou prezidentovy postoje k Rusku projevem jeho slavjanofilství, vyjadřuje naději, že ne. „Nechce se věřit, že civilizovaný člověk, jímž náš pan prezident je, žije mýtem krevního pouta mezi lidem slovanské duše. Klaus kráčející chodbami Hradčan v rubašce, již rád oblékal před lety první československý předseda vlády Karel Kramář, je komická představa. (...) Slovanské vzájemnosti a ochotě si pomáhat až do těch hrdel a statků obrozenci naivně věřili. Následující generace se kvůli živočišnému strachu z Hitlerovy bandy věřit přinutily. A bolševici nám tuto víru vnutili. Byť už jsme dobře věděli, co to znamená, když se napije kozácký kůň z Vltavy. Slavjanofilství je hloupost. Což Václav Klaus dobře ví. Proto přisuzovat mu víru v tuto mrtvou relikvii je bláhovost. Jde nejspíš o nějakou potutelnou klausovinu. Teď jen vypátrat, o jakou."
Hospodářské noviny předjímají výsledek dnešního jednání kontrolní komise ČSSD, která má rozhodnout o členství Miroslava Šloufa ve straně. Podle deníku Šlouf ve straně zůstane. ‚„Mělo by to být tak, že budou vyzváni, aby si vše vyříkali před smírčí komisí,‘ řekl HN poslanec, který si nepřál být jmenován. ‚V podstatě se to nechá vyhnít,‘ doplnil jej pod příslibem anonymity kolega z hlavního města."
Jindřicha Šídla ze stejného deníku pobouřilo vystupování Davida Ratha v parlamentní debatě o zelených kartách pro pracovníky z ciziny. Rath je podle důkazem někdejšího výroku Miloše Zemana o sládkovcích jako „zdivočelých sociálních demokratech". „Když se v úterý ve sněmovně debatovalo o zelených kartách, popadl hvězdu ČSSD amok.: ‚Vláda Mirka Topolánka otvírá Českou republiku přílivu lidí z Afriky a Asie. Pochlubte se s tím! Dejte to na billboardy.‘ Co se tomu uhlazenému chlapíkovi stalo? Přebral mu kdysi na koleji holku nějaký student z daleké ciziny? Bude to asi jednodušší: Rath je v ČSSD prostě muž na špinavou práci a nechutné řeči. A slaví s tím úspěchy."
Kromě Barbory Špotákové včera na olympiádě závodil taky pětibojař David Svoboda, který nezískal medaili, protože při jezdecké soutěži nemohl zvládnout koně. Asi v tom kromě závodníka měl prsty (resp. kopyta) i ten kůň. Adam Nenadál Svobodu ve sloupku na první straně sportovní přílohy LN chválí, že v té situaci nešel až na doraz. „Následoval nebezpečný pád na jedné z překážek: kůň se sice zvedl, ale kulhal, navíc si roztrhl břicho a krvácel. ‚Za normálních okolností bych v olympijském závodě ten parkur dojel, ale když jsem viděl, jak z koně teče krev, tak jsem ho nechtěl rvát a raději jsem to zabalil,‘ popsal po závodě Svoboda. Pětibojař ‚problematického‘ koně nikdy předtím neviděl. Neuvidí ho už ani nikdy potom. Mohlo mu být jedno, co se s ním stane. Mohl se pokusit závod dokončit. Jenže to neudělal. Myslel na koně. Patří mu stejný potlesk jako Špotákové."
Horoskop Šípu mě uklidňuje: „Nedejte se otrávit tím, že vám nikdo nenaslouchá. Stačí změnit slovník a nasadit široký úsměv." Příště tedy finsky.
