30. 1.: Oděvní stránka kandidátů, dobrák Landa

Václav Klaus a Jan Švejnar pobesedovali v Senátu (připomíná mi to patafyzickou anekdotu o Čurilovi Plenkovičovi s pointou „potkali jsme se ve stepi, pobesedovali, pojedli," kterou tady ale reprodukovat nebudu, anžto je v kontextu prezidentské volby nedůstojná a dlouhá je asi dva kilometry). Spousta lidí na to má každopádně spoustu názorů.

„Ostrý Klaus, rozpačitý Švejnar", shrnuje debatu v titulku Mladá fronta Dnes. V Právu střet kandidátů zanechal dojem „výčitek, štiplavostí, ironie i posměšků", nicméně v otvírákovém titulku hlásí, že podle politologů byla debata „sterilní". Lidové noviny píší o „ironii, špičkování a shazování". Jeden by z těch titulků nabyl dojmu, že to v Senátu muselo pěkně jiskřit. Bližší seznámení se s „materiálem" ho ale z toho omylu vyvede. Petr Fischer v Hospodářských novinách debatu s ironií popisuje trochu jako sportovní utkání. "Chladné televizní médium potřebuje ohřát a to mnohem lépe zvládá Klaus. Prezident to velmi dobře cítí. Uvolňuje se, začíná nabírat na síle. Počáteční ohleduplnost k soupeři, kterou se chtěl prezentovat, odhazuje v dál. Nemilosrdně zabírá prostor, což přijímají kamery, senátoři i soupeř. Z diskuse se stává přednášková exhibice, o čemž nejlépe svědčí řeč Klausova těla. Lokty se dávno odpoutaly od těla, ruce rozmáchle gestikulují a široce zabírají prostor. Parket je můj! Jan Švejnar několikrát vyráží do protiútoku, vlastní nesmělost jej však zbavuje naděje na větší úspěch. ‚Momentík,‘ toť nejtvrdší výraz profesorova odporu."

Výkon Václav Klause v debatě velmi potěšil Karla Steigerwalda z MfD (to jsou mi tedy šoky). „Výsledek: bravurní Klaus. Přesvědčivá a jasná argumentace, logické myšlení. Názory, které nemění za týden. Nezajímavé, nepřiměřené otázky senátorů, jejichž smyslem nebylo něco se dozvědět (vše už se ví), nýbrž Klausovi zatopit a Švejnarovi pomoci."

Těch otázek si ve sloupku LN všímá Zbyněk Petráček: „Když někoho grilují čeští senátoři, je to fraška. Oba kandidáti si musí připadat jako profesoři před partou repetentů. Zato ze slov pronesených senátory lze mnohá použít proti nim samotným. (...) dal byste peníze do zbrojení, nebo do ekologických aktivit? Tak se neptá žákyně páté třídy, ale šéfka klubu Gajdůšková. Ti lidé snad ani neznají pravomoci toho, koho volí. Proč by se jinak neptali na problémy vlády či na prohrané ústavní pře."

Vyjádření k debatě dostaly deníky ze specialistů na všechno možné, například vizážista Petr Lukeš Právu sdělil, že „Klaus byl lépe připravený po oděvní stránce".

Prezident - tentokrát ale Václav Havel - dominuje i kulturním rubrikám kvůli dnešní slavnostní premiéře časosběrného dokumentu Občan Havel. Recenzentům se film většinou dost líbil (mně vlastně taky). Darina Křivánková v LN dává pět hvězdiček. Jisté výhrady vyjadřuje v HN Petr Fischer (dneska ho mám v zápisníku nějak plno). „Místo odhalování ‚pravého‘ Havla sledujeme jen navlékání masky ‚opravdového člověka‘. Bylo to cílem prezidenta? K čemu potřeboval tento film-pomník?"

Fischerův kolega z rubriky Petr Vizina napsal komentář o startujícím turné populárního umělce Daniela Landy. Zabývá se v něm zpěvákovou proměnou v okázalého dobráka. „Silácká dobrota nikdy nic dobrého nevykoná, spíš naopak. O nejlepší důkaz se vlastně postaral sám Landa, když se po svém ‚zmocnil‘ Krylových písní."

Blesk píše o možném konci Receptáře na Primě, titulek "Přemek Podlaha na dně" (moje kurzíva - pozn. aut.) bez dalšího komentáře.

Dopis dne se dá najít na stránkách Mladé fronty Dnes. Jan Novák z Hradce Králové deníku píše: „Pan generální ředitel České televize Janeček v sobotu krátce vystoupil na závěr pořadu ‚Eurosong‘. Mladé umělkyni popřál, aby tam nedopadla jako jeden arcivévoda‘. Sám za dvě minuty střelil třikrát vedle. 1) Popletl si města. Místem konání finále Eurosongu je Bělehrad, jím zmíněný atentát byl v Sarajevu (nikoliv však ‚v tej nuselskej vinárně‘, jak myslel hostinský Palivec). 2) Netrefil se ani do správné země. Bělehrad je v Srbsku, Sarajevo v Bosně (to Palivcovi upřesnil Bretschneider). 3) Ferdinanda d'Este měl označit nejvyšším titulem: byl následníkem trůnu, arcivévoda byl jen formální titul." Jaká to musela být adekvátní tečka za tím jistě příjemným večerem, plným intenzivních kulturních zážitků. Jaká to je adekvátní tečka za tím dnešním zápisníkem, plným vrcholných zážitků čtenářských.

Foto: Robert Zlatohlávek, www.obcanhavel.cz