Ve dnech, kdy je situace složitá (tedy skoro vždycky), my, chlapci a děvčata od novin, většinou konstatujeme výskyt „vznášejících se otazníků". Dneska je to ale jinak, četba deníků navozuje představu hrozivého a vznášejícího se Damoklova vejce. Vznáší se někde nad ním ještě otazník?
Deníky se předhánějí v barvitých popisech situace. Podle otvírákového titulku Lidových novin se „na Paroubka chystají stovky vajec". Už vidím ty zlověstné šišoidy, jak se chmurně mručíce natřásají ve svých platech. Není divu, že politiky z toho - jak píše Mladá fronta Dnes - jímá „vaječná paranoia". Píše se o: žádosti ČSSD, aby její mítinky chránila policie, psychologické motivaci útočníků, úskalích hodu vejcem na delší vzdálenost, neoprávněnosti zásahů stranické ochranky proti těm, kdo žádná vajíčka neházeli. Došlo na obligátní srovnání s dobou nástupu nacismu - čím to, že s ním někdo nepřišel už dřív, na titulních stranách fotky Jiřího Paroubka v různých fázích krytí se před letící sprškou. Právo cituje průzkum, podle nějž většina voličů všech stran s „vaječnou" formou protestu nesouhlasí (jen u ODS je poměr skoro vyrovnaný). Počítám, že to vrhače nemusí nijak znepokojovat, jejich jedinou motivací je vlastní dobrý pocit - nic neobvyklého, ani většina jiných zdánlivě politických občanských aktivit nemá o moc větší ambice. Psal jsem onehdy , asi tak včera, že zákroky, policejní i jiné, proti těm, kdo si na nějakém mítinku dovolí vyjádřit názor, který se neshoduje se stanoviskem svolavatele, jsou v Česku obecný problém, vyplývající z podivně pokrouceného chápání shromažďovacího práva. Lidové noviny připomínají sedm let starou kauzu, kdy policie zatkla Nizozemce Otakara van Gemunda, který si dovolil přijít s kritickými transparenty na mítink ODS, podobně to dopadlo s aktivistou Šináglem, kterého nechal zatknout tehdejší předseda KSČM Grebeníček. Alexandr Mitrofanov v Právu píše, že se vrhačů vajíček nijak nezastává, způsob, jímž se strana vypořádává s nenásilnými formami vyjádření nesouhlasu na mítincích, je podle něj ale nepřijatelný. „Je současná sociální demokracie sociální? Asi ano. Je demokratická? O tom se dá stále důvodněji pochybovat. Pokaždé když na ulici nebo v samoobsluze čelím výtkám Paroubkových skalních příznivců, v té krátké chvíli, která předchází urážkám z jejich strany, stačí říci stejnou věc, která je rozčiluje nejvíce. Jak to, že my v Právu si dovolujeme říkat vlastní názor? Svalovci na mítincích jednají v naprostém souladu s míněním těchto lidí, které jim do hlavy nalil Paroubek a jeho okolí. V naprostém souladu s tímto trendem vývoje soc. dem. je i vyloučení hesla Svoboda a jeho nahrazení Jistotou."
Lenka Zlámalová se v Hospodářských novinách ve dnech, kdy o osudu vlasti rozhodují letové vlastnosti neuvařeného žloutku, zabývá prkotinou typu globální hospodářské krize a jejích možných politických důsledků včetně předpovídaných sociálních bouří. „Zoufalí lidé dělají zoufalé věci a jejich emoce zneužijí populisté s jednoduchými recepty. Ti jsou na sociální bouře připraveni, je to jejich horká sezona. Zodpovědné politiky čeká těžký souboj. Potřebují být spíš dobrými psychology, schopnými vzbudit v lidech důvěru, než si hrát na manažery, kteří obstarají práci. Po čistě materiální stránce je Evropa, střední a východní nevyjímaje, na éru vysoké nezaměstnanosti dobře připravena. (...) Lidi by dnes nevyhnal do ulic hlad, ale strach. V takové chvíli ještě stále uvěří přesvědčivému lídrovi, který dokáže ukázat naději na konci trápení, než populistovi slibujícímu o tisícovku větší důchod."
Tomáš Zahradníček v Mladé frontě Dnes píše, že česká média nikdo nebere vážně a že se tomu není moc co divit. „Noviny - tisk jako celek - u nás nemají vůbec žádný vliv, protože ho prohospodařily falešnými poplachy. Věštění hrůz na komentářových stranách lidé přehlédnou se stejnou lhostejností, s jakou se sleduje jízda opičáka na motorce. No jo, no. (...) Máme Jiřího Paroubka před branami. Všechno negativní, co by se snad dalo říci o jeho druhém nástupu do vlády, už bylo vysloveno s ročním předstihem. I David Rath dostal hitlerovský knírek dřív, než si ho zasloužil. Nechápu naše katastrofisty. Jak mohou nevidět, že přeháněním především pomáhají lidem, s nimiž chtějí bojovat perem?"
Na komentářových stranách dostává docela za uši Miroslav Kalousek. Petr Kolář v LN píše, že jeho ještě stále hypotetická nová strana „může kanibalizovat pravici". Jiří Leschtina v HN zase připomíná Kalouskův podíl na současné krizi lidové strany: „Paradoxem přitom zůstává, že to byl právě Kalousek, kdo způsobil ‚čunkovské nadělení‘. Jeho dohoda s Paroubkem na vládě podporované komunisty, byla pro členskou základnu takovým šokem, že smetli nejen Kalouska, ale i další členy nejvyššího vedení. A v rozjitřené atmosféře si zvolili rasistu Čunka a předsednictvo, které si nadiktoval." Nevím, co všechno se dá hodit na rozjitřenost, nicméně je fakt, že Kalousek se po posledních volbách neprojevil dvakrát imponujícím způsobem (mírně řečeno).
Velkou pecku si LN schovaly na jedenáctou stranu, kde publikují úryvek z nové knihy prezidentova vicekancléře Petra Hájka Smrt ve středu. Kdo se do něj začte, sice riskuje akutní encefalitidu, ten zážitek ale za trochu toho risku stojí. Hájek v tom úryvku popisuje loňskou válku v Gruzii jako příklad umělé události, která měla posloužit všelijakým zájmům - nic zas až tak originálního anebo hlubokého, obvyklé lehce paranoidní popisování událostí člověkem, který viděl film Vrtěti psem a chce si připadat chytře. Ale ten styl je prostě prima. „Ideální part pro zkušeného a tvrdého válečného veterána McCaina, nebezpečí pro Obamovu kampaň, do té doby riskantně surfující na tmavé barvě prázdnotou dunící jachty Změna." Každý z nás, kdo si v životě praštil do prázdné jachty, hned tak nezapomene na to ohlušující dunění... A teď ten surfing. Vlastně... většinou se surfuje na vodě. Pan Hájek ale píše o surfingu na jachtě, která asi pluje po vodě (a duní přitom prázdnotou). Takže metasurfing. Vlastně píše o surfingu na barvě, kterou je natřená jachta, která pluje po vodě (a duní přitom prázdnotou). Takže meta-metasurfing. Žjova. Text doprovází elegantní foto - pan Hájek je na něm zachycen stoje před portrétem prezidenta Beneše, shodou okolností zaujímá stejnou pozici jako namalovaný státník. Nutno vidět a trochu se v tom v duchu porýpat.
Z horoskopu Blesku: „Zkuste vitaminy místo kávy." Pozdě. To kafe už mám před sebou. Ale budu myslet na okurku, až ho budu pít.
