Veliký žloutek na obloze zakryla chmurná mračna... Jiří Paroubek se hrdinně staví na odpor nacistům - možná by měl někdo narychlo odlít jeho sochu a přidat ji ke třem parašutistům na tom novém pomníku v Heydrichově zatáčce. Miroslav Kalousek kyne na rozloučenou bratrům a sestrám.
Pohled na dnešní noviny potvrzuje, že vrhači vajíček od Anděla ve středu do jisté míry sehráli roli Paroubkových, Leninovými slovy řečeno, užitečných vítekoho. Lidové noviny v té souvislosti citují Jiřího Chvojku, šéfa agentury, která zajišťuje kampaň ČSSD: „Přemýšleli jsme, jestli na to máme nějak reagovat. Nakonec jsme se usnesli, že ten dav necháme nějak vybouřit. Pro nás je to, co se marketingového hlediska týče, pozitivum." Aby taky ne. Ze story o tom jak namakaná ochranka na mítincích masí holky, které se dostavily v podle ní nevhodném tričku, a vůbec brání lidem, aby se naprosto legitimním způsobem projevili, se stala story o tom, jak přesila anonymního davu zaútočila na předního politika a dost nevybíravě mu znemožnila svobodně se projevit na naprosto legitimní akci - předvolebním mítinku. Samozřejmě, že si teď tu roli oběti užívá a ždímá z té situace, co se dá. Samozřejmě, že teď bude dělat nějaké protonacisty ze všech, kdo budou veřejně vyjadřovat názory, které mu nekonvenují. Mítink u Anděla mu dal důvod k mobilizaci, proti hrozícímu nástupu „extremistických hord". Přepjaté to je až hrůza, ale dalo se to čekat a na lidi, na něž to zabrat má, to dost možná taky zabere. Kdyby jiní lidé mysleli hlavou a odpustili chvilku pofiderního davového rauše, nemuselo se to stát. A rádoby historické, spíše však hysterické (haha hoho) analogie se kupí... Jiří Paroubek v Právu: „Za této nebezpečné situace není od věci si připomenout Německo ve dvacátých letech minulého století, kdy většině médií také nevadily útoky rodících se nacistů (strašná pakáž tihle nacisti, ještě ani nestihli vyskočit z matčina lůna a už útočí - pozn. aut.) na představitele na představitele levice, přičemž dnes ale všichni víme, k jakým nepředstavitelným tragédiím následně tento postoj vedl." Vážnost situace přiměla k sestupu z Olympu i profesora Václava Bělohradského (rovněž Právo): „... takové ‚nevinné‘ akce jsou z povahy věci vždy jen začátkem. Zfanatizovaní mladíci se chtějí bavit stále víc, přijdou dělobuchy, klacky, zbraně. A pak přijde nějaký český Pinochet a náš pravicový tisk bude tvrdit, že to bylo nutné na obranu svobody, kterou je třeba hájit ‚i násilím‘." Ach jo.
Tomáš Němeček a Petr Kamberský v Hospodářských novinách (zvláštní věc, tyhle koprodukční poznámky) se snaží o věcný pohled: „Aby bylo jasno: vrhači vajíček na pražském mítinku Jiřího Paroubka překročili míru. Tohle už byla zbabělost davu, který si troufá v přesile. (...) Ale je stokrát lepší žít v zemi, kde nevychovaná mládež hází vejce na ‚establishment‘, než v zemi, kde chuligána ochotně podrží policie a napadený ho s rozběhem kopne (jako v Rusku ztrestal vajíčkáře ztrestal režimní umělec Michalkov). Politici v reakcích na otravné komáry vytahují rovnou kanon a nesmyslně nafukují ‚hrozbu‘. Jaká slova vám pak zbudou pro skutečné rasistické zločince? Tato demokracie je dost silná, aby přežila smršť vajec. Je dost silná, aby přežila i hejtmana, který pohrdá soudem, a hlavu státu, která ignoruje vůli parlamentu a rozsudky městského a Nejvyššího správního soudu."
Miloš Čermák v Lidových novinách oslavuje „facebookovou generaci" a předpovídá vysokou volební účast. „To je podle mého hlubokého přesvědčení katarze vajíčkové války. Vsadím všechny letošní honoráře z Lidových novin na to, že účast lidí mezi osmnácti a pětatřiceti - tedy těch, kterých je dnes na Facebooku kolem čtvrt milionu - bude v příštích volbách výrazně vyšší než v předešlých. Většina z nich totiž ví, že házet vajíčky se nemá a že je to vlastně pitomost. A tak svou občanskou povinnost budou brát jako možná pokání, možná logické pokračování tohoto happeningu." To mě docela zajímá. Jenom pár upřesňujících otázek. Které volby jsou ty příští - evropské nebo parlamentní? Které jsou ty předešlé - krajské nebo parlamentní? Za jakou hranicí se z vyšší účasti stává účast výrazně vyšší? Co by Miloš Čermák uznal jako protisázku? Stačil by recept na neuvěřitelnou pochoutku z brambor a piva?
Deníky zaznamenávají ohlášený odchod Miroslava Kalouska z lidové strany. Dopis na rozloučenou, který Kalousek zveřejnil na stranických webových stránkách, naznačuje, že ho k odchodu vedly urážky, jichž se mu tam dostává. „Již více než rok čítávám na těchto stránkách naléhavé apely, abych ze strany odešel. Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl Vám vyhovět, jsou výrazy, kterými tyto apely zhusta doprovázíte. Namátkou cituji: ‚Nakopeme Kalouska do zadku, Pryč s prašivým Kalouskem‘". No, anonymní urážky jsou, bohužel, na českém internetu rozšířenou normou. Pokud pana Kalouska dohnaly k zásadnímu politickému rozhodnutí, vychází z toho jako trochu cimprlich. On není, navíc je jasné, že ty důležité motivy jsou někde úplně jinde, tak moc nechápu smysl toho divadla. Když už jsme u těch lidovců, HN píší, že na sjezdu skončí jako předseda Jiří Čunek a povede je pravděpodobně Cyril Svoboda. Hospodářské noviny také přináší včera anoncovaný rozhovor s Jiřím Janečkem. Zas až takový odvaz to, řekl bych, není. Dotázán na porušení lustračního zákona v případě bývalého finančního a programového ředitele Františka Lamberta a na to, zda věděl, že Lambert byl v Lidových milicích, Janeček odpovídá: „Tak to se naštvu. Přísahám na smrt svých dětí - a to se neříká v žertu -, že jsem to nevěděl, než sem nastoupil." To se neříká nejenom v žertu, to by se - alespoň podle mě - nemělo říkat vůbec.
Karel Gott podle bulvárních deníků zasadil v botanické zahradě wollemii vznešenou. Jestli má nějaká dřevina jméno hodné Mistra, tak je to tahle.