Na první strany se vrátil Vlastimil Tlustý - spolu s dalšími „rebely" z ODS se mu ve sněmovně povedlo zaříznout navrácení církevního majetku. Pavel Bobošík může být dle rozsudku soudu označován za „sekretářku", soud taky rozhodl, že není trestné mluvit o Kateřině Brožové jako o „trabantu". Možná by prošla i sekretářka v trabantu.
Deníky rekapitulují sněmovní debatu o církevních restitucích, byla - jak jinak - barvitá, došlo v ní na věci mezi nebem a zemí i věci na nebi a pod zemí. Hospodářské noviny: „Včerejší diskuse ve sněmovně chvílemi připomínala přestřelku biblickými citáty. Odstartoval ji David Rath (ČSSD), když kritizoval hospodaření církve v minulosti. ‚Dřív projde velbloud uchem jehly nežli boháč do království nebeského,‘ konstatoval Rath, který ve svém projevu dokázal obsáhnout v podstatě celý historický vývoj a ukončil ho zvoláním: ‚Pryč s touto vládou!‘ ‚Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské,‘ řekl mu na to vzápětí lidovecký ministr Miroslav Kalousek. Podle Ratha si tím ‚předplatil místo v pekle‘."
Právo naznačuje, že Tlustého rebelie byla možná do jisté míry domluvená. „V kuloárech se ale začala šířit pověst, že ODS se zlobí na rebely jen naoko. Odpor Tlustého proti zákonu údajně pomohl i jiným členům ODS, kteří se nechtěli nebo báli vyjádřit otevřeně. Například proto, aby nebyli obviňováni, že po Klausově zvolení na Hrad, které zařídili lidovci, začnou torpédovat nepopulární návrhy vlády." Z debaty přináší deník několik citací, například slova Jiřího Paroubka, jimiž reagoval na tvrzení, že jezuité pomohli udržet češtinu. „Tvrzení, že nás jezuité naučili česky, je taková nehoráznost, když vidím ty Koniáše, kteří házeli knihy do plamenů, a hodili by do plamenů pekelných i lidi, kteří s nimi nesouhlasí - já to nechci připomínat pane poslanče, ale aspoň byste býval měl chodit na hodiny dějepisu, nebo aspoň si přečíst román Temno." Hezká ukázka toho, jak to vypadá, když se někomu v temnu rozsvítí. A taky hezká ukázka toho, jak je to pro pozorovatele pohodlné, když někdo hezky stručně a čtivou formou vymezí svoje ne zrovna široké obzory.
Další význačný sociálně demokratický činitel se rozepsal pro Mladou frontu Dnes. Konkrétně jde o předsedu sněmovny Miloslava Vlčka, jehož próza konstatuje nutnost zkáznit poslanecké řady. „Měli bychom zvýšit úroveň běžných zasedání Sněmovny. Pravidla slušného chování na pracovních zasedáních jsou známá. Kdo se hlučně baví, pokřikuje, rotuje z místa na místo a podobně, je považován za uličníka. Předkládám tedy předsednictvu i poslaneckým klubům program opatření včetně účinné kontroly a sankcí." Soubor opatření proti nemístné rotaci - ne že bych se netěšil.
Tomáš Zahradníček ve stejném deníku u příležitosti významných investičních úspěchů Stanislava Grosse cituje z expremiérem napsaného spisku, který před volbami v roce 1998 shrnoval Grossovu životní moudrost. „Někdy mi připadá, že někteří lidé jsou nemocní mocí, a pro to, aby měli moc, jsou ochotni udělat úplně všechno. Mají-li poté tuto moc, jsou buď schopni využít ji k sebeuspokojení nad svou silou, nebo k nižším lidským pudům, jako je zbohatnutí." To jenom aby bylo jasno.
Lidové noviny na první straně referují o rozhodnutí soudu ve sporu Jany Bobošíkové s Vladimírem Železným. Europoslankyni vytočilo, že Železný mluvil o jejím manželovi a asistentovi Pavlu Bobošíkovi jako o „sekretářce". „Advokát neúspěšné prezidentské kandidátky Bobošíkové František Listík u odvolacího soudu argumentoval tvrzením, že ve ‚vysokých politických kruzích je označení sekretářka urážkou‘, a dodal, že samy sekretářky trvají v dnešní době na tom, aby byly nazývány asistentkami." Zvláštní, že je poslankyně, která tak ráda dává najevo zájem o potřeby „malých lidí", přecitlivělá zrovna na tohle. Asi jako kdyby předseda nějaké dělnické strany nerozdýchal výraz „soustružník".
Právo referuje o další fázi vývoje chobotnice na Letné, přestavbě Kongresového centra na knihovnu a souvisejících eskapád. Pražskému primátorovi Bémovi se prý Knížákův nápad s rekonstrukcí „Pakulu" líbí.
Aha! na první straně anoncuje „konec války a podivné smíření" Venduly Svobodové a Ivety Bartošové. A pak, že to nejde. Kdy si z toho vezmou příklad Izrael a Palestina?
Ilustrační foto: Profimedia.cz, Petra Mášová
