26. 8.: Uličníci, Voldemorti, zorientovaní kopytníci

Prázdniny skoro skončily, připomínají se proto různí známí uličníci, kteří zaměstnávají české deníky během školního roku. Komentátoři dále řeší postoj prezidenta ke konfliktu na Kavkaze a vůbec k Rusku a olympiádu v Číně.

Návrat k rutině vnitropolitického provozu signalizuje např. Právo, kde opět vykvetly trvalky rozkolu uvnitř Strany zelených („Kuchtová válčí s Bursíkem na webu") a „rebelujících" poslanců za občanské demokraty („Nad rebely ODS se stahují mračna"). Deník otevírá zprávou o písemné výtce, kterou poslal ministr kultury řediteli Národní knihovny Vlastimilu Ježkovi. Ministr ho v dopise prý kárá za postup při plánování výstavby nové budovy na Letné. Deník naznačuje, že by dopis mohl být předstupněm Ježkova odvolání z funkce. Dotázán na tu možnost, reaguje mluvčí ministerstva kultury Jan Cieslar oblíbeným zaklínadlem „nemohu vyloučit ani potvrdit".

Hospodářské noviny na titulní straně anoncují velkou stávku, odbory ji chystají kvůli tomu, že rozpočet na rok 2009 by podle jeho poslední verze zmrazil platy státních zaměstnanců. „Kvůli platům by v září mohly stávkovat desetitisíce státních zaměstnanců. Šéfka odborového svazu státních orgánů a organizací Alena Vondrová říká, že o stávce se rozhodne během několika dní."

Lidové noviny přinášejí dva texty inspirované veřejnými vystoupeními Václava Klause v posledních dnech. Pavel Máša se pod titulkem „Klausův boj s osetinskou lží" prezidenta zastává proti obviněním z nahrávání zájmům Ruska. „Prezident Klaus se tak stal v hejnu většiny kolegů bílou vránou, která se pokouší najít ukotvení politiky v hledání pravdy. ‚Můj pohled na události na Kavkaze je totálně antipragmatický, je to pohled vysoce ideový a vysoce idealistický,‘ řekl v této souvislosti. Podobný idealismus bývá ve světě politiky trestán - v našem případě minimálně antiklausovským stmelením řad vládních volků." Bohumil Doležal se seznámil s prezidentovým projevem k výročí srpnové invaze a shledal ho nanejvýš pragmatickým - má ho za koncentrát „ideologie totálního alibismu". S Klausovým textem polemizuje v pěti bodech, například s prezidentovým tvrzením, že viníkem invaze nebyl ruský národ, ale expanzivní komunismus. „Vinu ovšem nemůže nést žádné ideologické fluidum. Představte si například větu: označovat německý národ za viníka druhé světové války je nespravedlivé a pro naše vztahy škodlivé, naši státnost tehdy pošlapal expanzivní nacismus. Navíc v druhé a třetí generaci nejde o vinu, která se člověku přišije nějakým tribunálem, ale o zodpovědnost, kterou na sebe člověk bere dobrovolně. Němci to dělají už šedesát let, i Rusové - buďme spravedliví - se za invazi už několikrát omluvili, jen Klaus jim horlivě vystavuje alibi." Stejně vratké alibi podle Doležala prezident nabízí i české společnosti, text končí slovy: „Klausovi jde o něco jiného: za nic nemůžeme, stejně jako Rusové, hlavní je být co nejsuverénnější (rozuměj: nebrat ohledy na nikoho, anebo aspoň na ty, co si to nechají líbit). A svět se od nás může učit. Nic strašnějšího tu od listopadu 1989 nezaznělo."

Zajímavý čtenářský ohlas přináší Právo. Historik Karel Novotný píše o ironii skryté v tom, že ruské disidenty, kteří v srpnu 68 proti invazi protestovali na Rudém náměstí, premiér vyznamenal pamětní medailí Karla Kramáře, „jenž byl dávným obdivovatelem ruského carismu a nadšeným propagátorem jeho expanzionistických plánů. Nejlépe to dokládá Kramářův fantasmagorický projekt ohromné ‚Slovanské říše' pod vládou ruského cara, jež měla zahrnout všechny slovanské národy a rozkládat se od Tichého oceánu až k Šumavě. A pro tuto říši, jejíž součástí mělo být i "Carství české", vypracoval v květnu 1914 dokonce i ústavu."

Martin Hála v Hospodářských novinách píše o dopadu olympijských her na poměry v Číně, nedomnívá se, že by událost nějak ovlivnila k lepšímu čínskou vnitřní politiku, spíš naopak. „ČLR již léta ve společnosti cílevědomě pěstuje náladu uraženeckého vzdoru. Po staletích ponižování ze strany cizích mocností se konečně pod vedením komunistické strany dere zpět na zasloužené, a dlouho odpírané místo na slunci. (...) Pořádání her v Pekingu skvěle nahrálo na rozvíjení této ublíženecké noty - instinktivní reakce většiny čínské veřejnosti na protibetské protesty u příležitosti jarní olympijské štafety ukázala, že se tyto postoje široce zakořenily."

Kritiku pořádání her v Číně má za přehnanou a nemístnou Milan Vodička v textu pro MfD. Je nadepsán slovy „Olympiáda není žádný Komenský". To je pravda skutečně neotřesitelná asi stejně, jako že obchodní dům Lidl není Bruce Willis. Každopádně mi to připomnělo kouzelný citát z Karla Michala, na který jsem narazil při četbě výboru publicistiky Andreje Stankoviče: „Jsem plivník, ne Chelčický."

Mladá fronta Dnes píše o pražském podnikateli Janouškovi, který má mít hodně blízko k pražskému primátoru Bémovi. Vychází ze článku ve včerejším Respektu, který psal o podivných konexích ministra dopravy Řebíčka a mimo jiné zmínil, že Janouška a Béma prověřuje policie v rámci akce Blaník (palác toho jména na Václavském náměstí má Janoušek pronajatý). „Roman Janoušek je považován za přítele primátora Béma. Ten s ním podle vlastních slov občas hraje tenis a byl také hostem na jeho nedávných čtyřicetinách. Říká se jim dvojčata z Blaníku, popisuje člověk obeznámený s děním kolem magistrátu. (...) Není to jediná přezdívka, kterou si Janoušek vysloužil. Asi nejrozšířenější je ta podle postavy z Harryho Pottera ‚lord Voldemort‘ - ten, jehož jméno se nesmí vyslovit. (...) Paralela s Janouškem se nabízí - i on má, ač málo vídán, velký vliv na město a podle nich krávy, jeleni a srnčí zvěř dokážou vnímat, byť třeba nevědomě, orientaci magnetického pole Země a spontánně se při odpočinku i pastvě staví směrem k magnetickému severu." Tohle zjištění představuje pádnou odpověď na horoskop Šípu, který pro mě dneska vyznívá trochu ultimativně. „Pochopíte, že máte jen dvě možnosti. Zvýšit si kvalifikaci, nebo se přeorientovat." Volím možnost dvě a vyrážím hledat nejbližší srnu či krávu. Třeba dojde i na nějaký ten odpočinek nebo pastvu.

Foto: ČTK, AP, Google.cz