Copak že mě to dneska zdrželo? No přece jaro. Mezi pučícími petrklíči bylo třeba skotačit, do znenadání tak hřejícího sluníčka mžourat, myšlenkami na politické špičky bijící se v dusných kancelářích za naše lepší příští se posilovat.
Deníky konstatují, že sociální a občanští demokraté se na půdorysu nové vlády a protikrizových opatření možná dohodnou anebo ne. Mladá fronta Dnes na titulní straně jmenuje tři možné premiéry překlenovacího kabinetu. „‚Hledalo by se v okruhu lidí, kteří řídí státní instituce nebo státní firmy, jako je třeba šéf aerolinek,‘ řekl včera MF Dnes vysoce postavený sociální demokrat. V čele Československých aerolinií, které chce vláda privatizovat, stojí Radomír Lašák, který vzkázal, že ho v této věci ještě nikdo neoslovil. Kromě něj se mluví o ekonomovi Martinu Jahnovi, který byl dříve vicepremiérem a nyní pracuje pro Volkswagen, či o šéfovi antimonopolního úřadu Martinu Pecinovi."
Podle Hospodářských novin „dohoda mezi ODS a ČSSD krachuje". „‚Na včerejší regionální radě zaznělo, že dohoda mezi ODS a ČSSD se vzdaluje a stává se nepravděpodobnou,‘ řekl pod podmínkou anonymity jeden z pražských poslanců ODS. Sociálním demokratům se navíc dohoda s ODS příliš nehodí. Především ta o rychlých předčasných volbách. ČSSD klesají preference a strana sklízí kritiku za to, že během evropského předsednictví svrhla Topolánkovu vládu. Čím později navíc budou volby, tím hlubší bude v Česku krize, na kterou doplácejí hlavně voliči ČSSD, a to by sociálním demokratům mohlo přinést hlasy."
Alexandr Mitrofanov se v Právu současnou situaci sociální demokracie snaží popsat pomocí co nejsrozumitelnějšího přirovnání, srozumitelnost možná vítězí na úkor vkusu. „Paroubek má k ruce průzkumy veřejného mínění, které ukazují převahu ČSSD ve volebních preferencích a kladný vztah většiny občanů ke svržení vlády. Nebyla populární, mnozí ji přímo nenáviděli, proto taková odezva nepřekvapuje. Když ale jinoch dobude pannu, po které dlouho toužil, už sekundu poté před ním stojí jiné dilema: co s ní? Za starých časů bylo věcí cti, že si tu slečnu vzal. Průzkumy veřejného mínění s takovými nuancemi stěží počítají. Možná zachytily prvotní nadšení z aktu, nikoli tíži odpovědnosti, která přišla poté."
Lidové noviny přinášejí rozhovor s dosluhujícím ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem, ptají se ho i na úlohu prezidenta v současné politické krizi v Česku. „Pan prezident má vlastní silné názory a bezpochyby je přesvědčen, že nejlépe by v této zemi vládl jen on sám, což mu bohužel ústava neumožňuje. Mezi ním a vládou je spor o postoj k lisabonské smlouvě a vůbec Evropské unii, takže usiluje o to, aby byla ustavena vláda, která bude sdílet jeho názor. LN: Takže sleduje prezident cíl pohřbít Lisabon? KS: Řekněme, že by mu to zajisté nevadilo." Bez ohledu na politické souvislosti - se Schwarzenbergem z místní politiky mizí povědomí o tom, co je to understatement. Když už ničeho jiného, tak tohohle je docela škoda.
Deníky zaznamenávají, že senátor ODS Tomáš Töpfer se distancoval od trapně přepjatého videoklipu, kde se pád Topolánkovy vlády prezentoval jako analogie událostí let 38, 48 a 68. Töpfer v něm cosi říká, nevěděl prý ale, v jakém kontextu budou jeho slova použita. Podobně nabubřelá a elementární vkus popírající metafora zazněla taky z opačného tábora, konkrétně v článku sociálnědemokratického poslance a stínového ministra vnitra Františka Bublana. Vypořádává se v něm s kritikou ze strany těch, kdo tvrdí, že si ČSSD pro shození vlády nevybrala ten nejlepší čas. „Ale kdy měl nastat ten správný čas? Je pravda, možná nastal náhodně, kdy se spojily různé politické vektory Poslanecké sněmovny a vykonaly pád vlády, aby se zase navrátily na svoji původní dráhu. Důležité je, že ten čas nastal. Připomíná mi to 70. a 80. léta, kdy mnoho lidí tiše (tehdy to nahlas moc nešlo) sympatizovalo a souhlasilo s Chartou 77, říkali ano, máte pravdu, mnoho jevů je špatných a je to třeba změnit, ale proč to děláte tímto způsobem, narušujete stav ve společnosti, berete klid na práci a další podobná klišé, která šířila tehdejší média." Jasně a stylizovat se do role těch, kteří navzdory perzekuci říkají moci pravdu do tváře, to žádné klišé není. Zvlášť z pera člověka, který ta 70. a 80. léta zažil a mezi ty perzekvované patřil, to docela překvapí. Nemluvě o alibistickém užívání neosobního pojmu „vektory".
Horoskop MfD: „Kolem vás panuje docela zábava." Taky jsem si všimnul.
