Patnáct minut slávy pro sociálně demokratického poslance Wolfa, Ivan Hašek nebude trénovat českou reprezentaci, v bulvárních denících obvyklá směs zpráv z ordinací, postelí a síní svatebních i pohřebních.
Deníky rozebírají dosavadní politickou dráhu poslance ČSSD Petra Wolfa, který o víkendu vystoupil ze strany a poslaneckého klubu kvůli jakýmsi výhrůžkám. Podle Práva se v ČSSD říká, že organizátorem Wolfova „přestupu" může být Miroslav Šlouf, ten to popírá, zároveň ale naznačuje, že Wolf nemusí být poslední, kdo ze sociálně demokratického klubu odejde. „‚Podle mých informací 10 až 15 poslanců je nespokojeno s vedením sociální demokracie,‘ sdělil Šlouf. Podle něj se nedá vyloučit, že tato skupina například založí frakci. Paroubek, který naopak za Wolfovou kauzou tuší Šloufa spolu s premiérovým kamarádem Markem Dalíkem, hledá zbraň proti dalším odchodům z klubu. Chce všem současným poslancům ČSSD garantovat politickou budoucnost. ‚Ti poslanci, kteří vydrží, a to je moje stanovisko, budu prosazovat, aby byli znovu začleněni na volitelná místa kandidátky,‘ řekl včera."
Podle Hospodářských novin byl rozhodující ve Wolfově kariéře prosinec 2007, kdy se hlasovalo o nedůvěře vládě. „Wolf se tehdy omluvil ze zdravotních důvodů. Později ale vyšlo najevo, že ve stejné době se pokoušel získat profesuru na ostravské univerzitě. Právě tento moment byl zřejmě v politické kariéře Wolfa v ČSSD rozhodující. ‚Severomoravská ČSSD je radikální. Od té chvíle s ním už nepočítali na kandidátku. I když to veřejně neříkali, on už to věděl. V sociální demokracii už neměl perspektivu,‘ popsal situaci jeden ze sociálně demokratických poslanců, který nechtěl být jmenován."
Pro Lidové noviny Wolfův odchod komentuje Bohumil Doležal. „V situaci politického patu a třídního boje mezi ODS a ČSSD se politická rozhodnutí generují přetahováním poslanců. Přetaženci udržují čilé kontakty s protistranou a je otázka, zda důvody Melčáka a Pohanky vlastně nejsou počestnější než ty ostatní. Hodně se u nás žvaní o tom, že zájmy vlasti mají přednost před zájmy partikulárními, místo toho máme co dělat se samými partikulárními zájmy, které se maskují jako zájmy vlasti."
Petr Fischer v Hospodářských novinách píše o postoji české vlády k lisabonské smlouvě a taky trochu o fotbale. „Ukázal se (premiér Topolánek - pozn. aut.) jako hráč, který hraje především směrem domů a na jistotu. Tato brücknerovská taktika zajištěné obrany a nastřelovaných centrů může přinést slušný výsledek, ale vždy jen krátkodobě, jak se ukázalo na probíhajícím mistrovství Evropy. Dnes se cení rychlost, dynamika a elegance, což chybí české politice i fotbalu. Chce to hrát jinak. Přestat betonovat, nabíhat si, rychle a vtipně kombinovat. Tým ODS (potažmo celé vlády) to ale těžko zvládne, má-li v zádech košťálovský pohled svého čestného předsedy a na postu trenéra člověka, který si místo Ligy mistrů vystačí s místní druhou ligou."
Když už jsme u toho fotbalu - na první straně Lidových novin se píše, že Stanislav Gross nastoupil za mužstvo sociální demokracie v „mezistátním" utkání proti výběru slovenské vládní strany Smer-SD. Vzhledem k pozornosti, kterou poslední dobou vyvolaly prazvláštní expremiérovy obchody, to působí trochu podivně. „Na fotografiích, které přinesla agentura ČTK, si Gross po zápasu spolu se špičkami české strany vřele potřásá rukou se slovenskými partnery. Skoro to vypadá, jako by mezi Paroubkovým vedením a Grossem nikdy nebyl žádný problém. Kdo Grosse do fotbalového týmu strany nominoval, není jasné. Současné vedení strany se od toho distancuje. ‚My jsme tým dohromady nedávali,‘ říká za vedení strany její tisková mluvčí Květa Kočová." Text doprovází fotka kopajícího expremiéra, pozoruhodný je dres sociálně demokratického týmu, je hodně podobný jedné verzi toho chorvatského. Jaká může být politická interpretace toho úkazu? Souvisí to nějak se snad již skončeným sporem o řízky na cestu. Měl vůbec tým ČSSD na Slovensku s sebou řízky? Děje se něco?
Mladá fronta Dnes píše o podivuhodném pravoslavném řádu sv. Konstantina a Heleny, který od 90. let působí v Teplicích. Mezi členy jsou: Sergej Onyskiv, který byl v Česku obžalován z organizování prostituce, Jindřich Pojkar, který jako soudce propustil Onyskiva z vazby a kvůli tomu přestal soudit, známý severočeský sociální demokrat Jaroslav Foldyna, ministr dopravy Aleš Řebíček (ODS), a podnikatel Igor Střelec, jehož před rokem 1989 měla StB školit pro vyslání do zahraničí. Řady té prima party podle Foldyny vbrzku rozšíří bývalý ministr kultury Vítězslav Jandák. „Netradiční uskupení však mezitím ulovilo jinou velkou rybu. Jeho členem se stal letos v únoru generál někdejší sovětské armády Valentin Varennikov. Voják, který se pyšní titulem hrdina Sovětského svazu, byl po sovětské invazi do Afghánistánu jedním z velitelů okupačních vojsk." Jupí. Na rozdíl od deníku, které píše o „netradičním uskupení", mám ovšem pocit, že se jedná spíš o skupinu znepokojujícím způsobem tradiční.
Nakonec něco trochu vzletnějšího. Americký písničkář Bonnie Prince Billy, na jehož dnešní koncert půjdu, i kdyby kamením naložené trakaře padaly, dal krátký rozhovor Hospodářským novinám. Mluví v něm i o cédéčkách: „Ani tisíc kopií kompaktního disku nepředstavuje podstatu toho, co dělám. Je to věc z plastu, která se masově distribuuje, krade a ničí. Nemůžete říct: Tohle je moje láska, nenávist, vášeň, zábava.... a ukázat na kus umělé hmoty."
Dle horoskopu Šípu budu „dopoledne neustále podrážděný a připravený střetnout se s každým, kdo se bude protivit". Pravdivost předpovědi je možné otestovat uložením nějakého majestát autora urážejícího komentáře pod dnešní Zápisník. Uvidíte, co se stane. No, asi nic...
