23. 6.: Jak poznat papaláše? Zahalit ňadra?

Měl jsem pracovní schůzku, vyplynulo z ní jisté zdržení. Jinak po pěšině víceméně klid, jen sem tam nějaká mandelinka či úporný hovnivál přes ni přiměřeným tempem přeběhne, z dálky občas dolehne ryk přemnožených divočáků. Veřejné mínění podle průzkumů cosi míní. V českém fotbale se prý kupovaly hlasy, tomu ale přece nebudeme věřit. Krize si na nás počká, a kdo si počká, ten se dočká.

Popularita Jiřího Paroubka se podle průzkumů docela o kus (osm procent) propadla. Některé deníky to mají na první straně, Právo textem o průzkumu dokonce otvírá. Na komentářových stránkách formuluje názor Alexandr Mitrofanov: „Paroubek svedl svůj osmiprocentní pokles z 3. na 12. místo na prohru ČSSD v evropských volbách a na nepřízeň médií. To je legitimní vysvětlení. Není ale kompletní. Z Lidového domu by mělo zaznít, proč se stejný důvod neodrazil na umístění místopředsedů Bohuslava Sobotky a Lubomíra Zaorálka v první pětce. (...) V říjnu Paroubek vyhrát musí, nechce-li připravit svým voličům hořkou pilulku nové vlády ODS. Jen hlasy skalních fandů, jak ukazují zkušenosti z předešlých voleb do sněmovny, ale nestačí, aby soc. dem. vyhrála volby tak přesvědčivě, že sestaví vládu. Tito věrní nemají s Paroubkem potíže, ba právě naopak, líbí se jim. Co když ale odpuzuje ty váhavé, jejichž hlasy bude ČSSD zoufale potřebovat." Dovolím si poznamenat: posedlost předsedy ČSSD průzkumy veřejného mínění je jistě legrační, tím spíš by ji ale média neměla sdílet. Pokles popularity Jiřího Paroubka jistě cosi vypovídá, troufnu si ale pochybovat o důležitosti té výpovědi. Mnozí z politiků, kteří tenhle žebříček dlouhodobě vedli (Dlouhý, Gross, Buzková), to nijak zvlášť daleko nedotáhli. Možná i proto, že lidi jsou zvyklí volit lidi, které nemají rádi. Každopádně bych to nepřeceňoval.

Jiří Paroubek se rozhodl demonstrovat důvody své neoblíbenosti na stránkách Lidových novin. Jejich rubrika Úhel pohledu přináší jeho text Nejsem členem papalášské lobby. Polemizuje v něm s článkem Miloše Čermáka, který na stejném místě vyšel v sobotu. Paroubek píše, že ho Čermák „slavně usvědčil z papalášství". „Bez jakéhokoli důkazu jsem jím proto, že mé ‚chování je v tak ostrém protikladu s tím, co říkám a co chci po ostatních‘. Tak trochu mi tahle iracionální kampaň ‚antiparoubkismu‘ připomíná tažení proti třídnímu nepříteli. Pan Čermák především stále ještě nerozdýchal, že již nemá v ČT hezký kšeft v podobě pořadu Bez obalu. Vedení televize na základě vyhodnocení nezávislého poradce zrušilo pořad zajišťovaný dvojicí Čermák-Šíma jako neobjektivní." Paroubek dál připomíná Čermákovo vyznání, že je „frustrovaným voličem ODS". Sám Paroubek žádným papalášem není, dává peníze chudým, nechodí jenom do pětihvězdičkových hotelů, ale i do „restaurací běžné úrovně zejména na Ústecku". Problém článku předsedy ČSSD spočívá v tom, že vůbec vznikl. Paroubek jím totiž projevil agresivní vztahovačnost, což je jedna z vlastností, které na něm některým lidem vadí. Má cenu polemizovat s textem, kde jsou nějaká nesprávně uvedená fakta. Vyvracet někomu jeho subjektivní soudy ale nemá smysl, člověk nanejvýš riskuje, že se ztrapní, projeví se jako malicherný se sklony k sebechvále. Kdyby, dejme tomu o mně, někdo napsal, že jsem, dejme tomu, největší trouba pod sluncem, možná by mě to mrzelo. Ale polemizovat se s tím moc nedá. Nebo dalo by se - mohl bych třeba napsat dlouhý text o tom, že jsem ve skutečnosti velice chytrý a pálí mi to zvlášť po ránu. Dosáhl bych tím ale jenom toho, že zvěst o mé troubovitosti by se donesla i k těm, kdo se s ní dříve nesetkali. Podobně i Jiří Paroubek v polemice s tvrzením o vlastním papalášství přinesl jen potvrzení téhož. Nekontrolovaná „netýkavost" k téhle charakteristice patří.

Ad krize: deníky referují o potížích firmy SkyEurope, Lidové noviny předpokládají na příští rok velké problémy s financováním zdravotnictví, vycházejí přitom z ankety mezi řediteli nemocnic. Hospodářské noviny přinášejí komentář Wolfganga Münchaua z Financial Times, titulek je výmluvný: „Světlo na konci tunelu zhaslo". „Ukázalo se, že březnové známky oživení neohlašují změnu trendu. (...) Proto jsou zprávy o hasnoucím světle na konci tunelu tak důležité. Sdělují nám totiž, že (ne)strategie čekání, až se věci zlepší, jednoduše nefunguje. Březnové známky oživení jen posílily sebeuspokojení. Optimismus nás vyvede z krize pouze v případě, že se bude opírat o realitu. Minulý týden nám ukázal, že tomu tak není."

Mladá fronta Dnes v kulturní rubrice oznamuje, že filmovou adaptaci své hry Odcházení bude Václav Havel režírovat sám, chce prý mít její podobu pod kontrolou. Režisér Jaroslav Brabec, který měl adaptaci točit původně, v reakci na to předvádí schopnost velmi jemným způsobem naznačit, že bývalý prezident neví, do čeho jde: „Přál bych mu, aby mu to vyšlo. Havel má totiž pocit, že filmařina je hra, a pokud mu ten pocit zůstane, bude to bezvadné." Fakt je, že debutantů v Havlově věku historie filmové režie moc nezná, netuším taky, jestli je bývalý prezident připraven i na tu „černou práci", jež s režií souvisí. Byla by to ale hezká story, kdyby mu to vyšlo, spíš ale hollywoodská než havlovská.  

Stejný deník přináší jeden prazvláštní textík, Michaela Marksová opíše o mírovém pochodu žen nahoře bez, značně komorním způsobem proběhl i v Praze. Marksová píše, že jí idea pochodu nejdřív připadala docela ulítlá. Potom ji ale přijala. „Ženská ňadra stejně jako celá ženská těla se používají neustále. Jedná-li se o umění, nic proti tomu. Jenomže více či méně odhalené ženy jsou zneužívány také v reklamě, která nás obklopuje na každém kroku. (...) Pochod je svým způsobem také reklamní akcí. Předmět ‚prodeje‘ je však mnohem vznešenější a nesrovnatelně důležitější než nějaká hloupá auta." Jasně, pokud problém nedostatku světového míru spočívá v tom, že jen málo lidí je ochotno si ho koupit a zůstává v hypermarketech na regálech, má Michaela Marksová nepochybně pravdu. Na druhou stranu - pokud bychom se na věc dívali jako na reklamní akci zaměřenou na „cílovou skupinu" těch, kdo chtějí vidět ňadra - možná by bylo účinnější spíš než ňadra ukazovat jejich ukázání přislíbit. Takhle jsme totiž v situaci, kdy nepřítomnost světového míru je podmínkou ukazování ňader, až zbraně zmlknou, zůstanou ňadra zahalena. Nevím, jestli tahle perspektiva bude členy „cílovky" náležitým způsobem motivovat.