Deníky s různým stupněm úžasu sledují počínání prezidenta Klause po vyslovení nedůvěry vládě, interpretují je s různými akcenty. HN: „Klaus hraje proti ODS", MFD: „Klaus chce pakt ODS s ČSSD", LN: „Klaus vyhlásil konkurs na premiéra".
Jaroslav Plesl v Lidových novinách píše, že Klaus rozehrál hru, „z níž Jiří Paroubek nemůže mít radost. Klaus totiž ignoruje zvyky a v intencích ‚vrtošivého staříka‘ vypsal nestandardní konkurs na příštího premiéra. Tak to ostatně kdysi udělal i Havel, když místo Klause pověřil jednáním o vládě Josefa Luxe. Paroubek je Klausovým postupem evidentně zaskočen. Jeho zájmy jsou teď bližší zájmům Topolánkovým než Klausovým. Prezident si to možná ještě neuvědomuje, ale stejně jako Havel i on může vytvořit velké spojence." Málokomu v novinách ušla ironie toho, že zatímco Klaus se chová v něčem podobně jako Havel v době pádu Klausovy vlády, Havel vyjadřuje názor, že Klaus by se jako Havel chovat neměl. To jsou paradoxy. A čeká jich na nás ještě hodně.
Jindřich Šídlo v Hospodářských novinách v pravidelném odlehčeném sloupku popisuje svou představu toho, jak mohlo ono „vypisování konkurzu vypadat". Klaus promlouvá k Topolánkovi: „Dám vám takovou hádanku, a když ji uhodnete, můžeme se tu vidět ještě jednou. V opačném případě si najdu někoho chytřejšího, což myslím nebude tak obtížné. Takže se soustřeďte- Máte dvě úplně stejně velké hromady kuliček. Třeba sto a sto. Jak uděláte z jedné hromady kuliček tu větší? Ale pozor: nesmíte brát kuličky z té opačné hromádky. To pro mne osobně, ale i pro celou českou veřejnost, nepřichází v úvahu. Tento způsob nás přivedl do dnešní situace. Řešení musí být rychlé."
Novinami koluje představa, že by prezident mohl jmenovat svého osobního premiéra (třeba Miloše Zemana...!?) a nechal jeho vládu u moci bez vyjádření důvěry až do řádných voleb.Idea, která se mi ještě včera zdála patřit do kategorie, jíž se anglicky říká „batshit crazy", nám tedy vesele koření. Alexandr Mitrofanov v Právu: „Sen se začal míchat s realitou, takže se otevřela stavidla pro spekulace. Proč by vlastně nemohl být oním premiérem bez důvěry Miloš Zeman? Je bez politické příslušnosti. Vládu už řídil A nakonec sám říká, že by Klaus měl jmenovat premiérem člověka blízkého svému mozku, ne srdcem. Mozkově jsou si Klausem blízcí." Gratuluju k průkopnickému užití termínu „mozková blízkost", úlohu srdce nebo iracionality bych ale - pokud je tahle skutečně potřeštěná idea seriózně zvažovaná - nepodceňoval. Pánové Klaus i Zeman totiž mohou těmi praktickými politickými kroky sledovat naplnění potřeby, která je primárně citová. Totiž ochránit nebo rehabilitovat to, co považují za svoje dědictví. A to může být pro člověka, jehož pracovní dráha se chýlí ke konci, ta nejdůležitější věc. Klaus i Zeman každý vytvořili silnou politickou stranu (jistě, Zeman ČSSD nezaložil, rozhodně ji ale probudil), ty strany se ale od svých zakladatelů odvrátily. Klaus a Zeman uzavřeli opoziční smlouvu, ČSSD i ODS ji později velmi důrazně popřely. Pokud by prezident a bývalý premiér ponechali další vývoj v rukou Paroubka a Topolánka, co by po nich za pár let zbylo? Zvlášť kdyby (to se už týká výhradně prezidenta) Česko přistoupilo k Lisabonské smlouvě? Kdysi jsem psal na blog o tom, jak strašně jsem se mýlil, když jsem v době pádu Klausova kabinetu o končícím premiérovi jako o Králi Learovi. Co když ale ten jeho „learovský moment" přichází až teď?
Pravidelné čtení novin člověka učiní celkem otrlým. Přiznávám ale, že titulek „Summit EU-Rusko v Chabarovsku povede za Unii Václav Klaus" mě i tak docela rozhodil.
Nezvykle tvrdá slova na adresu (v textu pravda nejmenovaného) prezidenta volí i jemu jindy dost nakloněný Karel Steigerwald v Mladé frontě Dnes. „Nepíšu nic objevného, každý ví, že sto jedna je hloupost, že úřednická vláda je nesmysl, že za daných poměrů vždy musí být přeběhlíci. Ale tvářit se budou jako Masaryk v prosinci 1918, ačkoliv jsou to Benešové z roku 1948."
Hospodářské noviny pořídily rozhovor s Jiřím Paroubkem. Předseda ČSSD byl během natáčení prý „viditelně unavený". Popisuje v něm svou známou představu - nechat Topoánka vládnout do konce předsednictví, pak jemnova apolitickou vládu, vypsat předčasné volby na letošní podzim. Zdůrazňuje, že vyslovení nedůvěry vládě bylo podle něj také věcí morálky. Na závěr dostal otázka: „Po celou dobu rozhovoru jste se tvářil, že sestavování přechodné vlády není vaše věc. Znáte ale nápis z obchodu s porcelánem: Když to rozbijete, je to vaše. Sehnal jste 101 hlasů pro nedůvěru, proč se tedy neujmete aktivně sestavování vlády? JP: Nezlobte se, ale sociální demokracie byla jen jedním z aktérů. Byli tam i jiní, včetně čtyř koaličních poslanců, takže vyjádření nedůvěry byla mnohem širší záležitost. Já kdybych se do věcí hrnul, tak byste zase - oprávněně - řekli, že se hrnu do vlády. Ne, já se do ní momentálně nehrnu." Zajímala by mě docela jedna provozní věc. V HN i jinde se psalo, že Paroubek je ochotný dávat rozhovory, jen když dostane otázky předem, může rozhovor pak autorizovat a má on nebo jeho lidé mohou vybrat fotky. Vznikalo interview za těchhle podmínek nebo předseda změnil názor?
Koumání nad tím, jak dnešní Zápisník uzavřít, utíná horoskop Aha!: „Práci dnes moc nedáte." Jak říká jeden blízký fiktivní známý: Tak fajn.
