24. 7.: Teuton v pasti, prezidentův sebezpyt

Deníky sborem řeší patálie Bémova chráněnce (nebo řídícího orgánu, jak se to vezme) Romana Janouška, pan prezident nastartoval mohutnou ofenzivu na frontě sebereflexe. Já zahajuji preventivní ústup do předem připravených pozic.

Roman Janoušek se dostal na většinu prvních stran, Lidové noviny ho pro dnešek určily na úderovou službu - v jejich otvírákovém titulku ovšem Janoušek úder nevrací, leč „vykrývá". Informace o podnikatelových potížích se švýcarskou policií jsou stále ještě dost vágní, občas protichůdné. Hospodářské noviny „získaly informaci, že letos na jaře zablokovala švýcarská policie ještě další související konta, na kterých má být přibližně šest set milionů korun. A i zde Švýcaři prověřují, odkud peníze pocházejí. Navíc podle informací z více zdrojů mají k uvedeným kontům podpisová práva i dva vysocí úředníci pražského magistrátu Jiří Toman a Peter Ďurica. Oba přitom rozhodují o zakázkách za miliardy. První je ředitelem Odboru městského investora a druhý ředitelem Odboru obchodních aktivit." Lidové noviny věc popisují trochu jinak: „Podle informací LN ale celou akci švýcarské policie zhatila česká indiskrétnost. Jako jeden z prvních, kdo o akci švýcarské police od českých vyšetřovatelů věděl, byl totiž právě Roman Janoušek. Švýcaři, kteří proto údajně zuřili, mu tedy po několika měsících letos na jaře účet už odblokovali. Podle dobře informovaných zdrojů LN ovšem zatím ve vyšetřování neustali, věcí se stále zabývají. Mladá fronta Dnes, která včera s případem přišla, píše, že „zjistila, co se Švýcaři od české policie dozvěděli. Řekla jim například, že se na Janouška zaměřila kvůli jeho angažmá ve velkém prodeji pohledávek Podpůrného garančního rolnického a lesnického fondu, který spadá pod ministerstvo zemědělství. Fond chystá prodej pohledávek za 12 miliard korun a policie se domnívá, že akce je připravována tak, aby při ní stát přišel o peníze. Janouškovou úlohou se od loňského dubna zabývá speciální policejní tým Les. Stejný tým prověřoval i jeho aktivity v dalších dvou operacích: těmi jsou prodej Výstaviště České Budějovice a chystaný prodej Letiště Praha. V obou jde o miliardy." Lidové noviny přinášejí Janouškův portrét. Popisují, jak uspěl s protidrogovými debatami, jež pořádala jeho agentura. Byl to docela výnosný podnik (opět připomínám dokument Martina Marečka Hry prachu, kde je třeskutě zábavná pasáž o průběhu a zákulisí jiného výchovného podniku z Janouškovy dílny). „Své zážitky s drogami a narkomany školákům vykládal i další pozdější velký spojenec, bývalý reportér TV Nova a nyní šéf strany Věci veřejné Radek John. Ten byl ještě v době, kdy v pořadu Na vlastní oči sledoval závažné kauzy, zároveň předsedou představenstva společnosti ORA Print, kterou Janoušek spoluzakládal. (...) Dodnes se spekuluje, že Věci veřejné Janoušek sponzoruje." Redaktoři oslovili i dalšího účastníka debat Ivana Doudu. „‚Do jejich kšeftů, co mají teď, nevidím. Chtělo by se mi nevěřit, že ty věci, co o nich píšou, nejsou pravda. Ale fakt nevím. Já s nimi špatnou zkušenost nemám,‘ tvrdí Douda s tím, že měl velmi rád například oslavy narozenin v Blaníku se zvěřinovými hody, kde nechyběl politik ani podnikatel." Zvěřina stokrát jinak.

Právo na první straně referuje o milosti, podle deníku podivné, kterou udělil prezident. Klaus. Omilostněný Zdeněk Novosad dostal pět a půl roku za leasingový podvod, milost dostal potom, co si odseděl jedenáct měsíců. „Hrad milost vysvětlil pouze tím, že dotyčný byl před svým činem bezúhonný a zaplatil trest uložený soudem. (...) Klaus přitom většinou uděluje prezidentskou milost lidem, kteří jsou ve špatném zdravotním stavu nebo se musí starat o nezletilé děti." Deník cituje státní zástupkyni, podle níž měla Novosadova kauza „zajímavé pozadí". Nic konkrétnějšího než možná oprávněný, ale vágní dojem podivnosti text nepřináší. Stejný deník na první straně zpravuje čtenáře, že nějaký pán dostal osm měsíců za řízení v opilosti. Jednomu by to třeba nepřišlo jako zpráva hodná titulní strany, nicméně dotyčný je Němec a udržování dostatečné bdělosti proti piklům rozpínavých Teutonů má Právo v popisu práce. Zločin odsouzeného saského instalatéra deník líčí velmi plasticky. „Raab však ve stresu odbočil do slepé ulice, odkud pro něj nebylo úniku."

Podrobné studium nepochybně zaslouží obsáhlý rozhovor s prezidentem Klausem v magazínu Pátek Lidových novin.. Říká tam mimo jiné, že „koukáním jen tak okolo" (formulace z otázky) člověk „uniká tomu, aby přemýšlel. Uniká sebezpytování." Na otázku, zda se i on v pokročilejším věku dívá víc kolem sebe než do sebe, odpovídá: „Platí to nepochybně i v mém případě." Ten sebezpyt v průběhu rozhovorů velmi názorně předvádí a v jeho závěru to skutečně rozpálí. Dokáže, že i v reflexi Václava Klause má před ostatními náskok, a to hned o několik délek. Mluví mimo jiné i o době po okupaci, kdy musel odejít z akademie věd na podřadnější místo. „Tehdy mě mimochodem posadili v bance do kanceláře s Honzou Stráským. A on potom někde v nějakém sborníku k nějakému mému výročí napsal, že si na mně váží nejvíc toho, že ať se se mnou v životě stalo cokoli, žádná židle pro mě nebyla neúnosně nízká. Že jsem si z každé té židle, z každé té situace, zase snažil udělat východisko k něčemu dalšímu. Je to myslím pravda a nikdo jiný si toho zatím nepovšiml. Všichni tehdy brečeli, já ne." Zažívá někdy pocit marnosti? „Určitě ano. Ale já jsem člověk, a to je možná další z mých charakteristik, který tohle v sobě zapudí asi rychleji než kdokoli jiný na světě." Pokud byste tedy v ulicích narazili na v panické hrůze prchající žíznivou čáru, tak vězte, že to byl prezidentův pocit marnosti. V takovém případě uskočte, ten karambol byste nemuseli přežít. Taky si vemte čepici jako prevenci úpalu a tmavé brýle proti sněžné slepotě. Fakt tam dneska není bezpečno.