Omluva za včerejšek: psaní Zápisníku překazila pracovní povinnost, o níž jsem dopředu věděl, leč ohlásit jsem to zapomněl - omlouvám se tedy p. t. čtenářstvu za to, že jsem je uvedl do stavu strašné nejistoty. Zas až tak moc jsme toho ale nepropásli, dnešní vydání zaznamenávají další trochu pomalejší den, pokud člověka zrovna nevzrušuje představa, že všichni umřeme.
Jako vhodná kratochvíle do doby, než bude trochu jasnější, jak to s tou globální pandemií vlastně vypadá, se ukazuje vybírání názvu pro tu nemoc, po prasečí a mexické chřipce vstupuje do konkursu i označení „nová chřipka". Jak se v tom případě bude jmenovat kmen, který se objeví za další dva, tři roky? Ještě novější chřipka?
Zbyněk Petráček v Lidových novinách srovnává současnou epidemii s chřipkou španělskou, která řádila po první světové válce. Obavy, které nemoc ve světě vyvolává, srovnává se strachem, který v lidech vyvolává sledování filmu Vetřelec. "Ten je archetypem anonymního všudypřítomného děsu. V tom filmu je málo mrtvých, ale očekávání nevyhnutelné smrti je zpracováno tak mistrovsky, že diváci v kině ani nedýchají. A tak je tomu i s anonymními epidemiemi dneška. Aniž chceme nebezpečí chřipky typu A/H1N1 bagatelizovat, aniž chceme podceňovat rizika šíření v propojeném světě, jak to vypadá v řeči tvrdých čísel? Těch mrtvých je sto padesát, zatím jen v Mexiku a sousedním Texasu. Přitom na obyčejnou chřipku umírá ročně na dva tisíce Čechů." Popouštím uzdu hnidopišství, ač v zásadě se sdělením textu souhlasím. Vetřelce bych do toho ale netahal. Ten film přece neukazuje to, jak v nějakém mraveništi lidské civilizace zahyne nepostřehnutelné množství obyvatel. Ukazuje od zbytku civilizace izolovaný svět lodi Nostromo, ve kterém žije sedm lidí (plus kočka), na konci filmu je ten počet redukován na jednu Sigourney Weaverovou (plus kočka). Ten populační propad mi připadá docela významný. Hrůza, kterou Vetřelec budí, pramení mimo jiné z toho, že ta bytost si jde - v rámci jejího omezeného dosahu - pro každého a že proti ní nikdo nemá šanci. Taky je nutné toho zabijáka zlikvidovat dřív, než získá možnost to rozjet ve větším měřítku. Pevně doufám, že ta chřipka se co do účinnosti s Vetřelcem rovnat nebude.
Všechny deníky mají na otvíráku zprávu o plánu Jiřího Paroubka vyhodit manažery státních firem, pokud nezveřejní svoje příjmy, už dříve řekl, že by jim mzdy snížil na polovinu. Velký aplaus za to nesklidil, Jiří Hanák v Právu v rámci prvomájového sloupku píše: „Nechci se však připojovat k populistické honbě na manažery, kteří ‚berou miliony‘, jak by řekl nezapomenutelný Milouš Jakeš. Týká se to ovšem i politiků. Protože dobrý manažer či politik je laciný za statisíce měsíčně, špatný manažer či politik je drahý za tisícovku. Bylo by nesmyslné platit manažery, kteří rozhodují o desítkách miliard a odvádějí dobrou práci, jako obyčejného úředníka. Neschopného je třeba se zbavit a nepoužívat ho jako beranidlo proti schopným. To je povzbuzování nízké závisti a vytloukání politického kapitálu." Samozřejmě nevidím předsedovi ČSSD do hlavy, přesto ale považuju za pravděpodobnou možnost, že za jeho protimanažerskou ofenzivou je trocha toho kalkulu s lidskou závistí a naděje v to, že okázalou rezolutností nažene nějaké ty body. Zároveň ale představa, že by platy šéfů státních firem byly veřejné, mě nijak zvlášť nepobuřuje. Zvlášť v dobách, které dost možná budou od lidí vyžadovat, aby se uskrovnili - nebo vyžadovat... prostě je k tomu přinutí. A lidi, kteří připomínají, že manažerské platy v celku výdajů nemusejí znamenat skoro nic, zapomínají, že i hodnota symbolická je nějaká hodnota.
Volně související filozofující text publikuje v Hospodářských novinách známý ekonom Tomáš Sedláček. „Navzdory prudkému nárůstu bohatství v minulých letech máme stále málo. Kolik toho musíme mít, abychom málo neměli? (...) Na základě sociologického průzkumu vyšlo najevo, že si prakticky všichni - bez ohledu na to, jak movití právě jsme - přejeme, aby nám příjem stoupl třeba o třetinu. Nejspíš proto, že iluze třetinového polepšení si není úplně nereálná. A může tedy fungovat jako pověstná mrkvová návnada, která nutí osla neustále hnát se kupředu."
Václav Klaus zveřejnil na svých stránkách otevřený dopis členům ODS - přesněji řečeno zveřejnil text, který má parametry otevřeného dopisu, je ale označen za odpověď tazateli, jehož identita je neznámá. Vyzývá v něm členy strany, jíž býval členem, aby bojovali proti posunu ODS doleva. Slova kritiky pro něj našel i Karel Steigerwald v Mladé frontě Dnes. „Tohle Češi milují. Pevné zásady, jasné názory, neuhnout o milimetr, držet pevně linii. Je to velké téma různých provolání, usnesení, sepsaných zásad, esejů, úvah. Škoda, že o to nedbají a nikdy nedbali v realitě všedních dnů. Ani Klausova ODS nebyla nijak bigotní. Uměla lavírovat, manévrovat, dělat realistické i nerealistické kompromisy podle situace. Topolánkovy bezpáteřníky kritizuje za mezalianci s Brusíkovými radikály, za techtle s Lisabonem. Ale Klausova ODS se z podobně utilitárních důvodů pekelcovala s divočáky Miloše Zemana." No - vnitřní problémy ODS stranou. Tou láskou Čechů k velkým ideálům, z nichž se rétoricky neuhýbá ani o milimetr, bych si tak jistý nebyl. Pokud se nějaké maximalistické požadavky a představy ventilují, bývá to často forma alibi, zklamaně konstatujeme, že se jiní pohnuli o milimetr, abychom - dokázavše si obecnou prohnilost světa - omluvili vlastní dvoukilometrový úkrok.
Příloha Práva Café přináší text o tom, že metrosexuály střídají neosexuálové, což jsou - jestli to dobře chápu - metrosexuálové, akorát méně vyholení. Ukázku toho nového druhu je možné si prohlédnout v prvomájovém magazínu Mladé fronty Dnes, kde je epesní fotoseriál podle Máchova Máje. Vilém na těch vskutku strhujících obrázcích sice vypadá, že zrovna vylezl z pračky, nicméně se na jeho tváři dá odhalit decentní náznak kotlet. Po otřesném filmu F. A. Brabce dostává Máchův odkaz další pecku. No, já bych si s dobrou vůlí toho básníka zas až tak nezahrával - byl to přeci docela pruďas. Ani bych se nedivil, kdyby provedl - jak definoval spolužák mé matky a budoucí tělocvikář - vztyk z hrobu. A jal se určité lidi honit. Jak víme, běhal docela dobře a vůbec měl slušnou fyzičku, rozumnou strategií se zdá být preventivní krocení se.
