Je pondělí a prší, asi o tom napíšu country písničku, jestli si vyšetřím chvilku, což se pravděpodobně nestane, protože horoskop mi předpovídá značné pracovní vytížení. Jinak nějaké šachy kolem vznikající vlády, přiletělo letadlo z Mexika, hrál se hokej, Tomáš Řepka potvrdil, že je i volném čase Tomášem Řepkou. Pokusím se předstírat zájem, ale nic nezaručuju.
Designovaný premiér měl tendenci obsadit některá ministerstva podle svého, přes víkend si to zase rozmyslel, ČSSD a ODS zase slíbily, že najdou nové kandidáty pro některá místa ve vládě. Podle Hospodářských novin souvisejí spory mezi Fischerem a stranami s velkou státní zakázkou na odstraňování ekologických škod a privatizací ČSA, možná i vyšetřováním privatizace Mostecké uhelné společnosti. „O zakázku (na likvidaci ekologických škod - pozn. aut.) se uchází mimo jiné i skupina JaT. K ní má blízko původní ministerský kandidát ODS Tomáš Uvíra. Je přítelem jednoho z klíčových manažerů JaT Dušana Palcera. Z postu ministra by řídil průběh výběrového řízení." Představitelé občanských i sociálních demokratů zase naznačují, že lobbisté naopak ovlivňovali Fischerovy nominace.
Lidové noviny otevírají zprávou o průzkumu, podle kterého osmdesát procent Čechů Fischerovi fandí a schvaluje jeho snahu nedbat při sestavování vlády na stranická doporučení. Martin Zvěřina ve sloupku nicméně píše, že „pan Fischer se zachoval jako král majálesu, který se nechal unést situací a zapomněl na to, že majáles skončí a on se bude muset vrátit do reality". Právo při popisu situace nakládá mně velmi milým a na tomto místě už víckrát glosovaným způsobem se substantivem „jména". Strany se s Fischerem dohodly, že „dodají nová jména na šéfy několika resortů". „Pokud bude dohoda dodržena, soc. dem. dodá jména na 8 ministerstev, ODS na 7 a zelení na 2." Jestli to znamená, že se ministerstva budou přejmenovávat, tak bych pro ministerstvo vnitra navrhoval jméno Kamil Kachlík. Lidové noviny zase položily prvnímu místopředsedovi ODS Davidu Vodrážkovi otázku, zda „byla jména navržená Fischerem opravdu neprůchodná". To bych písk, že byla. Slovo průchodný podle slovníku znamená „takový, kterým lze procházet", a škvírou mezi hláskami í a l ve jméně Míl bych se neprotáhl, a to prosím ani v případě, že bych skutečně hodně zhubnul. Ve stejném deníku peripetie sestavování vlády komentuje Josef Mlejnek ml., píše, že se v nich projevuje specifický místní vztah k právu, má pro něj označení „právničina". „Není-li v ústavě doslovně uvedena lhůta, dokdy prezident cosi musí, má se za to, že když nechce, tak nemusí. A že tedy, když jmenuje nějakou vládu, může ji klidně nechat vládnout rok, dva, neboť ústava mu výslovně nepřikazuje, aby premiéra v demisi nejpozději do 30 dnů vyměnil. (...) Netřeba zdůrazňovat, že tento rádoby puntičkářský doslovismus představuje jeden z hlavních příznaků pokročilého právního nihilismu." Více ad nihilismus a hrozba, kterou představuje, ve filmu Big Lebowski.
Lidové noviny píšou, že Miloš Zeman ve volbách do evropského parlamentu podpoří stranu Jany Volfové. Gratulujeme Milošovi Zemanovi. Gratulujeme Janě Volfové. Mladá fronta Dnes zkoumala výdaje českých poslanců Evropského parlamentu. „Jak se ukázalo, každá strana má svá specifika. Poslanci za ODS rádi zaměstnávají ve své kanceláři příbuzné (Petr Duchoň, Ivo Strejček), poslanci za KDU-ČSL zase našli zalíbení v ultravýhodném důchodovém pojištění. A velká část poslanců za sociální demokracii a komunisty se cítila dotčena, že od nich vůbec někdo chce vědět, kolik čerpají z poslaneckých fondů. ‚Vaše otázky pokládám za natolik nedůstojné a manipulativní, že na ně nehodlám odpovídat,‘ odepsal například Daniel Strož, zvolený za komunisty."
Podtitulek filmové recenze v LN hlásí, že „druhý film herečky Valerie Bruni Tedeschiové jménem Herečky je hlavně o herečkách". Je fajn, když alespoň někdo hraje fér a s odkrytými kartami. Recenzentka MfD se vypravila na muzikál Kladivo na čarodějnice, zjevně se jedná o dílko ukrutně svěží. „‚Já jsem přece ruka Boží, nástroj pozemský, víno, víno, zpěv, trochu se válet po ženský...‘, patří k tomu nejlepšímu z jinak poměrně chudé první půlky představení. Z pokračování písně je patrné, že tady si autor textů Jan Krůta psaní užíval. Pak ale došlo na nepříjemné a vskutku nečekané překvapení. „Vše vrcholí finální scénou, ale pak jako když utne." To jsou tedy šoky...
