Při pondělním ránu si připadám, jako kdybych místo kávy u snídaně pil silný makový vývar. Zatímco přemítám o tom, proč se mi v hlavě rozehrála nesnesitelná píseň, již jsem navíc už cca 25 let neslyšel, řeší deníky onačejší problémy. Citují muže, který prý házel kamení po Mirku Topolánkovi, tvrdí ovšem, že to nebylo kamení. Odhalují vazby jednoho z obviněných v případě žhářského útoku ve Vítkově na Dělnickou stranu. Krtci pod Letnou nehrabou zadarmo.
Mladá fronta Dnes píše o bývalém poslanci sociální demokracie Michalu Krausovi, který před třemi roky odešel z politiky kvůli tzv. kakaové aféře. Teď se vrací, kandiduje do sněmovny na třetím místě. V aféře šlo o podivné obchody s kakaovými boby v Ghaně, zvláštní převody velkých částek na konto matky tehdejšího poslance. Deník píše, že Kraus se v mezidobí zabýval obchody, dařilo se mu moc pěkně. „Jen na dividendách, které si nechal vyplatit jako jediný majitel firmy RFK, získal 8,5 milionu korun. Firma se zabývá reklamou a realitami. Koupil ji v roce 2006 od lobbisty Martina Ulčáka. Ten podobně jako Kraus dříve patřil k významným funkcionářům komunistického režimu." Aféra podle deníku vyšuměla z jednoduchého důvodu. „Z kakaové aféry, kde mu hrozilo obvinění z praní špinavých peněz a z podvodu, ho zachránila neochota Ghany odpovědět na českou žádost o právní pomoc." Kraus říká, že se tehdy do průšvihu dostal mimo jiné kvůli tomu, že bezmyšlenkovitě plnil doporučení špatných rádců. „Nechal jsem si poradit od mediální agentury, jak tu kauzu vysvětlovat, a když jsem se jim svěřil, že jsem v Ghaně podepsal nějaké papíry, ale už se přesně nepamatuji jaké, poradili mi, ať trochu zašvejkovatím. Tak jsem na té tiskovce tehdy zašvejkovatěl a řekl, že jsem podepsal jako svědek." Klienti, kteří Krausově firmě platí za mediální poradenství, by si tuhle citaci asi měli vystřihnout.
Dvě svým způsobem komplementární zprávy z Prahy přinášejí Hospodářské noviny. Popisují metodu, s jejíž pomocí někteří místní radní obcházejí zákon o střetu zájmů. Například Martin Langmajer (ODS) pobírá půldruhého milionu korun ročně jako člen dozorčí rady Pražské energetiky. Podle zákona ovšem činnost v dozorčích radách městských společností nemá být pro radní honorovaná. ‚Beru odměny za PRE, ale PRE nevlastní Praha, nýbrž společnost PRE Holding, takže zákon se na moji odměnu nevztahuje. Už ale neřekl, že vlastníkem PRE Holding je i hlavní město. A navíc pražští radní schvalují výši odměn pro členy dozorčí rady PRE, tedy odměny sami pro sebe." Stejný deník předpovídá, že stavba monstrózního tunelu na Letné bude dražší a bude trvat déle, než se předpokládalo. Radnice se před započetím prací zapřísahala, že se nestane ani jedno. „Primátor Pavel Bém problémy nepřipouští. ‚Pochopitelně platí smlouva s nabídkovou cenou a harmonogramem prací včetně dokončení díla,‘ odpověděl v SMS zprávě. Podle informací HN se ale v polovině července právě kvůli termínu zprovoznění tunelu rozhořel ostrý spor. Metrostav, který je hlavní dodavatel, totiž oznámil, že stavební práce odevzdá nejméně o půl roku později, než slíbil. A tlačil na firmu ČKD, která do tunelů dodává technologie za více než tři miliardy, aby dobu na jejich instalaci zkrátila."
Právo obsáhle referuje o vyšetřování útoku na Mirka Topolánka. Cituje Jiřího Paroubka, který v reakci na rozhovor s údajným útočníkem na Nově řekl, že atmosféru, která k podobným útokům vede, v zemi vytvářel Ivan Langer. „Dodal, že ze zkušenosti z napadení na pražském Andělu může Langera ujistit, že útok natvrdo vařeným vajíčkem hozeným silou hnanou nenávistí je stejně nebezpečný a stejně bolestivý jako podobný útok kamenem." K závodům v mučednictví nastoupit! Připravit se! Pozor! Teď!
Daniel Kaiser v Lidových novinách dává najevo jistý údiv nad tím, že tři představitelé státu z těch, kteří přišli na pietní vzpomínku na oběti sovětské okupace, jsou bývalí členové či kandidáti komunistické strany. Jen premiér Fischer se podle Kaisera „pokusil o něco, co se blíží reflexi vlastního života". „Exkomunista si svůj život po roce 1989 může vykládat jako boj o přežití, zatímco antikomunismus po roce 1989 začal vypadat jako vměšování do cizích životů. Proto se nakonec prosadí sveřepý Vlček se svou každodenní starostí o své uplatnění proti antikomunistovi, který s myšlenkou na Vlčka nevstává. Přesto by bylo záhodno, aby předseda sněmovny, místopředsedkyně senátu, premiér sousední země a vůbec všichni normalizační komunisti věděli, že jejich životopisy mají určité meze." V poslední době se objevilo víc textů, kde se o antikomunismu psalo jako o jakési státní ideji, snad až totalitářské. Je to docela legrační v situaci, kdy se ten antikomunismus projevuje většinou jen tak, že někdo položí otázku, kterou někdo jiný zas rozmrzele odzívne s tím, že tazatel si stejně houby pamatuje. Správná demokracie se zřejmě pozná podle toho, že v ní nepadají už ani ty otázky.
Prestižní revue ONA Dnes přináší text herečky Jitky Asterové, zadáním bylo odpovědět na otázku „Kolik partnerů je v životě ‚tak akorát‘?". „Je třeba od začátku nedělat kompromisy. Chutná-li vám řízek s bramborovým salátem od maminky (Pepa), tak si ho dejte. Třeba i ve speciální rybí restauraci. Jednoho dne možná ochutnáte i tatarák z tuňáka (Bruce Willis), brambory na rozmarýnu (Marek Vašut) nebo ovocno-zeleninový salát mé dcery (Jack Nicholson)." Nemůžu říct, že bych to úplně pobral, například mi uniklo, proč by měl někdo chodit do speciální rybí restaurace, aby se tam pak „nekompromisně" dožadoval řízku s bramborovým salátem. Zaujaly mě ale ty kulinářské klasifikace herců. Willis a tatarák, to by snad šlo, nevím sice, proč zrovna z tuňáka, na druhou stranu - Losnu? Maňáka? Třeba Bahňáka nebo tak něco. Třeba tím chtěla autorka sdělit, že je Willis dobře vytuněný, což asi je. Jak ale přišel Jack Nicholson k tomu „ovocno-zeleninovému salátu? Jack Gittes z Čínské čtvrti? Tatínek ze Shining? Asi jako když slečna Asterová nakrájí brokolici a pár jahůdek nebo z čeho ten salát dělá? Hlavně to Nicholsonovi nikdo neříkejte.
