Na stránkách deníků probíhají poslední předvolební záškuby, doznívá echo křapání vajec, Vojtěcha Filipa pobouřil „primitivní antikomunismus" seriálu o procesu s Miladou Horákovou a stěžoval si na patřičných místech, fotbalová reprezentace „potrénovala", asi bych taky měl.
Lidové noviny obsáhle popisují stížnost předsedy českých komunistů na seriál o procesu se skupinou kolem Milady Horákové - vznikl podle soudních stenozáznamů. Podle Vojtěcha Filipa je to nepřípustný zásah do předvolební kampaně ze strany televize, která poskytuje „rozsáhlou všestrannou podporu všemožným anitkomunistickým pořadům". Vztah dnešní KSČM a KSČ, která v padesátých letech Horákovou popravila, popisuje pan předseda s odpovídající dávkou dialektiky."KSČM je jinou politickou stranou než KSČ a má vlastní historii. To ale neznamená, že se nehlásíme k minulosti i k současnosti." No... Člověk si přitom vcelku pravidelném sledování zdejší politiky zvykne na ledacos, stane se možná otrlejším, než by bylo zdrávo. Nicméně ani tenhle stav ducha snad nezabrání vnímat to, že drzost pana Filipa je skutečně do nebe volající.Navíc předpokládat, že by seriál, který se vysílá později večer na menšinovém programu preferencemi může nějak zahýbat. Petr Zídek vyčítá ČT, že ho schovává. „Česká televize má k Vadasovu dokumentu zvláštní přístup. Zařadila ho na ČT2 po 9. hodině večer, nijak ho nepropaguje, není možné si ho přehrát na internetu. Jde přitom o jeden z nejdůležitějších historických dokumentárních cyklů, které u nás po roce 1989 vznikly. Proč ten macešský přístup? Volejme řediteli." Martin Weiss ve sloupku na titulní straně: „V poslední době jsme svědky snah rozšířit do dalších sfér života přístup ke komunistické minulosti, jaký se ujal v byznysu: ptát se na to, co kdo dělal za komunistů, se tam považuje něco nepatřičného a přímo neslušného. Nenechme si tuto logiku vnutit, a tím méně před volbami, jak se to snaží zdůvodnit předseda Filip, pro něhož je připomenutí pravdy o komunismu v takovou chvíli zřejmě stejně rušivé jako třeba zveřejňování průzkumů."
Řediteli volali Ivan Langer a Jaroslav Tvrdík, alespoň podle Mladé fronty Dnes, respektive volali řediteli potenciálnímu. Za něj deník považuje ve shodě se spekulacemi , které se v posledních dnech objevily ve více médiích, současného šéfa zpravodajství Milana Fridricha. Ten se do volby, která má proběhnout dnes, nepřihlásil, ale volba prý bude zrušena a vypíše se nové výběrové řízení. Deník připomíná, že Fridrich byl s Langerem a Tvrdíkem v docela čilém kontaktu - někdo z televize evidentně poskytl médiím výpis Fridrichova služebního mobilu. „Z informací, které má MfD k dispozici, vyplývá, že Fridrich stihl Langerovi poslat jen za měsíc duben 89 esemesek. Tvrdíkovi o něco méně. S oběma si esemeskuje téměř každý den - a občas i v noci." Ivan Langer k tomu říká: „Je to něco nezákonného, nemravného, sporného? Mezi mnou a Milanem Fridrichem není nic intimního." Trochu jsem si oddychl.
Na sociálnědemokratickém mítinku v Brně se pár mladíků snažilo házet vajíčka, jsou teď obvinění z výtržnictví, nějací rozhořčení stoupenci ČSSD je bili. Komentátora Práva Jiřího Fraňka reportáž z mítinku dost nadzvedla. „Urostlé chlapisko nasazuje ‚dvojitého nelsona‘ klukovi ve věku prvovoliče, z davu přicupitá jakási dáma a přidá facku. V následujícím záběru tentýž chlapec ve vzrušené diskusi s jiným ramenáčem, posledním argumentem je pravý hák na jeho bradu. (...) Poslední šancí by snad pro Jiřího Paroubka a jeho tým mohlo být jasné slovo, že o hlasy rváčů nestojí, spolu s hlasitým apelem na policajty a státní zástupce, aby těm třem brněnským klukům nekazili život kvůli pitomosti. Na předvolebním webu soc. dem. však můžeme číst tuto větu: ‚Na verbální útoky a ojedinělé provokace jsme reagovali s nadhledem a vtipem. Morálním vítězem brněnského ‚souboje idejí‘ je jednoznačně ČSSD.‘ Koho chce pán Bůh potrestat, toho raní slepotou."
Jiří Leschtina se v Hospodářských novinách podivuje nad nástupem Jiřího Komorouse do funkce náměstka ministra vnitra. Považuje to za svého druhu průlom. „Stáváme se nedobrovolnými svědky polistopadového zlomu, kdy v politické funkci náměstka na vnitru nebude civilní úředník, ale důstojník policie. Zcela se tím změní postavení policejního šéfa. Zatímco civilní náměstek mu mohl leccos doporučit, Komorous bude moci cokoliv rozkázat. (...) Při pohledu na vnitrácké duo Pecina - Komorous, neskrývající úmysl ‚zajímat se‘ o politikou zavánějící případy, by ale měl být ve střehu nejen Oldřich Martinů. Vždyť takové ministerstvo vnitřní intriky jsme tady neměli ani za Grossových dob."
Nevím, jak budou fotbalisti se Strakou hrát, ale nějakou zábavu by to přinést mohlo. Pozoruhodná mi na něm přijde ta kombinace důrazu na tradičně až archaicky mužný přístup k věci a nadužívání zdrobnělin. Pojíst před bojem flákotu syrového masa vytvarovanou do jména soupeře je předzápasový rituál hodný lovců mamutů, ale říká se tomu „tataráček". Když je potřeba vtlouct hráčům do hlavy, musí ve prospěch vítězství být ochotni vyplivnout na hřišti duši a případně obětovat nějaký ten úd - vlastní či soupeřů, je řeč o „srdíčku". Asi jako kdyby policejní prezident před očekávanými nepokoji v ulicích oznámil, že jeho lidé budou mít k ruce vodní kanonek, a když bude nejhůř, dojde na střelbičku gumovými projektýlky.
Horoskop MfD: „Den je naprosto skvělý. Nic převratného se sice neděje, ale vy jste usoudili, že si vychutnáte všechny jeho dary, a ty začaly přicházet jeden za druhým." Pravda, zapomněl jsem si doma mobil, a jestli se se mnou někdo chtěl vybavovat o čemsi strašně důležitém, neuspěl. Bezva. Jestli se ale „všechny dary" můžou smrsknout právě na tohle, tak to zas až tak velká sláva není. Nějak mám dneska problém rozpumpovat to svoje srdíčko...
