23. 10.: Řízený flegmatik Špirrha, dýdžej Mrázek
23.10.2008 11:47
Dnes menší zpoždění, došlo totiž k zaspání. Znáte to, první zaspání z kapsy vyhání... Asi tak. Noviny: včerejší dění ve sněmovně, pohřeb Václava Kočky mladšího, Blesk píše, že koho nepozvali, jako by nebyl. Myslím, že na člověka, který není, podávám dneska - zaspání nezaspání - výkon přinejmenším obstojný.
Topolánkově vládě včera ve sněmovně nebyla vyslovena nedůvěra. Nic zas až tak světoborného se k té situaci, která byla od pondělka promrskaná ze všech stran, říct nedá. Tomáš Němeček v Hospodářských novinách včerejší hlasování označil za „Špirrhovo vítězství". „...i vláda Vladimíra Špidly se ještě vzpamatovala z prohry v prezidentské volbě a na jaře 2004 vyhrála svůj poslední velký zápas (přehlasovala Klausovo veto daňového zákona). Ale do dvou měsíců - po další volební prohře - bylo vymalováno. Dva měsíce... Takže do prosincového kongresu ODS? (...) Pravda, Topolánek může spoléhat, že víkendové senátní finále pro něj nedopadne tak špatně. Jenže spíš to dopadne tak, že případný úspěch si přisvojí ti, kdo byli na Staroměstském náměstí (Klaus, Bém, Bendl, Tošenovský - pozn. aut.), neúspěch padne čistě na Topolánkovu hlavu. Špidla by mohl povídat."
Jaroslav Plesl to ve sloupku Lidových novin vidí pro Topolánka nadějněji, respektive si myslí, že Paroubek v posledních dnech přehání a že se mu to vymstí. „...ani včera se mu nepodařilo Topolánkovu vládu svrhnout. Pro voliče, kteří o minulém víkendu hlasovali pro ČSSD v naději, že ve skutečnosti rozhodují o vládních reformách, to musí být velké zklamání. Ale mohou si za ně sami. Krajské volby prostě nejsou volby parlamentní, i kdyby Paroubek tisíckrát tvrdil opak. (...) Mirek Topolánek je najednou v situaci, jež může vyvolávat soucit a mobilizovat ty voliče ODS, kteří se o minulém víkendu k volebním urnám neobtěžovali, ale pomohli Topolánkovi porazit Paroubka v minulých parlamentních volbách."
Právo píše o výhrůžkách, které prý dostává přeběhnuvší poslanec Petr Wolf, který vládu podržel. Místopředseda sociální demokracie Zdeněk Škromach k tomu říká: „Je tradicí, že poslanec, který ztratil čest, dostává varovné esemesky. Pokud si je nepíše sám, tak mu je vytváří někdo z vládní koalice. Vytváří mu alibi, že je pod tlakem a vlastně hrdina. Kdyby to bylo v občanské válce, takoví lidé se stavěli ke zdi a stříleli se. Máme ale demokracii a svobodu."
Premiér Topolánek dal rozhovor Mladé frontě Dnes řeč přijde i na jeho „emotivnost". „Kdo mě zná lépe, dobře ví, že jsem sangvinik tendující k flegmatismu. (...) Moje emoce jsou z 99 procent řízené. To k politice patří. A pokud náhodou ujedu, tak vím proč."
K tématu emoci v politice se dá něco najít i v referátu ze Sněmovny v HN. „Jelikož hlasování přenášel v přímém přenosu Česká televize, jak už to bývá, poslanci a zvláště ti opoziční, se předháněli v plamenných projevech. Když je kamery nezabíraly, zdaleka tak útoční k sobě nebyli. Zvláště v závěru. ‚Já jsem ti byl z těch projevů tak rozčílenej, že jsem do sebe od rána musel hodit pár panáků.‘ s těmito slovy se se včerejší sněmovní schůzí loučil Ladislav Libý z ODS. ‚No jo, to jinak nešlo,‘ opáčil kdosi z hloučku sociálních demokratů. ‚Vždyť to brala televize.‘" Žánrový obrázek ze života věčně se přemáhajících řízených flegmatiků. Je pravda, že po pár panácích se ty emoce dají ukočírovat o hodně snáz.
Ve všech novinách se dá najít hodně textů a obrázků ze včerejšího pohřbu Václava Kočka mladšího. MFD popisuje atmosféru: „V areálu a těsném okolí parkovaly desítky limuzín Mercedes, BMW, Volvo, Bentley nebo třeba Rolls Royce. Mnohé měly prominentní SPZ končící například 5555 či 0000. Vystupovali z nich nakrátko ostříhaní pánové v černých brýlích, drahých oblecích a dámy v kožiších." Pavel Novotný se v poznámce pro stejný deník distancuje od ohrnování nosu nad Kočkovými. „Kocourkv, jehož radní v čele se starostou tráví čas neplodnými hádkami a ještě komičtějšími útoky na hloupý svět kolem, potřebuje rodinu Kočkových. Famílii, která vyprovází syna s parádou, za kterou by se nestyděly podobně fungující rodiny nikde na světě. Famílii, která se nerozpakuje zorganizovat grandiózní funus v době, kdy ji novináři (a patrně i policisté sledují ještě pečlivěji než infantilní výstřelky českých celebrit. Ostatně některé se včera na pohřbu mediálně ohřály. Jaký to rozdíl proti politikům! Ti v temných politických zákoutích šeptem dohadují všelijaké kšefty, třeba s lidmi z okolí zavražděného, které později zbaběle zapírají!" Přiznávám kolegovi Novotnému kus pravdy, nakonec i kouzlo mafiánských filmů, kterému docela rád podléhám, spočívá nejenom ve všem tom násilí, oblecích a chlapáckých řečech, ale taky v obrazu rodiny, která drží důsledně při sobě ve světě, v němž to zdaleka není normou.
Právo přináší druhou půlku rozhovoru se synem Františka Mrázka Michalem, řeč jde o všem možném, rodinných přátelích Pitrovi a Provodovi, hořkosti vůči Michalovi Davidovi, který nechtěl mluvit na Mrázkově pohřbu, i o koníčcích Mrázka staršího. „On měl hrozně rád hudbu a ryby, to byly jeho velké koníčky. Chtěl být dýdžejem, kterým vlastně svým způsobem byl. Když měl někdo z jeho přátel narozeniny nebo jakoukoli akci, tak otec vzal aparaturu, tam si ji sestavil, nasadil v tmavém prostředí tmavé brýle a hrál starší muziku ze šedesátých až devadesátých let." Ta slova „svým způsobem dýdžej", myslím vystihují Mrázka a vůbec celý ten mafiánsko estébácko politický svět, v kterém permanentně duní Kroky Františka Janečka nebo něco podobného, skutečně pěkně.
Horoskop Šípu mi doporučuje: „Neztrácejte cenný čas s užvaněnými lenochy." Nejlepší bude schovat se před nimi do ticha pod peřinou.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.