4. 9.: Stojící kamiony, svobodní Mongolové, Iveta

S pátečním neježděním kamionů, které oznámil vicepremiér Bursík, je to prý složitější, nicméně něco asi nejezdit bude - otázka je jenom kdy, kde a co. Čelní politici promluvili o Benešovi. Bulvární deníky se vrtají v psýše Lucie Bílé, texty hned dvou z nich obohatil svými postřehy k tématu nenahraditelný psychiatr Jan Cimický.

Hospodářské noviny zpochybňují verzi, podle níž hrála při rozhovorech o pátečním omezení provozu kamionů Kateřina Jacques. „Oficiálně to byla právě blízká spolupracovnice Martina Bursíka, kdo dohodu s ministerstvem dojednal. Jenže o její skutečné roli panují pochybnosti. ‚Upřímně říkám, že nevím nic o tom, že by Kateřina Jacques vedla jakákoli jednání,‘ říká mluvčí ministerstva dopravy Karel Hanzelka." Podle deníku není rovněž jisté, zda omezení skutečně vláda podpoří v podobě, o níž Bursík mluvil, mimo jiné kvůli odmítavému postoji lidovců.

V podobném duchu o věci referují Lidové noviny, citují nejmenovaného ministra: „Nerozhodlo se vůbec nic. Na vládě chyběl ministr průmyslu Martin Říman, který je zásadně proti dalšímu omezení. Ani o tom nebyla další diskuse, věc se odložila." Martin Zvěřina k tomu ve sloupku dodává: „Delegáti zeleného sjezdu by si měli vzpomenout na to, co se stalo koaličním kolegům z KDU. Před prezidentskou volbou se narovnání s církvemi prezentovalo jako hotová věc a jako protislužba byly žádány hlasy pro Václava Klause. No a kde je majetkové narovnání státu a církví? Na to nechť si každý odpoví sám. Václav Klaus se nicméně do funkce probojoval."

Právo studovalo docházku poslanců, zjistilo, že největším absentérem je Evžen Snítilý, který nedávno vystoupil z klubu ČSSD. Charakteristické je pro něj i důsledné mlčení - v parlamentu ani jednou nevystoupil. Deník píše i o dalších „mlčících rybách". V ODS mezi ně patří František Sivera, který jednou interpeloval svého stranického ministra a pak již pronesl jen ‚připojuji se k předřečníkovi‘, když byl zpravodajem k zákonu, který Bursík stáhl z programu. (...) V ČSSD je rybou mimo jiné Jaroslav Fiala, který promluvil čtyřikrát. Interpeloval Topolánka, požádal o zařazení nového bodu, zpochybnil hlasování a upozornil, že ve Sněmovně jsou dva Fialové a on se nejmenuje Radim, ale Jaroslav."

Mladá fronta Dnes píše o pozadí sporu uvnitř lidové strany ohledně ředitele Národní knihovny Ježka - lidovecký ministr kultury Jehlička by ho rád odvolal, Ježek přitom za KDU kandiduje do Senátu. „Ve straně se mluví o tom, že ve skutečnosti nejde ani tak o Ježka jako o snahu některých lidí v KDU-ČSL oslabit volební výsledek vlastní strany. Jaký by to mělo účel? Odpůrci současného vedení KDU-ČSL kolem Jiřího Čunka by pak měli snazší cestu k tomu, aby ho příští rok na jaře vyměnili. Co víc, pokud by byl volební výsledek lidovců v krajských a senátních volbách velmi špatný, vrátila by se do hry varianta užší spolupráce lidovců s ODS. S touto ideou dříve v KDU-ČSL narazil bývalý předseda Miroslav Kalousek."

Výročí smrti Edvarda Beneše a projevy, které při té příležitosti zazněly, glosuje v LN Zbyněk Petráček. „Tato země už devadesát let opakuje jednu zkušenost. Hledá hrozby na špatném místě. Po první světové válce se bála návratu Habsburků, hrozba přišla z Německa, po druhé válce se bála německé revanše, hrozba přišla z východu, po roce 1989 se bála Moskvy, hrozil Balkán, později se bála radikálních islamistů, dnes hrozí vliv Moskvy... Právě výměnu Západu za záštitu Moskvy zosobňuje Edvard Beneš. Jestli dnes reprezentuje něco aktuálního, pak hlavně špatný odhad rizika."  

Hospodářské noviny přinášejí na první straně užitečný poznatek. Pokud se někdo hlásí na vysokou školu a octne se ve skupině, která je na hranici přijetí, mezi těmi, kdo nejsou skvělí, ale „jenom" dobří, je fajn, když jeho příjmení začíná na nějaké z prvních písmen abecedy. Objevili to aspoň výzkumníci, kteří detailně zkoumali proces přijímaček v roce 1999. „Právě ‚dobří‘ studenti byli při přijímacích zkouškách na hranici přijetí a vysoká škola jich mohla vzít jenom část. Většinou si pak pomohla tím, že je přijala podle pořadí v abecedě. Často se totiž stává, že právě ‚dobří‘ studenti dosáhnou stejných bodů u přijímaček a přijímací komise se musí nějaký způsobem rozhodnout. ‚Učitelé vezmou studenty podle abecedního pořadí od písmene A tlustou čáru udělají, když se naplní kapacita školy,‘ vysvětluje ekonom Daniel Munich." Příští rok maturující dcerce bych tedy měl doporučit, aby se k přijímačkám dostavila pod jménem Adéla Absolonová a pro jistotu taky jako Zdena Žďárská pro případ, že zveřejněná studie vyvolá vášnivou diskusi a odstartuje zásadní reformu, díky níž se při přijímání studentů bude dál postupovat podle stejného mustru, jenom abeceda se bude probírat od konce.

Spisovatelka Petra Hůlová si přečetla rozhovor s Matějem Stropnickým ve včerejším Právu, v němž politik a příležitostný herec líčil krásy Mongolska, kde nedávno byl. („Je to svobodná země. Svobodná od trhu. Unavují mě hypotéky, daňová přiznání, reklamní letáky. V Mongolsku má každý vlastní jurtu, kterou kdykoli sbalí a přemístí, daně pastevci platit nemusí, nadnárodní společnosti tu nemají šanci, jezdí se na koních.") Autorce, která Mongolsko docela dobře zná, jsou Stropnického představy trochu k smíchu a trochu ji také rozčilují. „Můžeme jen intuitivně vytušit, co má Stropnický tou úlevnou, ač neexistující mongolskou ‚svobodou od trhu‘ na mysli. Pravděpodobně něco takového, nad čím se v rozhovoru pro Právo sám rozplývá: ‚ještě den před premiérou Máje jsem popíjel v jurtě kyselé kobylí mléko, nemytý a s vlasy do půli ramen‘. Tomu se ovšem neříká svoboda od trhu, ale prázdniny a ty si vzal Stropnický, ale Mongolsko je nemá. Jeho selanka o zemi krále Vinnetoua je romantickou projekcí Evropana devatenáctého století, jenž doufá ve své Eldorádo.  (...) ... jeho sebevědomá neznalost může být Mongolům jedno. Nám ostatně také, ale jen pokud by Stropnický byl soukromá osoba bez aspirací na správu věcí veřejných."   

Bulvární deníky široce rozebírají rozvod Lucie Bílé, do detailů se mi nechce vrtat, nicméně se dá odhadnout, že zpěvaččin bývalý od redaktorů asi nedostane hlas v anketě Sympaťák roku, existuje-li taková. Zaměřme se ale na radostnější zprávy, zatímco jeden vztah končí, jiný začíná - takový je, jak známo, světa koloběh. A zatímco Lucie Bílá se rozvádí, Iveta Bartošová se vdává. Blesk sestavil minutovník blížícího se obřadu „13.00 Nádvoří zámku. Oddávajícím je starosta Hluboké a senátor Tomáš Jirsa. Iveta přichází k oltáři po červeném koberci 90m x 2,5m. Oltář je vytvořen ze speciálního skla ve tvaru kříže." Bude se tedy zřejmě jednat o obřad synkretický, oddávat bude starosta, ale u oltáře. Pro každého něco. Horoskop MFD mě navnadil: „Večer se dozvíte, že jste trefili do černého v záležitosti, kde nikdo ve výhru nevěřil."  Tak snad aspoň ty šipky...