24. 4.: Ze života soudců, prezidentů a pejska Gargamela
24.04.2008 11:00
Na prvních stranách jsou dneska především zprávy ze soudních síní, Ústavní soud zrušil ustanovení o platbách nemocenské až po třech dnech nemoci, bývalý sbormistr Kulínský dostal za zneužívání nezletilých zpěvaček podmínku. Všichni recenzenti projevují nadšení nad filmem Karamazovi Petra Zelenky.
Deníky otevírají prohrou vládní koalice u Ústavního soudu. Hospodářské noviny připomínají, že soud neřešil, zda problém zneužívání nemocenské, který měla zrušená úprava řešit, existuje: „‚Typicky česká věta hodím se marod nemá obdobu v žádném jiném evropském jazyce,‘ uvedl v odůvodnění rozsudku soudce Duchoň. Současně ale řekl, že soud trvá na tom, že i když se dá něco zneužít, není to důvodem k plošnému rušení dávek pro všechny."
Z textu v Právu vyplývá, že Miroslava Němcová, která u soudu diskutovanou předlohu obhajovala, nebyla zrovna připravená. „S dotazem se přihlásil i soudce Jiří Nikodým, kterému ležela na srdci provázanost sociální a zdravotnické části reformy. ‚Člověk nebere první tři dny nemocenskou. Proč to nebylo koordinováno s regulačními poplatky? Vždyť pokud leží v nemocnici, musí poplatky platit. Nic nedostane, ale platit musí. Diskutovalo se toto při projednávání zákona?‘, tázal se Nikodým. ‚Opravdu si nevzpomínám,‘ krčila rameny Němcová."
Vcelku mírný rozsudek nad Bohumilem Kulínským některé deníky komentují spíš smířlivě, v souladu se soudem připomínají, že větším trestem mohly být pro sbormistra publicita a zákaz výkonu povolání. „...tříletá podmínka s odkladem na pět let může jeho fanouškům připadat tvrdá. S ohledem na časový odstup a na to, že poškozené si na činy sbormistra vzpomněly dost pozdě, jiní zase řeknou, že sedět natvrdo by se už minulo účinkem. Trest má být nejen spravedlivý, ale má přijít pokud možno rychle," píše například Pavel Verner v Právu.
Pro Mladou frontu Dnes napsal článek o sbormistrově případu dětský psychiatr Ivo Kunst, Bohumil Kulínský z něj nevychází jako dvakrát přitažlivá figura. „Byl vychován jako zázračné dítě uvnitř zázračných hranic, které nejsou ostatním dostupné. Byl hýčkán a tak se nepřestal hýčkat ani v dospělém věku. Stal se grandiózním narcisem, sobeckým, mimořádně nadaným intelektuálem. Na jeho případu by nebylo skutečně nic zajímavého, kdyby však ve své genialitě neuzurpoval adolescentní dívky a kdyby nebyl shodou okolností a rodinnou tradicí dosazen do role jakéhosi guru. Sbor Bambini di Praga z pohledu psychologa připomíná více než hudební těleso destruktivní kult. O mravnosti či nemravnosti a správném či nesprávném v něm rozhodovala jediná autorita mimořádně přísného, okouzlujícího sboristy, atraktivního nositele společenské akceptace."
Blesk zase zatelefonoval sochaři Pavlovi Opočenskému, který byl za podobný delikt odsouzen k nepodmíněnému trestu. „To je strašná arogance. Dávají najevo, jaké jsou božstvo, protože rozhodují, že někomu projde vše a někdo musí jít sedět."
Stejný deník rekapituluje i Kulínského autobiografickou knihu. Bývalý sbormistr v ní vzpomíná, jak ho domů přišli zatknout. „Byli tři, pistole za pasem. Říkám: To je Gargamel, náš pejsek, ten vám nic neudělá. Hned se s ním začali mazlit. Jéžiš, to je krásný zvíře. Oblékl jsem se a rozloučil se se ženou s tím, že se uvidíme večer. A už jsme se neviděli." Černou kočku přes cestu přebíhati, případně četníka se psem si hráti viděti - velké neštěstí. To věděly už naše babičky.
Po delší pauze napsal článek do Lidových novin prezident Václav Klaus. Píše, že pro samé debaty o (ne)bezpečnosti komunistické strany a problémech Tibetu čeští diskutéři nevnímají, co se děje na Západě. Ilustruje to knihou Volkera Berghahna z Kolumbijské univerzity Evropa v období dvou světových válek, která se prezidentovi „náhodou dostala do ruky" a Václav Klaus v ní byl šokován chápavým a snad i sympatizujícím vylíčením Stalinovy diktatury v někdejším Sovětském svazu. „Při čtení této publikace se nemohu ubránit otázkám, které se přímo nabízejí. Kdy už začnou Jan Ruml, Martin Bursík, Martin Mejstřík, Jan Šinágl a další dnešní podobní bojovníci proti nebezpečí komunismu protestovat v New Yorku před Kolumbijskou univerzitou proti tomu, že tam vyučuje tento pan profesor?" Já se zase nemohu ubránit otázce, proč musejí snad všechny texty našeho prezidenta, ať už začaly kdekoliv, končit u drzých kritiků našeho prezidenta? Nicméně do té demonstrace v New Yorku se hlásím. Jsem ochoten si na ni vyčlenit cca tři neděle, očekávám hrazení dopravy a ubytování a diety v rozumné výši.
Praktickou radu nacházím v horoskopu Mladé fronty Dnes: „Klid na duši získáte, když si stoupnete k plotně. Můžete nasmažit třeba kupu palačinek a s každou další cítit, jak vás stres postupně opouští." A což teprve, když si na tu plotnu sednu. To už pak bude nejenom klid, ale rovnou slunce nebo alespoň velké teplo v duši.
Foto: Robert Zlatohlávek
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.