Na titulních stranách bouchá ohňostroj nad olympijským stadionem v Pekingu, uvnitř vydání to bouchá způsobem přiměřeným prvnímu dni po prázdninovém víkendu.
Skončivším hrám deníky věnují i množství komentářů, většinou v nich konstatují, že čínský režim olympiádu inscenoval jako propagační akci a svým způsobem v tom uspěl. Josef Káninský v Hospodářských novinách: „Čína pojala hry jako demonstraci svých schopností a možností. Bez ohledu na vědomé riziko, že to všechno bude mnohde jinde považováno za posedlost a zvrácenost. Podezření, že země chce utvrdit ve své velikosti hlavně sama sebe, se potvrdilo. Samozřejmě to tak chtěla a nesamozřejmě dala svou velikost pocítit za hranicemi komukoli, kdo to dokázal unést. (...) Čína drze a agresivně olympiádou světu připomněla, že jí z něj velký kus patří. A bude chtít víc."
Viliam Buchert v Mladé frontě Dnes píše mimo jiné o nákladech na uspořádání her, oficiálně se udává 43 miliard dolarů, ve skutečnosti to prý mohlo být až osmdesát. Cituje v té souvislosti slova profesora sportovní ekonomiky (ano, takový obor existuje) Holgera Preusse pro Wall Street Journal. „I on tvrdí, že Peking vytvořil precedent, jemuž se další města a státy nebudou moci vyrovnat. Jen si představte 50 miliard dolarů. Kdo si je může dovolit investovat a ještě bude k tomu všemu schopen dobře organizovat olympiádu. Kolik takových měst dnes ve světě je? Řekl bych, že tak pouze kolem deseti,‘ dodává Preuss. ‚Ano, hovoří se o tom, že například města pod pět milionů obyvatel a z menších zemí už budou mít menší šanci na olympiádu,‘ říkali i členové Českého olympijského výboru na setkání s premiérem Mirkem Topolánkem minulý týden v Pekingu.
Ne moc optimisticky pro stoupence uspořádání her v Praze (ne, že bych se mezi ně počítal) v té souvislosti vyznívá i rozhovor předsedy ČOV Milana Jiráska pro Lidové noviny. „Kandidaturu Prahy vidím reálnou za dvou předpokladů. Zaprvé, že Mezinárodní olympijský výbor bude věrný svým proklamacím, že chce hry skromnější a štíhlejší. A druhá věc: pokud by hry v Praze měly být záležitostí jednoho politika nebo jedné strany, tak nemáme šanci absolutně. Jestliže politici u nás řeknou, že je to dobré pro Českou republiku, že republice by to prospělo, někam by ji to všechno posunulo. Když k tomu nedojde, je pořadatelství nereálné."
Stejný deník pořídil i rozhovor s Josefem Capouškem, který před olympiádou trénoval čínské kanoisty a byl od týmu vyhozen. Popisuje fungování čínského vrcholového sportu: „V zásadě je tam sport organizován jako v armádě, hierarchicky. Sportovci jsou v kasárnách uzavřeni celý rok, domů se dostanou jednou dvakrát za týden, jinak tam panuje armádní disciplína. To znamená před snídaní, obědem, večeří se sportovci musí seřadit, vyrovnat se, rozpočítat se na prvý, druhý. Pak se před ně postaví trenér, co má ten den službu, něco jim vypráví trochu politicky a trochu o průběhu dne, a pak zase v řadách pochodují vojenským tempem do kantýny pro jídlo. A to se děje třikrát za den."
Právo píše o „rozladění" , které mezi sociálními demokraty způsobil dopis pracovníků amerického velvyslanectví šéfovi pražské ČSSD Petrovi Hulínskému „V něm Američané sdělují před plánovanou schůzkou tajemníka ambasády Michaela Campbella a politické analytičky Jany Kernerové s politikem soc. dem., co je zajímá. Zjišťují i takové detaily, zda se Paroubek rozhoduje v klíčových věcech sám, anebo si dá poradit či jaká jsou v soc. dem. mocenská centra. (...) Podle zkušených diplomatů není sondáž politické situace ničím výjimečným, lhostejno přitom, zda jde o ambasádu americkou, ruskou či jinou. Avšak avizovat okruh otázek dopředu a k tomu ještě na papíře považují za vrchol nevkusu a amatérismu."
Deník také popisuje nekonzistentnost způsobu, jímž Mirek Topolánek popisuje svoje studia na vojenském gymnáziu. Na parlamentní půdě a také minulý čtvrtek v televizi tvrdil, že byl vyloučen z politických důvodů. Před rokem zase vysvětloval, že na škole odmaturoval, vyloučen byl až z armády po skončení školy.
Štěpána Filípka z MfD trochu nadzvedl záměr Lou Fanánka Hagena nahrát s kapelou Tři sestry písničku pro olympijskou vítězku Barboru Špotákovou. „Fanánek je podstatně rafinovanější, chlapácký vůdce punk-pubrockové kapely proslulé štěpnými verši typu ‚Ó my se máme, navzájem si dáme, jako správný rocker sem tam opustí zakouřenou knajpu, vleze do televizní estrády a otextuje vskutku cokoli: od oslavné firemní písně pro aerolinky po šmoulí diskotéku. Právě v převleku za importovaného modrého trpaslíka se však ke sportu přihlásil nejvíc - a byla to trefa. Královnou atletika je sportovní, netroufnou šmoulům rovnat se v ní,zazní kupříkladu v originálním slovosledu. Či dokonce: S oštěpem šmoula už zase vyhrává, koštětem bude teď úprava drah.‘"
Už dlouho jsem si nepřečetl nic o Janě Bobošíkové, trochu to kompenzuje dnešní Šíp. „Jako pravidelná členka poroty soutěže Muž roku si pro vítěze přichystala dárek přesně podle svého gusta. Nejkrásnějšího muže Česka pozvala na návštěvu svého působiště v Evropském parlamentu. "Tisíc láter, zase mi něco uniklo".
Foto: Reuters, Lucie Pařízková, Petra Mášová
