Titulními stranami prolétl dosluhující ministr financí jakožto protagonista jedné hodně krátkodeché zápletky. Lisabonská smlouva projde. Bulvární deníky chrochtají pohoršením nad videem s chrochtajícími redaktory Novy. Jinak polojasno a třeskutě klidno.
Mirka Topolánka včera napadlo, že by Miroslav Kalousek mohl být ministrem i ve Fischerově vládě, jmenovaný premiér proti nebyl, Jiří Paroubek proti byl. Lidové noviny to v otvírákovém titulku označují za „absurdní zápletku". Právo zase sděluje, že „Paroubek vetoval pokus o Kalouska". Jméno ministra financí v tom sdělení působí jako název pro nějakou krasobruslařskou figuru typu dvojitý axel, ty ale vetu předsedy sociální demokracie, pokud vím, ještě nepodléhají.
Nad vývojem v resortu budoucího ministra financí, konkrétně nad pravděpodobným obrovským schodkem, si v poznámce pro Hospodářské noviny trochu zoufá Tomáš Němeček. „V unii budou letos průměrné schodky veřejných financí 6% HDP, napřesrok 7,3%. Záplava dluhopisů přitom zvyšuje cenu, za kterou si vlády půjčují. Loni jsme na úrocích platili 48 miliard, víc, než dáváme na vědu a vysoké školy. A letos? Jen do dubna to bylo 20 miliard, o třetinu víc než loni. Každá výměna vlády v česku tradičně snižuje kontrolu nad rozpočtem - a letos se vláda vymění dvakrát... Debata o tom, kdo převezme ministerstvo financí a kdo je ‚nepřijatelný‘, baví možná účastníky. My ostatní bychom spíš uvítali informaci, jak hodlá Fischerův strážce kasy udržet hospodaření aspoň pod minimální kontrolou."
Právo hlásí, že ohlášená kandidatura Kateřiny Brožové do parlamentu se nelíbí organizaci ČSSD v Bílině. Podle jejího prohlášení „byl návrh na případnou kandidaturu Brožové shledán jako ‚zcela nepřijatelný‘. Soc. dem. uvedli jako důvody odmítnutí Brožové, že není členkou strany, nezapojovala se dlouhodobě do stranické práce, nežije v Ústeckém kraji. Posledním důvodem je, že v ‚době ekonomické krize je kulturní oblast prezentovaná paní Brožovou pro Ústecký kraj okrajová‘." No, nevím jak na Ústecku, ale obecně bych si troufnul tvrdit, že české vesnice, města a kraje by trochu té šíře chápané kultury snesly, byť třeba ne zrovna z té „oblasti prezentované paní Brožovou". Nechápejte to ale proboha tak, že se v tomto souboji duchovních gigantů stavím na nějakou stranu. Naopak zaujímám stanovisko pozorovatele nezúčastněného až neregistrujícího.
Martin Weiss v Lidových novinách uvažuje o důvodech náklonnosti Čechů k úřednickým vládám: „Možná se veřejnost snadno identifikuje s úřednickými experty, protože si jejich postavení snadno připodobní k roli, s níž má historickou zkušenost: být při výkonu nějaké nezbytné práce podřízen blbcům. Že ti nahoře jsou blbci, v tom nám od nepaměti přikyvuje kdekdo, od Haška přes Miloše Formana až po Miloše Zemana. A s prací těch, kteří nesou svou kůži na trh, mnoho vlastních zkušeností ještě nemáme. Takže je pohodlné zůstat na straně solidních dříčů a nezadávat si s blbci. Přitom spoustu těch naschválů a politikaření provádějí ti blbci právě kvůli nám voličům (...) A vychvalovaný zdravý rozum v pojetí zkušených praktiků, to je kapitola sama pro sebe. Zdravý rozum vždy jistě ví, co je třeba udělat - bohužel je to každou chvíli něco jiného."
Šéf brněnské redakce Mladé fronty Dnes komentuje stavbu dálnice mezi Brnem a Vídní. Rakouská část má být hotová v roce 2013, česká o rok později. Na internetu podle Škrabala lidé diskutují „za kolik postavíme kilometr dálnice a za kolik to dokáží Rakušané i s dražší pracovní silou. Když to bude stejně, bude to obrovské české vítězství nad korupcí a tunelováním státních peněz." Vcelku realistický pohled - možnost, že státní zakázka bude sice předražená, ale ne tak strašlivě jako jindy, je vnímána jako obrovské vítězství.
Na titulních stranách Aha! i Blesku se píše o vyhazovu reportéra Dlabaji a postihu dalších jeho kolegů z Novy - důvodem bylo šprýmovné chrochtací video, kde si potrestaní stříleli z prasečí chřipky. Podle Aha! si „udělali legrací z desítek mrtvých po celém světě", ten celý svět se navíc „hroutí strachy před hrozící pandemií". Otázky vkusu si dovolím ponechat stranou, ale v té bouřlivé reakci na počin Jiřího Dlabaji je vidět i (možná neuvědomělý) pocit ohrožení těch, kdo žijí šířením paniky, jimž se někdo tu paniku pokusil (možná taky neuvědoměle) sabotovat.
Kulturní rubrika Lidových novin ohlašuje, že v Praze bude výstava Damiena Hirsta, v biografickém boxu ho označuje za „mladého britského výtvarníka". Hirst je ročník 1965. Já jsem ročník 1966, tedy mladší než mladý. Ukončuju dnešní Zápisník s pocitem člověka, který má všechno teprve před sebou.
